ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.373.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 373/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně CLAIM Praha, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Maiselova 25/4, PSČ 110 00, IČ 411 88 560, zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, proti žalované STŘEDOSTAV, a. s. , se sídlem v Praze 8, Bedřichovská 16, PSČ 182 00, IČ 148 92 499, zastoupené Mgr. Marcelou Bako, advokátkou se sídlem v Brně, Slovákova 2, o zaplacení 1 605 605 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská, pod sp. zn. 5 Cm 336/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2009 č. j. 1 Cmo 420/2008-400, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marcely Bako, advokátky se sídlem v Brně, Slovákova 2.
Odůvodnění:
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (24.3.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2009 č. j. 1 Cmo 420/2008-400, kterým byl potvrzen ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2008, č.j. 5 Cm 336/93-375, o zamítnutí žaloby na zaplacení 1 605 605 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). Dovolání žalobkyně do výroku rozsudku odvolacího soudu o úhradě nákladů řízení není rovněž přípustné, poněvadž dovolání proti nákladům řízení nelze subsumovat pod žádné ustanovení o přípustnosti dovolání podle §238 až 239 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobkyně v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Má za to, že v řízení byl vadně a neúplně zjištěn skutkový stav věci, kdy právní posouzení bylo závislé na výsledku zjištění skutkového stavu, ke kterému soud dospěl ze závěru až třetího znaleckého posudku. Zásadní význam spatřuje žalobkyně v hodnocení důkazů – znaleckých posudků, kdy odvolací soud vyšel ze závěru pouze třetího – revizního znaleckého posudku (zpracovaného Vysokým učením technickým v Brně), podle něhož žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla. Žalovaná uhradila žalobkyni za provedené práce na sjednaném díle o 119 381 Kč více, za předpokladu, že již zaplatila za sjednané dílo ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 21.2.1992 již 3 641 869 Kč. Žalobkyně namítá, že soud nijak nezdůvodnil, proč prvé dva znalecké posudky, které vyzněly ve prospěch žalobkyně, považoval za nevěrohodné pro posouzení nároku žalobkyně na doplacení ceny díla.
Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pokud nebyl uzavřen písemný dodatek ke smlouvě o dílo ze dne 21.2.1992, nemá žalobkyně nárok na zaplacení prací, které finančně překračují rámec vymezený v předmětné smlouvě o dílo. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nesprávně posoudil stav souhlasu žalované s provedenými vícepracemi. Poukazuje na skutečnost, že žalovaná o provádění víceprací věděla, vícepráce byly zaznamenávány do stavebního deníku, tudíž žalovaná měla o nich průběžný přehled. Odkazuje rovněž na listinu ze dne 20.7.1992, v níž žalovaná uznává provedené vícepráce a žádá o předložení návrhu dodatku ke smlouvě o dílo, čímž podle dovolatelky dala žalovaná souhlas s provedením víceprací.
Dovolací soud je nucen konstatovat, že na závěr, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 3 o. s. ř. a podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (mimo výjimečné případy – viz níže), nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Dovolatelka namítá, že v řízení byl vadně a neúplně zjištěn skutkový stav věci. Neuvádí však, v čem spatřuje neúplnost dokazování.
Námitka k neúplnosti dokazování může odůvodnit dovolací důvod, jímž lze poukazovat na to, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je nutno však konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.
Vadnost zjištěného skutkového stavu spojuje dále dovolatelka s nesprávným hodnocením důkazů provedených třemi znaleckými posudky.
Námitka k nesprávnému hodnocení důkazů – třech znaleckých posudků – nemůže však rovněž být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Další námitka žalobkyně, kterým podrobuje kritice provedené dokazování a zjištěný skutkový stav věci ohledně souhlasu žalované s provedením víceprací, nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který nemůže být, jak již výše uvedeno, předmětem dovolacího přezkumu.
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být totiž jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
V dané věci odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k takovým úkonům ze strany žalované, které by směřovaly k uzavření žalobkyní navrženého dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 21.2.1992, jímž měla být navýšena cena díla na částku 5 320 461 Kč oproti sjednané ceně díla ve výši 3 715 250 Kč. Dále vyšel ze zjištění, že v zápise ze dne 25.8.1992 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o ukončení provádění prací a mezi účastníky bylo nesporné, že do doby ukončení prací zaplatila žalovaná žalobkyni 3 641 896 Kč. Z revizního znaleckého posudku zpracovaného Vysokým učením technickým v Brně dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla ani doplacení víceprací, když žalovaná podle tohoto znaleckého posudku uhradila žalobkyni za zhotovené dílo o 119 381 Kč více – za předpokladu, že již zaplatila za dosud provedené práce 3 641 869 Kč.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když při oceňování žalobkyní provedených prací vyšel z posledně zpracovaného znaleckého posudku, jestliže obě strany měly podle zjištění soudu prvního stupně zásadní připomínky jak k prvnímu, tak k druhému - kontrolnímu znaleckému posudku, a oba posudky se ve svých závěrech lišily.
Pokud tedy v dané věci oba soudy shodně dospěly k závěru, že žalobkyni se nepodařila prokázat existence nedoplatku ceny díla prováděného žalobkyní na základě smlouvy o dílo ze dne 21.2.1992, a nebyla prokázána ani existence víceprací provedených nad rámec uvedené smlouvy o dílo, jež by nebyly žalovanou zaplaceny, a jestliže ze skutkového zjištění obou soudů dále vyplynulo, že žalovaná za provedené práce na sjednaném díle uhradila žalobkyni o 119 381 Kč více, je správný závěr odvolacího soudu o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na doplacení ceny díla ve výši 1 605 605 Kč.
Nutno uzavřít, že dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), tedy celkem ve výši 10 300 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu