ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3564.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3564/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce JUDr. T. F ., správce konkursní podstaty, úpadce N P H company s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Mikulovicích, část Blato, budova kanceláří při domě čp. 17, PSČ 530 02, IČ 252 89 951, proti žalované JUDr. J. M ., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 188/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 2. dubna 2009, č.j. 23 Co 616/2008-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 2. dubna 2009, č.j. 23 Co 616/2008-75, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. září 2008, č.j. 10 C 188/2007-44, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 164/2002, podaná žalovanou jako navrhovatelkou, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v daném případě listina – zápis z jednání ze dne 15.10.2001, kterou žalovaná podle jejího tvrzení získala od neznámého odesílatele poštou dne 18.4.2007, a z níž mělo vyplývat, že se nemohla dostat do prodlení se zaplacením částky 500 000 Kč již dne 26.6.2001, jak bylo rozhodnuto ve skončené věci, není důkazem, který by mohl pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ohledně splatnosti dlužné částky 500 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením uvedené listiny soudem prvního stupně, který dospěl k závěru, že je v ní pouze zapsáno definitivní řešení ve věci s žalovanou, jež mělo být přijato k datu 22.10.2001, avšak v této listině není nijak zmiňováno určení termínu splatnosti pohledávky a není ani neuváděna výše pohledávky. Uzavřel, že předložený zápis z jednání nepřinesl jiné skutkové zjištění ohledně spolupráce žalované s úpadcem, než jaké bylo učiněno v předchozím řízení. Konstatoval, že pozdější jednání účastníků za přítomnosti JUDr. Ž., tehdejší právní zástupkyně úpadce, byla vedena jen proto, že dlužná částka nebyla žalovanou zaplacena, přičemž nebylo prokázáno, že lhůta k plnění by byla sjednána prostřednictvím JUDr. Ž. jinak, než jak byla zjištěna splatnost dluhu žalované soudem s ohledem na výpověď svědka H.. Odvolací soud navíc konstatoval, že obsah uvedené listiny zní ve prospěch skutkové verze žalobce, který tvrdil, že již před jednáním dne 15.10.2001 žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Odvolací soud uzavřel, že předložená listina nepodporuje tvrzení žalované, že by mohla pro ni přinést příznivější rozhodnutí, proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nesouhlasí se závěry obou soudů a je přesvědčena, že předložený písemný důkaz ze dne 15.10.2001 je rozhodně věrohodnější než důkaz provedený výpovědí svědka H., který tvrdil, že žalovaná byla vyzvána k vrácen částky 500 000 Kč někdy v červnu 2001, aniž předložil o svém tvrzení jediný důkaz a byl schopen určit přesný termín výzvy. Dovolatelka má tedy za to, že předložený důkaz ze dne 15.10.2001 pro ni může přivodit příznivější rozhodnutí a soudy měly dospět k závěru o povolení obnovy řízení. Namítá, že soud se nesprávně při výslechu JUDr. Ž. spokojil s její námitkou, že nemá svolení klienta se k věci vyjadřovat, když byla pouze dotazována, zda listina ze dne 15.10.2001 byla sepsána její osobou. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (2.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalovanou) a byly splněny podmínky zastoupení ve smyslu §241 odst. 1, 4 o. s. ř., se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238 odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních.
Žalovaná žádnou právní otázku, kterou odvolací soud řešil a pro jejíž posouzení by bylo možno přiznat napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, nenastolila.
Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 o. s. ř.).
Ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. má – jako důvod pro povolení obnovy řízení – na mysli takové skutečnosti nebo důkazy, které jsou (ve srovnání s původním řízením) „nové,“ tj. v době původního řízení sice objektivně existující, ale z pohledu účastníka tehdy nepoužitelné, aniž by nesl vinu na tom, že o nich nevěděl, popř. že nesplnil povinnosti tvrzení nebo důkazní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003, uveřejněné na www.nsoud.cz). Tato podmínka pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o.s. ř. byla správně posouzena odvolacím soudem za splněnou, přičemž dovolatelka uvedený závěr ani nenapadá.
Ke splnění podmínek povolení obnovy řízení je však dále třeba, aby důkazy, které bez své viny nemohl účastník použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s . ř. též před odvolacím soudem, by mohly přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci.
Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.9.2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, uveřejněné na www.nsoud.cz , nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.7.1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/1968, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp. zn. 28 Cdo 4927/2008, uveřejněné na www.nsoud.cz).
Odvolací soud však v dané věci v tom směru nedovodil ani výše uvedenou „pravděpodobnost“ pro závěr, že by předložený důkaz listinou ze dne 15.10.2001 mohl přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci, jestliže uvedený důkaz nebyl schopen přivodit změnu dovolatelkou napadeného skutkového závěru o splatnosti pohledávky žalované vůči žalobci ve výši 500 000 Kč. V zápise bylo podle zjištění soudu pouze uvedeno, že definitivní řešení ve věci s žalovanou bude přijato k datu 22.10.2001, ale nijak nebylo zmiňováno určení termínu splatnosti pohledávky a navíc nebyla uvedena ani výše pohledávky.
Odvolací soud tedy správně ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzované věci nebyla naplněna podmínka pro povolení obnovy řízení, aby důkaz, který bez své viny nemohla žalovaná použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s . ř. též před odvolacím soudem, mohl přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného tedy vyplývá, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolání žalované tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu