ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3420.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3420/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně AGRODOS s.r.o., se sídlem ve Studené, Domašín 1, PSČ 378 53, IČ 48201707, zastoupené Mgr. Jaroslavem Novákem, advokátem, se sídlem ve Studené, Mírová 432, proti žalované BENEFIT, spol. s r.o., se sídlem v Želechovicích nad Dřevnicí 615, PSČ 763 11, IČ 13695762, zastoupené JUDr. Jaroslavem Krejčířem, obecným zmocněncem, bytem ve Zlíně, Česká 4763, o zaplacení částky 136 229,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 97/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2007, č. j. 2 Cmo 223/2006-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala úhrady žalované částky na základě dohody o postoupení pohledávky, kterou jako postupník uzavřela dne 3. 3. 2000 se společností Krůta, a.s., jako postupitelem.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. února 2006, č. j. 36 Cm 97/2001-139, zamítl žalobu na zaplacení částky 136 229,80 Kč s 10% úrokem z prodlení od 30. 5. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně se nejprve zabýval platností smlouvy o postoupení pohledávky. Podle zápisu v obchodním rejstříku mohl za společnost Krůta, a.s. jednat vždy předseda nebo místopředseda a další člen představenstva, kteří byli rovněž oprávněni podepisovat za tuto společnost listiny, a to až do jejího výmazu z obchodního rejstříku. Z dohody o postoupení pohledávky však vyplývá, že tuto dohodu uzavřel za Krůta, a.s., JUDr. J. K., předseda představenstva, sám. Soud prvního stupně uzavřel, že tato dohoda je proto neplatná, a tento stav nelze ničím zhojit.
Z listiny nazvané Dohoda o postoupení pohledávek – sdělení ze dne 30. 5. 2000 soud prvního stupně zjistil , že se jedná o dopis adresovaný jednateli žalobkyně Ing. Š., psaný JUDr. J. K. na základě plné moci. V listině je uvedeno, že k dopisu ze dne 30. 5. 2000 týkajícímu se Dohody o postoupení pohledávky a následnému započtení pohledávek a závazků uzavřené mezi žalobkyní a společností Krůta, a.s., sděluje, že v souvislosti s úhradou předmětné pohledávky bylo s akciovou společností Krůta písemně dohodnuto, že tato pohledávka bude mimo dodávek zboží podle požadavků věřitele splácena společností Benefit spol. s r.o. Zlín formou splátek ve výši 10 000 Kč, z nichž poslední byla zaslána akciové společnosti Krůta dne 26. 5. 2000. Dále je zde uvedeno, že pokud by žalobkyně nadále po žalované požadovala úhradu postoupené pohledávky, bylo by nezbytné dohodnout se společností Krůta, a.s., komu mají být dohodnuté měsíční splátky hrazeny. Do obdržení písemného stanoviska týkajícího se této záležitosti bude žalovaná provádět i nadále platby na účet akciové společnosti Krůta Hodonín a teprve po úhradě jejich stávající pohledávky bude v tomtéž režimu provádět i platby žalobkyni. Z listiny nazvané Platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně č. j. 1 Ro 2010/2000-13 - návrh dohody o vyrovnání pohledávky ze dne 12. 3. 2001 soud prvního stupně zjistil, že žalovaná žalobkyni sděluje, že má zájem na smírném vyřešení věci a navrhuje, aby žalobkyně vyžádala stanovisko akciové společnosti Krůta, a.s. s tím, aby v tomto stanovisku bylo jasně deklarováno, že akciová společnost Krůta, a.s. souhlasí s tím, že plnění této pohledávky bude na prvním místě poskytováno žalobkyni. Do deseti dnů od obdržení výše uvedeného stanoviska žalovaná uhradí na účet žalobkyně 25 000 Kč s tím, že další plnění bude prováděno v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč až do zaplacení celé postoupené pohledávky, splatných vždy do posledního dne běžného kalendářního měsíce, přičemž první splátka ve výši 10 000 Kč bude provedena k poslednímu dni měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla provedena úhrada prvních 25 000 Kč. Po provedení první platby ve výši 25 000 Kč vezme žalobkyně zpět svůj návrh na vydání platebního rozkazu. Pro případ, že žalovaná nesplní závazky vyplývající pro ní z této dohody, zavazuje se uhradit žalobkyni mimo zákonem stanoveného úroku z prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s platbou.
Obě uvedené listiny neposoudil soud prvního stupně jako uznání závazku ve smyslu §323 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť z jejich obsahu zcela nepochybně nevyplývá, ani výslovně zde není uvedeno, že by žalovaná uznávala, že dluží žalobkyni žalovanou pohledávku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by byla oprávněna požadovat po žalované zaplacení žalované částky.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v v Olomouci rozsudkem ze dne 25. října 2007, č. j. 2 Cmo 223/2006-178, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud po poučení žalobkyně podle §118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k její povinnosti prokázat tvrzení, že smlouva o postoupení pohledávky byla podepsána oprávněnou osobou, doplnil dokazování dalšími listinami, zopakoval důkaz dohodou o postoupení pohledávky a dospěl k závěru, že předmětná dohoda obsahuje pod razítkem společnosti Krůta, a.s. dva podpisy, z nichž jeden odpovídá podpisu MVDr. J., člena představenstva společnosti, a druhý odpovídá podpisu JUDr. K., předsedy představenstva. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak dospěl k závěru, že předmětná dohoda o postoupení pohledávek byla podepsána dvěma osobami oprávněnými podle zápisu v obchodním rejstříku podepisovat za společnost Krůta, a.s., tj. za postupitele, a je tudíž platná. Žalobkyně dále tvrdila, že dluh byl žalovanou uznán, a to v přípise ze dne 30. 5. 2000 a v přípise ze dne 12. 3. 2001. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že platné uznání závazku ve smyslu ustanovení §323 obch. zák. nejde, přičemž odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Prokázání aktivní legitimace však podle závěru odvolacího soudu nestačí k úspěchu žalobce ve sporu. Postoupením pohledávky totiž dochází pouze ke změně subjektu závazkového vztahu na straně věřitele a žalobce musí splnit svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k existenci pohledávky, a to ve stejném rozsahu jako by tuto povinnost měl původní věřitel. Žalobkyně však tvrdila pouze to, že jde o pohledávku za agroslužby – lisování slámy, kterou prováděla žalobkyně pro společnost Krůta, a.s., v červenci až září 1999 a odkázala na příslušné faktury. Odvolací soud však k neshledal uvedená tvrzení jako dostatečná pro prokázání žalovaného nároku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že listiny ze dne 30. 5. 2000 a ze dne 12. 3. 2001 nelze považovat za uznání závazku podle ustanovení §323 obch. zák. Má za to, že z obsahu obou těchto písemností jasně vyplývá, že žalovaná měla v úmyslu plnit svůj dluh žalobkyni, ale vzhledem k tomu, že dlužná částka obsahovala i její dluh k postupiteli, podmínila své plnění žalobkyni vyjádřením postupitele, komu z nich má plnit dříve. Dovolatelka rovněž namítá, že je pochybné, zda odvolací soud dostál své poučovací povinnosti ohledně tvrzení všech rozhodných skutečností z hlediska vzniku a existence žalované pohledávky. Žalobkyně má výhrady i k právním závěrům odvolacího soudu, pokud se týče jeho povinnosti prokazovat zejména existenci a obsah závazkového vztahu mezi společností Krůta, a.s., a žalovanou. Podle ní je existence tohoto právního vztahu zcela nepochybná a není v silách a možnostech žalobkyně dokládat závazkový vztah třetí osoby, se kterou ji kromě postoupené pohledávky neváží žádné jiné vztahy.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních. Jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dané věci se odvolací soud zabýval otázkami konkrétního smluvního vztahu mezi účastníky řízení. Jeho rozhodnutí proto nemůže mít obecný dopad na případy obdobné povahy. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí by tudíž mohla založit pouze situace, kdy by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem. Pouze z tohoto hlediska mohl dovolací soud posuzovat přípustnost dovolání.
Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení přípisů žalované ze dne 30. 5. 2000 a ze dne 12. 3. 2001. Tyto listiny měl podle jejího názoru soud hodnotit nejen podle §323 obch. zák., ale také provést výklad těchto úkonů žalované podle pravidel stanovených v §266 obch. zák. Z obsahu obou písemností jasně vyplývá vůle žalované plnit dluh, který je předmětem tohoto řízení, žalobkyni; své plnění podmínila vzhledem k tomu, že dlužná částka obsahovala i její dluh vůči postupiteli, vyjádřením postupitele, tj. společností Krůta a.s., komu z nich má plnit dříve.
Podle §323 odst. 1 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. V dané věci dospěl odvolací soud, resp. soud prvního stupně, jehož závěry odvolací soud akceptoval, k závěru, že z obsahu předmětných listin zcela nepochybně nevyplývá, ani výslovně zde není uvedeno, že by žalovaná uznávala, že dluží žalobkyni žalovanou pohledávku. Na tomto závěru neshledává dovolací soud žádného pochybení. Pokud žalovaná v předmětné korespondenci s žalobkyní pouze navrhovala stanovení podmínek úhrady dluhu, resp. pokud v listině ze dne 12. 3. 2001 svůj závazek uznala pouze podmíněně, přičemž spojovala svůj projev vůle k uznání závazku se splněním podmínek ze strany žalobkyně, resp. ze strany akciové společnosti Krůta, a.s., nelze takový projev vůle považovat za uznání závazku s právními účinky stanovenými v §323 obch. zák., jak správně dovodil odvolací soud. V listině ze dne 30. 5. 2000 nebyla navíc pohledávka žalobkyně určitě vymezena.
V rozporu s hmotným právem není ani závěr odvolacího soudu, že žalobkyně neprokázala důvodnost nároku na zaplacení sporné částky. Odvolací soud správně uvedl, že postoupením pohledávky dochází pouze ke změně subjektu závazkového vztahu na straně věřitele a žalobce musí splnit svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k existenci pohledávky. I přes poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. však žalobkyně pouze odkázala na tvrzení a důkazy, které jsou obsahem spisu. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu, jímž je dovolací soud vázán, žalobkyně tvrdila, že jde o pohledávku za agroslužby – lisování slámy, které prováděla žalobkyně pro společnost Krůta, a.s., v červenci až září 1999 a uvedl, kterými fakturami byly tyto práce vyúčtovány. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že tato tvrzení jsou pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně nedostatečná, už z toho důvodu, že toto tvrzení směřuje k pohledávkám žalobkyně vůči Krůtě, a.s., a nikoliv k pohledávkám Krůty, a.s., jež měly být žalobkyni postoupeny.
Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být výjimečně relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci se však o uvedený případ nejedná, dovolatelka se pouze nesprávně domnívá, že odvolací soud nedostál své poučovací povinnosti s ohledem na to, že byla v řízení až do podání dovolání zastoupena obecným zmocněncem.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci nebylo shledáno, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem. Neřeší se zde ani právní otázky, které v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně. Protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu