ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4171.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4171/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně PLASTCOM, akciová společnost, se sídlem v Praze 7, U Sparty 14, PSČ 170 00, IČ 005 63 188, zastoupené JUDr. Zdeňkou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Na Okraji 439/44, proti žalované AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem Brně, Slavíčkova 1a, PSČ 63800, IČ 44012373, zastoupené JUDr. Sášou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zatloukalova 35, o zaplacení 315 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 120/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. května 2009, č.j. 4 Cmo 501/2008-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňky Novákové, advokátky se sídlem v Praze 6, Na Okraji 439/44.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. května 2009, č.j. 4 Cmo 501/2008-193, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. července 2008, č.j. 11 Cm 120/2006-137, ve znění jeho doplňujícího usnesení ze dne 31.října 2008, č.j. 11 Cm 120/2006-176 a opravného usnesení ze dne 15.ledna 2009, č.j. 11 Cm 120/2006-185, v napadené části výroku I., jímž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 315 350 Kč s úrokem z prodlení z této částky, a ve výrocích o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29.6.2005 smlouvu, v níž byly sjednány obchodní podmínky, za nichž žalobkyně dodávala žalované své zboží a žalovaná prodej zboží žalobkyně propagovala. Ve smlouvě byly sjednány odměny, jež měly náležet žalované za uveřejnění informací o zboží žalobkyně při otevření nových prodejen, a bylo rovněž dohodnuto, že při znovuotevření prodejny (po tzv. remodelingu) odměna nenáleží.
Soudy se shodly v závěru, že žalobkyni vzniklo na základě uvedené nepojmenované smlouvy právo na zaplacení sjednané ceny, resp. jejího doplatku ve výši 315 350 Kč, za zboží dodané žalované. Rovněž se shodly v tom, že je neplatný zápočet žalované učiněný proti této pohledávce žalobkyně, kterou si započetla žalovaná z titulu odměny za otevření nových prodejen. Soudy přitom vyšly ze zjištění, že žalovaná v roce 2005 převzala 56 prodejen Julius Meinl v České republice, které byly posléze žalovanou remodelovány na prodejny typu Albert. Neuznaly námitku žalované, že se nejednalo o remodeling těchto prodejen, ale o otevření nových prodejen. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, aplikovaly §266 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) při projevu vůle účastníků související s převzetím prodejen Julius Meinl. Oba soudy založily závěr o tom, že se v daném případě nejednalo o otevření nových prodejen, ale o remodeling těchto prodejen na zjištění, že žalovaná v tiskové zprávě ze dne 3.10.2005 oznámila převzetí 56 prodejen Julius Meinl v České republice a remodelování těchto prodejen na prodejny typu Albert, a na prohlášení učiněné žalovanou prostřednictvím její právní zástupkyně při jednání soudu dne 31.10.2007, v němž uvedla, že faktura na částku 315 350 Kč je fakturou za propagaci jména žalobkyně v souvislosti s otevřením, resp. znovuotevřením prodejen Albert při modernizaci, k němuž došlo dne 30.11.2005. Odvolací soud dále konstatoval, že není důvodná námitka žalované, kterou poukazuje na to, že soud prvního stupně pominul obsah vysvětlivek ke smlouvě o podmínkách prodeje a spolupráce mezi účastníky, neboť soud prvního stupně těmito vysvětlivkami důkaz provedl, ale z dalšího dokazování vzal za prokázané, že za propagaci výrobků žalobkyně při znovuotevření prodejen si účastníci žádnou odměnu nesjednali.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, domnívajíc se, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání odůvodnila nesprávným právním posouzením věci. Nesouhlasí se závěrem obou soudů, že se v daném případě nejednalo o otevření nových prodejen, ale o znovuotevření, a že v takovém případě žalované nenáleží odměna za propagaci zboží žalobkyně, a že nebyla oprávněna si tuto neexistující pohledávku započíst vůči žalobkyní uplatněné pohledávce. Dovolatelka namítá, že soudy nesprávně přiznaly vyšší váhu marketingovému sdělení žalované v tiskové zprávě, než logickému výkladu smlouvy, která v příloze pod bodem 12. a 13. vyložila detailně pojmy znovuotevření prodejen a otevření nových prodejen. Dovolatelka zdůrazňuje, že výkladem pojmu pod bodem 13. přílohy, definujícím situaci znovuotevření prodejen, se jednoznačně hovoří o prodejnách kupujícího znovu otevřených po předchozí rekonstrukci (po tzv. remodelingu), z čehož dovolatelka dovozuje, že se jedná o rekonstrukci prodejny, jež náleží a rovněž před remodelingem náležela kupujícímu. Naproti tomu pojem otevření nové prodejny kupujícího, vyložený v bodu 12. přílohy, popisuje podle dovolatelky situaci, kdy žalovaná v pozici kupujícího otevírá novou prodejnu v místě, kde ji dosud neprovozovala. Není přitom rozhodné, zda v místě, kde žalovaná novou prodejnu otevírá, již byly či nebyly provozovány obdobné služby. Žalovaná je přesvědčena, že pokud několik měsíců po uzavření předmětné smlouvy zvýšila počet prodejen Albert o více než 50 prodejen, byla podle smlouvy povinna propagovat zboží žalobkyně v nově otevřených prodejnách a naopak žalobkyně byla povinna žalované za tuto propagaci zaplatit. Neučinila-li tak, dovolatelka má za to, že byla oprávněna si tuto pohledávku započíst vůči pohledávce žalobkyně z titulu nezaplacené kupní ceny zboží.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně, pokud se týká rozhodnutí o částce 315 350 Kč s příslušenstvím, byl zrušen a věc byla soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání není přípustné, protože nesplňuje předpoklady pro řešení otázky zásadního právního významu, jestliže žalovaná celé dovolání založila pouze na výkladu pojmu „remodeling“, čímž nesměřuje do sféry právní, ale skutkové. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné, žalobkyně poukazuje na skutková zjištění soudů vyplývající z vyjádření žalované ohledně remodelingu převzatých prodejen Julius Meinl v České republice ze dne 5.10.2005 a 31.10.2007, která podle žalobkyně správně vedla odvolací soud k závěru, že projev vůle žalované směřoval k tomu, že převzaté prodejny měly být znovuotevřeny. Připomíná §266 odst. 4 obch. zák., podle něhož projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Z uvedeného důvodu žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (7.5.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodoval jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Dovolací soud dospěl k závěru, že ze skutkových zjištění, které soudy učinily, nelze dovodit, že by soudy provedly výklad projevu vůle „remodeling“ v rozporu s ustanovením §266 obch. zák., tedy v rozporu s hmotným právem.
Ustanovení §266 odst. 1 obch. zák. stanoví, že projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Základní zásadou je zjištění úmyslu toho, kdo jednal. Až tehdy, nelze-li tento úmysl v konkrétním případě zjistit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle odstavce 2 paragrafu 266 obch. zák. podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Odvolací soud na základě uvedeného §266 odst. 1 obch. zák. správně dovodil, že pojmem „remodeling“ se podle projevené vůle účastníků týká znovuotevření prodejen po jejich modernizaci, jak ostatně vyplývá i ze samotného prohlášení žalované při soudním jednání dne 31.10.2007.
Vyplývá-li z obsahu dovolání žalované, že oba soudy nesprávně v této souvislosti hodnotily provedené důkazy, je třeba konstatovat, že nesprávné hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Je nutno rovněž připomenout, že skutkový závěr při uplatnění přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 3 o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil v tomto rozhodnutí otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má v napadené části po právní stránce zásadní význam.
Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, dovolací soud uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 28. dubna 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu