ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4280.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 4280/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce Ing. J. K. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Šidlem, advokátem se sídlem Brno, Panská 12/14, PSČ 602 00, proti žalované ELSEREMO, a. s. , se sídlem Brumov – Bylnice, Kloboucká 865, IČ 25 56 58 93, o zaplacení 790.000,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19Cm 40/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2008, č. j. 1 Cmo 186/2007-155, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2008, č. j. 1 Cmo 186/2007-155 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 9. října 2007, č. j. 19 Cm 40/2004-108, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 790.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 13. 12. 2003 do zaplacení (výrok I.) a že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vzal za prokázané že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo na zhotovení projektové dokumentace pro stavbu „Hotelu Carlsbad Inn“ v Karlových Varech, žalobce dílo zhotovil na základě objednávky a návrhu smlouvy, vystaveného žalovanou, která plnění přijala a dílo použila pro realizaci rekonstrukce hotelu, avšak cenu díla žalovaná nezaplatila. Soud proto uznal žalovanou povinnou žalovanou částku uhradit spolu s příslušnými úroky z prodlení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím (výrok II.).
Na rozdíl od soudu prvního dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce neprokázal existenci tvrzené platné smlouvy o dílo mezi účastníky, ani že žalobce zhotovené dílo předal žalované. Přitom na žalobci spočívalo důkazní břemeno o těchto skutečnostech.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce soudu písemnou smlouvu o dílo nepředložil a netvrdil ani neprokázal existenci smlouvy v ústní formě. Pokud jde o tvrzenou smlouvu o dílo uzavřenou v konkludentní formě, pak z ustanovení §35 odst. 3 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) a z ustanovení §266 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) vyplývá, že základní podmínkou platnosti takového právního úkonu je určitost a srozumitelnost projevu vůle o tom, mezi kterými subjekty a o jakém obsahu se smlouva uzavírá. Jestliže žalobce tvrdil, že v září 2001 uzavřel smlouvu o dílo s P. K. jako fyzickou osobou, je nepravděpodobné, aby po obdržení pozdějšího písemného návrhu smlouvy o dílo od žalované jako odlišného subjektu došlo k uzavření zcela nové smlouvy v konkludentní formě. Z údajného projevu vůle žalobce, spočívajícího ve zhotovení projektové dokumentace, není totiž vůbec zřejmé, zda směřoval k plnění původní dohody, uzavřené s P. K. (v níž žalobce ani netvrdí, že došlo k jejímu ukončení), anebo zda se vztahoval k písemnému návrhu smlouvy z 15. 10. 2001 ze strany žalované. Názor žalobce, že „akceptací návrhu žalované“ došlo k uzavření konkludentní smlouvy o dílo, proto podle závěru odvolacího soudu nemůže obstát a jeví se ryze účelovým.
Odvolací soud dále dovodil, že žalobce v řízení ani neprokázal, že spornou projektovou dokumentaci žalované předal, když sám uvedl, že ji předal Ing. J. N., o němž však neprokázal, že byl oprávněným pracovníkem žalované k převzetí díla.
Odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani nárok z bezdůvodného obohacení podle §451 obč. zák.
Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž odkazuje na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a především namítá, že odvolací soud vyšel z nesprávných skutkových zjištění.
Dovolatel akcentuje, že žalobce vždy skutkově tvrdil, že jednal pouze se žalovanou a že žalovaná byla fyzicky, zastoupena (prokuristou) P. K. a tím se rozumí, že jednal s fyzickou osobou jako zástupcem právnické osoby. Odvolací soud svou nesprávnou protokolací sám způsobil uvedené nesprávné skutkové zjištění, že žalobce jednal s P. K. jako s fyzickou osobou.
Dovolatel dále poukazuje na to, že na jednání soudu prvního stupně dne 26. 9. 2006 sama žalovaná uvedla, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo a že žalobce na základě této smlouvy plnil a že stavba hotelu byla realizována podle projektu žalobce a že projektová dokumentace zhotovená žalobcem nebyla dodána včas a byla dodána vadně. Z toho nutně vyplývá, že dokumentace byla předána žalované, jak dovodil soud prvního stupně, avšak odvolací soud učinil nesprávné skutkové zjištění, že žalobce předání dokumentace neprokázal.
Dovolatel proto dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu vycházející z nesprávného skutkového zjištění, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dotazování (důvod dovolání dle §241a odst. 3 o. s. ř.) a nesprávně zjištěný skutkový stav představuje též vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). V této souvislosti odkazuje dovolatel na protokoly o jednání ze dne 22. 5. 2007 a 9. 10. 2007.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a navrhuje rovněž odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12 čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnutí podle dosavadních předpisů, tj. předpisů účinných do 30. 6. 2009. To platí i pro daný případ.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že v posuzovaném případě je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu zamítl.
Podle ust. §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostní vady) popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly uplatněny v dovolání.
V posuzovaném případě dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dále namítl, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §213 odst. 1 a 2 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se může v odvolacím řízení změnit i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně. Pokud má dojít k takovéto změně, musí odvolací soud rozhodné důkazy sám zopakovat, popř. řízení doplnit jinými důkazy.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že nepředložil-li žalobce soudu písemnou smlouvu o dílo podepsanou účastníky řízení, že existence smlouvy o dílo nebyla prokázána. Dále odvolací soud konstatoval, že žalobce netvrdil ani neprokazoval mezi kým byla uzavřena smlouva o dílo v ústní formě a jaký měla obsah (předmět díla, cena atd.), a proto uzavřel, že nebyla prokázána ani existence ústně uzavřené smlouvy o dílo. Stejně tak odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o dílo nebyla uzavřena ani konkludentně, neboť nebylo zřejmé, jakou vůli chtěl účastník (žalobce) projevit, tj. zda z jeho projevu vůle (zhotovení projektové dokumentace) vyplývalo, že chtěl plnit dle původní dohody uzavřené s P. K. anebo plnit na základě písemného návrhu smlouvy z 15. 10. 2001 vyhotoveného žalovaným. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že žalovaný dílo od žalobce nepřevzal.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud v těchto zásadních skutkových závěrech dospěl k odlišnému skutkovému zjištění než učinil soud prvního stupně (uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky konkludentně, předání díla žalovanému atd.).
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 18. 6. 2008 (č.l. 153) vyplývá, že odvolací soud neopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně (zejména výslech ing. arch. R.), a přesto dospěl k odlišným skutkovým závěrům.
Odvolací soud tak své skutkové závěry učinil v rozporu s ust. §122, 132, 211 a 213 o. s. ř., a proto řízení trpí vadou, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla výslovně uplatněna v dovolání (§242 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolací soud s ohledem na to, že rozsudek odvolacího soudu není z tohoto důvodu správný, se již nezabýval dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 3 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci samé (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu