ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3919.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3919/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně S. s.r.o. , , proti žalované D. M., spol. s r.o. , , zastoupené Mgr. M. C., advokátem , o zaplacení 473 793 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 47/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2009 č. j. 1 Cmo 221/2008-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (12.5.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2009, č. j. 1 Cmo 221/2008-71, do výroku I., kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008, č.j. 48 Cm 47/2007-30, v rozsahu, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 473 793 Kč a na náhradě nákladů řízení 15 341 Kč, není ve věci samé co do částky 473 793 Kč přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá v této části po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s. ř). Dovolání žalované do výroku o úhradě nákladů řízení není rovněž přípustné, poněvadž dovolání proti nákladům řízení nelze subsumovat pod žádné ustanovení o přípustnosti dovolání podle §238 až 239 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalovaná v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci, které odvíjí od nesprávného posouzení listiny o uznání dluhu. Je přesvědčena, že tato listina nemohla být vyhotovena 16.11.2005, jak ze skutkových zjištění dovodily oba soudy, když provedly důkaz listinou ze dne 16.11.2005, v níž žalovaná, za níž podepsal dokument jednatel společnosti M. V., uvedla, že uznává svůj peněžitý závazek vůči společnosti S. s.r.o. ve výši 563 813 Kč, a to i co do právního důvodu vzniku a zavazuje se dluh uhradit do 31.3.2006. Dovolatelka má za to, že není v silách žádného subjektu prokázat, že k tomuto uznání platně v den 16.11. 2005 nedošlo. Přesto uvedla řadu skutečností, které zpochybnily pravost uznání dluhu, ale odvolací soud k těmto skutečnostem nepřihlédl, jako např. ke skutečnosti chybějícího razítka žalované a neprovedl ani důkaz předloženými listinami, z nichž vyplýval jiný způsob podepisování M. V. Dovolatelka dále uvádí další skutečnosti a navrhuje další důkazy k jejich prokázání, a to ze dne 27.7.2009, 23.7.2009 a 31.7.2009.
Dovolací soud konstatuje, že na závěr, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 3 o. s. ř. a podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (mimo výjimečné případy – viz níže), nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) se posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání žalované, kterým podrobuje kritice neúplné dokazování a zjištěný skutkový stav věci, nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř.
Namítá-li dovolatelka, že se soud nezabýval dostatečně všemi okolnostmi a neprovedl všechny důkazy k ověření pravosti listiny z 16.11.2005, tj. ke způsobu podepisování M. V., k okolnosti chybějícího razítka u jeho podpisu a ke skutečnému datu, kdy byla listina podepsána, namítá tím ve skutečnosti, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je nutno však konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka pouze napadá konkrétní procesní postup soudu při dokazování.
Je namístě rovněž připomenout, že dovolací soud nemůže přihlížet ani k novým tvrzením a novým důkazů, navrhovaným až v dovolacím řízení. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu, jak výše uvedeno, vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz §241a odst. 4 o. s. ř.).
Dovolací soud tedy nemohl přihlédnout k novým skutečnostem a důkazům uvedeným v dovolání, které jsou až z data po vydání rozhodnutí odvolacím soudem.
Pokud dovolatelka brojí proti skutkovému závěru ohledně vyhotovení listiny dne 16.11.2005 oprávněným zástupcem žalované, namítajíc nesprávný skutkový závěr ohledně pravosti této listiny spočívající v nesprávném skutkovém závěru o pravosti podpisu M. V. a o skutečném datu podepsání listiny, nemůže být tato námitka předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Odvolací soud v dané věci vyšel ze skutkového zjištění, že v listině ze dne 16.11.2005 žalovaná prostřednictvím jednatele společnosti M. V. uvedla, že uznává svůj peněžitý závazek vůči společnosti S. s.r.o. ve výši 563 813 Kč, a to i co do právního důvodu vzniku a zavazuje se dluh uhradit do 31.3.2006.
Podle §323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.
Závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, tedy v daném případě pouhá závažná pochybnost o tom, zda existoval závazek v době uznání závazku, není o sobě sama důkazem o opaku.
Ustanovení §133 o. s .ř. stanoví: Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Odvolací soud tedy správně v souladu s §133 o. s. ř. dovodil, že uvedenou pochybností o pravosti listiny ze dne 16.11.2005 o uznání závazku žalovaná nevyvrátila právní domněnku o platnosti uznání závazku.
Skutečnost, že vedle podpisu podnikatele není jeho razítko, nemůže vést k závěru, že takový písemný právní úkon je neplatný, jak správně dovodil odvolací soud.
Nutno uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolací soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu