ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3778.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3778/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Č. r. - M. o. Č. , proti žalované R., spol. s r.o., zastoupené JUDr.O. S., advokátem, o zaplacení 870 085,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 183/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2009, č.j. 38 Co 66/2009-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. května 2009, č.j. 38 Co 66/2009-222, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. února 2009, č.j. 15 C 183/2008-200, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 870 085,16 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy dospěly k závěru, že žalobkyně nemá nárok na požadovanou slevu z ceny díla, kterou zaplatila za demolici nepotřebného objektu včetně odstranění vzniklého odpadu a revitalizace půdního pokryvu na základě smlouvy o dílo, uzavřené s žalovanou dne 25.10.2004. Závěr soudy odůvodnily tím, že dílo bylo provedeno bez vad a žalobkyní dne 12.11.2004 bez dalšího převzato. Teprve dopisem ze dne 24.6.2008 vytkla žalobkyně žalované vady díla spočívající v neprovedení přepravy odpadu z demolice a jeho likvidace a neúplné odstranění podzemní části úkrytu. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyně nereklamovala vady díla včas ve smyslu §562 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť zjevnou vadu díla (neprovedení přepravy odpadu z demolice) mohla žalobkyně uplatnit bez zbytečného odkladu po předání díla a u skrytých vad bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny, a to při vynaložení odborné péče, nejpozději do dvou let od předání předmětu díla §562 odst. 2 písm. c) obch. zák. Odvolací soud nezjistil podmínky pro aplikaci §562 odst. 3 obch. zák. v návaznosti na §428 odst. 2, 3 obch. zák., neboť žalobkyně neprokázala, že žalovaná o skrytých vadách při předání díla věděla. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně průběh provádění díla kontrolovala, žádné vady díla nezjistila a nevyužila oprávnění dané §550 obch. zák., když dílo jako bezvadné po jeho kontrole provedení převzala a za provedené dílo zaplatila jeho cenu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, domnívaje se, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. - nesprávného právního posouzení uplatněného nároku. Namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně v řízení postupovaly chybně, jestliže považovaly za procesní povinnost žalobkyně dokázat, že žalovaná vědomě dodala vadné dílo. Podle názoru dovolatelky v důsledku tohoto pochybení oba soudy nesprávně aplikovaly §428 odst. 3 obch. zák. Namítá, že odvolací soud pouze hodnotil, zda žalovaná věděla, že žalobci dodává vadné dílo, ale již nehodnotil, zda žalovaná o této skutečnosti musela vědět. Soud prvního stupně, ač vyzval žalobkyni k doložení všech rozhodných důkazů, po jejich předložení se s nimi nevypořádal, neprovedl je a nehodnotil.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (14.5.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá v souvislosti s její námitku, že soud nezjišťoval, zda žalovaná musela vědět o dodání vadného díla, by mohla vést k závěru, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze zjištěný skutkový stav, neúplné dokazování a rozhodnutí soudu o neprovedení některých důkazů navržených žalobkyní.
Navíc námitky k nesprávnému hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Odvolací soud vyšel ze skutkového závěru, že žalobkyně nereklamovala u žalované vady díla včas. Ze skutkového zjištění soudu nevyplývá, že žalovaná věděla nebo musela vědět, že dodává dílo s vadami.
Na základě těchto skutkových zjištění odvolací soud správně při posouzení dané věci vyšel z ustanovení §562 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možnosti co nejdříve po předání předmětu díla a z ustanovení §562 odst. 2 obch. zák., které stanoví, že soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla
a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí,
b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1,
c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba.
Podle §562 odst. 3 obch. zák. se na účinky uvedené v §565 odst. 2 obch. zák. použijí obdobně ustanovení §428 odst. 2 a 3 obch. zák.
Podle §428 odst. 1 obch. zák. právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy
a) kupující vady zjistil,
b) kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle §427 odst. 1 a 2, nebo
c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě.
Podle §428 odst. 2 obch. zák. se k účinkům stanoveným v §428 odst. 1 obch. zák. přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží.
Účinky §428 odstavců 1 a 2 obch. zák. nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (§428 odst. 3 obch. zák.).
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně právně aplikoval 428 odst. 3 obch. zák., je třeba připomenout, že ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že žalovaná věděla nebo musela vědět, že dodává dílo s vadami.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že za situace uvedeného skutkového stavu, odvolací soud správně neaplikoval na posouzení dané věci §428 odst. 3 obch. zák. a námitka dovolatelky v tomto směru není tedy důvodná.
Tím, že dovolatelka brojí proti skutkovým závěrům soudů a namítá neúplné dokazování, nepředestřela žádnou otázku, která by měla ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku uplatněného nároku na slevu z ceny díla z titulu odpovědnosti za vady díla v rozporu s hmotným právem (562 obch. zák.).Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu