ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.451.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 451/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce M. a H., a. s., C. r. , zast. JUDr. R. M., advokátem, proti žalovanému K. T. , zast. JUDr. J. Č., advokátem, o zaplacení 155 746,90 s přísl., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 141/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Cmo 50/2007-63, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Cmo 50/2007-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2005, č. j. 49 Cm 141/2005-27, ve znění rozsudku tohoto soudu ze dne 22. 11. 2006, č. j. 49 Cm 141/2005-49 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 155 764,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Cmo 50/2007-63 změnil uvedený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 5% z ceny neodebraného sjednaného množství uhlí v roce 2003 a 2004, t. j. v částce 155 746,90 Kč.
Odvolací soud s ohledem na čl. VII odst. 5 smlouvy ze dne 31. 12. 2001, v němž byla sjednána smluvní pokuta pro případ výpovědi či odstoupení od smlouvy nebo prodlení s plněním sjednaného množství paliva, dovodil, že smluvní pokuta byla sjednána pouze pro tyto případy. Domáhal-li se žalobce smluvní pokuty ve sjednané výši za „neodebrané zboží“, z gramatického výkladu „třetího“ případu dohodnuté smluvní pokuty podle odvolacího soudu vyplývá, že tato sankce byla stanovena za prodlení s povinností plnit. Proto nelze dovodit, že by tato sankce postihovala žalovaného za neodebrání zboží.
Vzhledem k tomu odvolací soud uzavřel, že pro případ „neodebrání zboží“ nebyla smluvní pokuta sjednána, a proto žalobci nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ze dne 31. 12. 2001.
Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 12. 11. 2007 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.r. a uplatněným dovolacím důvodem je vada řízení spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.) a nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. c, o.s.ř.).
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že podle kupní smlouvy ze dne 31. 12. 2001 bylo povinností žalovaného odebrat od žalobce sjednané množství zboží (uhlí) a povinností žalobce bylo toto množství žalovanému dodat. Pro případ porušení těchto povinností byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta (čl. VII odst. 5 smlouvy).
Dovolatel především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že uvedená sankce stíhá pouze prodlení s povinností plnit (žalobce), nikoliv i povinnost žalovaného odebrat sjednané množství zboží. Podle dovolatele odvolací soud učinil nesprávná skutková zjištění ohledně obsahu předmětné smlouvy a poté dospěl k nesprávnému právnímu závěru o právech a povinnostech účastníků smlouvy. V této souvislosti dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, v němž byla řešena tato problematika a dále na ust. §35 odst. 2 obč. zák. a §266 odst. 1 až 3 obch. zák. o výkladu právních úkonů.
Dovolatel je proto toho názoru, že podle čl. VII. odst. 5 předmětné smlouvy smluvní pokutu měla zaplatit ta smluvní strana, která způsobila prodlení s plněním sjednaného množství paliva, a to ve výši 5% z ceny neodebraného nebo nedodaného zboží. Vzhledem k tomu je žalovaný povinen platit smluvní pokutu v případě, kdy poruší povinnost odebrat sjednané množství zboží.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 15. 1. 2008 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolání není důvodné podle ust. §241a odst. 3 o.s.ř., neboť skutková zjištění mají oporu, podle obsahu spisu, v provedeném dokazování. Rovněž není podle žalovaného dovolání důvodné dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť v posuzovaném případě nejde o „aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, ale o učinění zjištění skutkového“.
V další části vyjádření žalovaný podrobněji uvedl svůj názor na výklad ujednání obsaženém v čl. VII. odst. 5 kupní smlouvy a je toho názoru, že smluvní pokuta byla sjednána pro případ prodlení s plněním sjednaného množství paliva, jde tedy o „prodlení s plněním povinnosti žalobce“ a „strana, která je způsobila (rozuměj prodlení s plněním) zaplatí druhé straně sjednanou smluvní pokutu“.
Žalovaný se proto ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) s ohledem na čl. II. odst. 12 zák. č. 7/2009 Sb., kterým se měnil zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 30, 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“). Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o.s.ř.).
V posuzovaném případě, kdy odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ve věci samé zamítl, je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
V dovolání uplatněnými dovolacími důvody jsou namítány nedostatky ve skutkovém zjištění soudů (obsah smlouvy ze dne 31. 12. 2001 a na nesprávné posouzení práv a povinností vyplývajících z této smlouvy), tj. nesprávný výklad ujednání obsaženém v čl. VII. odst. 5 předmětné smlouvy o smluvní pokutě.
Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplývá, že účastníci si v kupní smlouvě ze dne 31. 12. 2001 mj. v čl. VII. odst. 5 sjednali, že „V případě výpovědi či odstoupení od smlouvy nebo prodlení s plněním sjednaného množství paliva zaplatí strana, která je způsobila, smluvní pokutu ve výši 5% z ceny v tomto kalendářním roce neodebraného, nebo nedodaného paliva a náhradu dalších škod vzniklých v souvislosti se zastavením dodávek uhlí“.
Žalobou ze dne 2. 3. 2005 se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 155 764,90 Kč dle čl. VII. odst. 5 předmětné smlouvy, protože žalovaný v roce 2003 a 2004 neodebral od žalobce jako prodávající množství uhlí, k jehož odběru se ve smlouvě zavázal.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že z gramatického výkladu vyplývá, že pokuta byla stanovena pro případ prodlení s povinností plnit a toto ujednání nepostihuje žalovaného za neodebrání sjednaného množství uhlí. Dovolatel s tímto závěrem nesouhlasí.
Dovolací soud především uvádí, že v dovolání uplatněný dovolací důvod spočívající v tom, že skutkové zjištění týkající se obsahu kupní smlouvy ze dne 31. 12. 2001 není dán, neboť je zřejmé, že zjištění obsahu zejména ujednání čl. VII. odst. 5 předmětné smlouvy vyplývá z provedeného dokazování a dovolatel jeho znění v dovolání nezpochybňuje.
Sporným však je právní posouzení tohoto skutkového stavu, které bylo v dovolání napadeno, respektive výklad tohoto právního úkonu a tedy toho, jaká práva a povinnosti z tohoto ujednání pro účastníky vyplývají.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
V obchodních vztazích, což je posuzovaný případ, je právní úkon, sporné ujednání čl. VII. odst. 5 předmětné smlouvy, nutné vykládat i podle ust. §266 odst. 1 až 4 obch. zák.
Podle §266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev určen, znám, nebo jí musel být znám. Základní zásadou je zjištění úmyslu toho, kdo jednal. Až nelze-li tento úmysl v konkrétním případě zjistit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle odstavce 2 paragrafu 266 obch. zák. podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, vyložil, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.
K tomu je nutné dodat, že interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §266 obchod. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v soulasu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, uveřejněný v Soudní judikatuře seš. 3/1999, pod označením SJ 30/1999, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 81/2000).
Odvolací soud sporné ujednání čl. VII. odst. 5 předmětné smlouvy vykládal pouze na základě gramatického výkladu a dovodil, že smluvní pokuta byla stanovena pouze pro případ povinnosti plnit, a že tedy tato sankce může postihnout pouze žalobce jako prodávajícího.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud se při gramatickém výkladu nezabýval předmětným ujednáním v jeho souvislostech, zejména při tomto způsobu výkladu právního úkonu opomenul vyložit další část ujednání, a to slova „ … zaplatí smluvní pokutu strana, která je způsobilá“ (rozuměj prodlení s plněním) a dále nevyložil v této souvislosti slova „… neodebraného nebo nedodaného paliva“. Taktéž je třeba připomenout, že v čl. II. odst. 2 smlouvy je obsažen závazek kupujícího sjednané množství paliva odebrat.
Odvolacímu soudu je třeba dále vytknout, že nikterak při výkladu sporného ujednání neaplikoval ust. §266 odst. 1 až 4 obch. zák., ačkoli jeho aplikace je v dané věci namístě a je zřejmé, že pouze na základě gramatického výkladu nelze dospět ke správnému závěru.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud vyložil předmětné ujednání neúplně a tedy nesprávně, tedy v rozporu s hmotným právem a vzhledem k tomu byl nucen konstatovat, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu