ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3841.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3841/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně S. S., s.r.o. zastoupené Mgr. P. F., advokátem, proti žalované H. Č., spol. s r.o. , zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, o zaplacení 282 097,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská 9, pod sp. zn. 39 Cm 63/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č.j. 3 Cmo 344/2008-267, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. P. F., advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, rozsudkem ze dne 25. dubna 2008, č.j. 39 Cm 63/2002-226, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 282 097,10 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 121 787,90 Kč od 25.10.2001 do zaplacení a z částky 160 309,20 Kč od 22.12.2001 do zaplacení a zaplatit náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č.j. 3 Cmo 344/2008-267, potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 282 097,10 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 121 787,90 Kč od 25.10.2001 do zaplacení a se 7,5% úrokem z prodlení ročně z částky 160 309,20 Kč od 22.12.2001 do zaplacení, jinak ohledně zbývajícího příslušenství změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla realizace reklamní akce žalobkyní pro žalovanou na území České i Slovenské republiky, přičemž žalobkyně své závazky ze smlouvy splnila pouze s drobnými vadami, avšak tuto skutečnost již současně žalobkyně zohlednila v ceně, kterou za realizaci akce žalované účtovala. Stejně jako soud prvního stupně vyšel odvolací soud při posouzení uplatněného nároku ze závěru znaleckého posudku, v němž bylo konstatováno, že žalobkyní požadovaná cena nepřekračuje rámec ceny obvyklé za takové plnění, proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalobkyni přiznána částka 282 097,10 Kč za provedení plnění pro žalovanou. Změnu výroku rozsudku soudu prvního stupně učinil odvolací soud jen ohledně přiznané výše úroku z prodlení, neboť soudem prvního stupně přiznaný úrok z prodlení ve výši 10% neodpovídal v rozhodném období zákonné výši úroků z prodlení, která činila 8,5% z částky 121 787,90 Kč od 25.10.2001 do zaplacení a 7,5% ročně z částky 160 309,20 Kč od 22.12.2001 do zaplacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu do jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení uplatněného nároku a dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení bylo postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Vadu řízení spatřuje v tom, že byl zamítnut návrh na provedení výslechu znalce. Má za to, že argumentem zamítnutí výslechu znalce nemůže být skutečnost, že znalecký posudek stanovuje obvyklou cenu výrazně převyšující částku, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá. Je přesvědčena, že neexistují okolnosti pro upuštění od výslechu znalce, tj. takové okolnosti, které by naplňovaly pojem „odůvodněné případy“, při jejichž existenci je možno se spokojit s písemným posudkem znalce. Podle dovolatelky předmětný znalecký posudek nebyl spolehlivým podkladem pro stanovení obvyklé ceny marketingové akce.
Dovolatelka se dále domnívá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nesprávně právně posoudil pasivní legitimaci žalované. Poukazuje na to, že odvolací soud pominul existenci faktury ze dne 10.10.2001 na částku 121 787,90 Kč, která byla žalobkyní vystavena společnosti H. S. s. r. o., Podle dovolatelky proto nelze zaplacení uvedené faktury požadovat po H. Č., spol. s r. o.
Žalovaná rovněž nesdílí názor soudů, že mezi účastníky došlo k uzavření nepojmenované smlouvy podle §269 odst. 2 obch. zák., neboť podle jejího názoru nebyl dostatečně určen předmět vzájemných závazků a v tomto směru namítá nedostatečné odůvodnění právního závěru soudů o dostatečně určitém předmětu smlouvy.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu v jeho potvrzujícím výroku ve věci samé byl zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání není přípustné, protože postrádá otázku zásadního právního významu, za níž nesprávně dovolatelka považuje námitku proti neprovedení ústního výslechu znalce. Žalobkyně sdílí názor soudů, že nebyl nezbytný výslech znalce. Vypracovaný znalecký posudek je určitý, srozumitelný a s jednoznačným závěrem o obvyklé ceně, který nevzbuzuje žádné pochybnosti o správnosti posouzení obvyklé ceny prováděného plnění. Žalobkyně považuje za nedůvodnou námitku žalované k její pasivní legitimaci, neboť ze skutkových zjištění vyplynulo, že veškeré marketingové aktivity koncernu H. na Slovensku zadávala, užívala a hradila žalovaná.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (8.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl v dovoláním napadené části rozhodnutí ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá tím, že nebyl proveden jí navržený důkaz výslechem znalce, pak tato námitka by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, brojí-li dovolatelka proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v neprovedení určitého důkazu.
Dále je nutno konstatovat, že pokud dovolatelka považuje za otázku zásadního právního významu řešení otázky souvisejících s procesním postupem soudu, nepředestřela tím žádnou otázku, která by měla ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Takovou otázkou zásadního právního významu nemůže být pouhá námitka k závěru odvolacího soudu, že znalecký posudek nevzbuzuje pochybnosti o jeho správnosti či úplnosti, proto není třeba ústní výslech znalce.
Směřuje-li dovolatelka další svoji námitku do nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu s určitým předmětem, namítá tím ve skutečnosti nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. V takovém případě by řízení rovněž mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak už ale bylo výše uvedeno, z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v uvedené námitce nejedná.
Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o uzavření nepojmenované smlouvy, je na místě v této souvislosti poukázat na skutkový závěr soudu, z něhož vyplývá, že v řízení byly prokázány skutečnosti směřující jednoznačně k uzavření smlouvy s konkrétním obsahem, a to listinnými důkazy, výpověďmi svědků a osobní i emailovou korespondencí účastníků. Odvolací soud pak správně na základě těchto skutkových zjištění dovodil, že mezi účastníky došlo ke vzniku nepojmenované smlouvy ve smyslu §269 odst. 2 obch. zák.
Nesprávné právní posouzení pasivní legitimace žalované buduje dovolatelka na vlastním skutkovém závěru o vystavení faktury ze dne 10.10.2001 na částku 121 787,90 Kč, která byla žalobkyní vystavena společnosti H. S. s. r. o. Takový skutkový závěr však soudy neučinily. Vyšly ze zjištění, že žalobkyně realizovala reklamní akce na území České i Slovenské republiky pro týž subjekt - žalovanou H. Č., spol. s r. o. V této souvislosti je nutno připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, nemá-li rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Není-li dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. února 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu