ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4829.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 4829/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně VP real, a. s. , se sídlem v Praze 3, Hradecká 3, IČ: 250 85 760, zast. JUDr. Zorou Švabíkovou, advokátkou se sídlem ve Praze 9, Novoborská 374/29, proti žalované MS development, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Donská 275/9, IČ: 629 13 794, zast. JUDr. Pavlem Ondrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 26, o 808.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 94/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 11 Cmo 36/2008-416, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. června 2008, č. j. 11 Cmo 36/2008-416, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále též jen „ soud prvního stupně “) ze dne 11. 10. 2007, č. j. 33 Cm 94/2003-348, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 37.792,- Kč s 4 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 3. 7. 2002 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítl žalobu o zaplacení 770.708,- Kč s 4 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 3. 7. 2002 do zaplacení, dále uložil žalobkyni povinnost žalované zaplatit k rukám jejího právního zástupce 48.959,60 Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přiznal znalci Jokl Appraisal v. o. s. za znalecký posudek č. 337/2007 ze dne 31. 8. 2007 odměnu v celkové výši 23.324,- Kč a dále uložil povinnost žalobkyni zaplatit České republice 8.324,- Kč na náhradu nákladů znaleckého posudku č. 237/2007 ze dne 31. 8. 2007 znalce Jokl Appraisal v. o. s. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce na jejich náhradu 60.055,- Kč.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky 808.500,- Kč z titulu odpovědnosti za vady vzduchotechnického zařízení nebytové jednotky č. 154 v domě v Praze 3, Hradecká 3 (Agora Flora), kterou od žalované koupila na základě smlouvy ze dne 24. 6. 1998. Odvolací soud shledal správnými skutkové závěry soudu prvního stupně, dle nichž žalobkyně od žalované koupila nebytovou jednotku č. 154 v objektu v Praze 3, Hradecká 3, na základě kupní smlouvy ze dne 24. 6. 1998 a její vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Podle protokolu o předání a převzetí této jednotky došlo k jejímu předání dnem 2. 2. 1999. V kupní smlouvě ani v předávacím protokolu nebylo uvedeno, že vzduchotechnické zařízení má vady. Žalobkyně u žalované uplatnila právo z odpovědnosti za vady uvedeného zařízení dopisem ze dne 31. 5. 1999. V řízení bylo zjištěno, že vzduchotechnické zařízení nebylo funkční a tato vada existovala v době předání jednotky žalobkyni jako kupující. Žalobkyni dle odvolacího soudu vzniklo právo na přiměřenou slevu z kupní ceny odpovídající povaze a rozsahu vady ve smyslu ust. §597 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož nelze požadovat opravu věci, s tím, že odpovědnost za vady je objektivní. Námitky odvolatelky směřující proti závěrům znaleckého posudku odmítl soud jako nedůvodné a účelové. Odvolací soud shledal přiměřenou desetiprocentní slevu z kupní ceny předmětné nebytové jednotky. Přihlédl k tomu, že v dohodě o narovnání ze dne 30. 6. 2000 se účastníci dohodli na poskytnutí slevy žalobkyni v celkové výši 1.195.208,- Kč s tím, že mělo dojít k „ dořešení “ vad vzduchotechnického zařízení. Žalobkyně nejprve tvrdila, že jde o slevu za omezené užívání nebytové jednotky v důsledku vady vzduchotechniky, a posléze uvedla, že na vadu vzduchotechniky připadá sleva v rozsahu jen cca 70 %, aniž by k tomuto tvrzení přes výzvu soudu nabídla důkazy. Z tohoto důvodu odvolací soud uzavřel, že lze akceptovat názor soudu prvého stupně, že žalobkyně má právo na doplacení rozdílu mezi částkou představující 10 % z kupní ceny a částkou žalobkyni ze strany žalované z titulu slevy z kupní ceny zaplacenou.
Z vyložených důvodů rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 11. 9. 2008 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení a potvrzujícím výroku ve věci samé v rozsahu, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 770.708,- Kč s 4 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 3. 7. 2002 do zaplacení, a dále ve výroku, jímž žalobkyni uložena povinnost žalované k rukám jejího právního zástupce zaplatit 48.959,60 Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a povinnost zaplatit České republice 8.324,- Kč na náhradu nákladů znaleckého posudku č. 237/2007 ze dne 31. 8. 2007 znalce Jokl Appraisal v. o. s. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání dovolatelka zejména uvedla, že zásadní význam napadeného rozhodnutí spočívá v rozporu výkladu ustanovení §597, §598 a §600 občanského zákoníku podaného odvolacím soudem a dovolacím soudem, jenž je zřejmý z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 956/2002. Dále uvedla, že z textu dohody o vzájemném vyrovnání ze dne 30. 6. 2000 vyplývá, že se poskytnutá částka ve výši 1.159.908,- Kč na vady na vzduchotechnické zařízení nevztahovala. Odvolacímu soudu vytkla, že neodůvodnil závěr, proč kupní cenu o částku představující „ určitou náhradu za problémy se vzduchotechnikou “ v shora uvedené výši ponížil, když nešlo o slevu ve smyslu ust. §597 občan. zák., přičemž žalobkyně a ani žalovaná uvedenou finanční kompenzaci jako slevu nevnímaly a ani ji takto nikdy neoznačily. Sleva z kupní ceny není dle §600 občan. zák. za situace, kdy žalobkyně neodstoupila od smlouvy, jedinou možností, jak neodstranitelnou vadu kompenzovat. I pokud by soud dovodil, že jde o slevu z ceny, pak vady a nedodělky představovaly vedle nefunkčního vzduchotechnického zařízení v jednotce č. 154 drobné vady a nedodělky obsažené v předávacím protokolu ze dne 2. 2. 2001 a následně zjištěné vady a nedodělky odstranitelné bez nutnosti omezení rozsahu užívání nebytové jednotky, a proto žalobkyně stanovila, že finanční kompenzace za vady vzduchotechniky činila z celkové částky 1.159.908,- Kč jen 70 %. Dovolatelka dále poukázala na to, že znalec uvedenou vadu vzduchotechniky hodnotil jako neodstranitelnou s tím, že tepelně vlhkostní mikroklima se na celkové pohodě v budovách podílí cca 30 %, avšak poté stanovil výši slevy z kupní ceny jen v desetiprocentní výši a nikoli třicetiprocentní. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, tak dovoaltelka brojí proti výkladu ust. §597 občan. zák. provedeném odvolacím soudem.
Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, popř. též soudu prvého stupně v napadeném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „ o. s. ř. “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, dovolatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jí bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud ČR zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Je nutno především připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V posuzovaném případě není sporu o tom, že předmět kupní smlouvy měl v době jejího uzavření vadu na vzduchotechnickém zařízení a že žalobkyně od žalované přijala na základě dohody o vzájemném vyrovnání kompenzaci ve výši 1.159.908,- Kč s tím, že nebude po žalované uplatňovat další nároky ohledně předmětné nebytové jednotky ani společných částí domu s výhradou dořešení uplatněných vad na vzduchotechnickém zařízení. Dovolatelka v dovolání zpochybňuje závěry soudů o tom, že uvedená kompenzace vyplacená dle dohody o vzájemném vyrovnání byla slevou z kupní ceny ve smyslu ust. §597 občan. zák. a dále namítá, že poskytnutá částka ve výši 1.159.908,- Kč se ne v celém rozsahu, ale pouze ze 70 % vztahovala na vady vzduchotechniky.
Při posouzení věci je tedy třeba respektovat skutková zjištění soudů a nelze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. např. brojit proti závěrům znalce obsaženým ve znaleckém posudku, popř. proti dalším skutkovým zjištěním za situace, kdy je přípustnost dovolání toliko zvažována.
Odvolací soud při svých skutkových zjištěních vycházel z dohody o vzájemném vyrovnání ze dne 30. 6. 2000, zápisu z jednání ze dne 4. 5. 2001 a dalších důkazů, z nichž vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni slevu ve výši 1.159.908,- Kč týkající se nebytové jednotky č. 154. Při stanovení výše slevy z kupní ceny v důsledku existence vady vzduchotechniky u této nebytové jednotky odvolací soud vyšel z částky stanovené znalcem ve znaleckém posudku (1.233.000,- Kč).
Odvolací soud s ohledem na výpověď jednatele žalobkyně, že poskytnutá sleva ve výši 1.195.908,- Kč byla poskytnuta v důsledku vad vzduchotechniky, vyzval žalobkyni, aby prokázala, jak později v řízení tvrdila, že na vady vzduchotechniky připadá pouze 70 % poskytnuté slevy z kupní ceny. Po výzvě soudu potřebné důkazy nebyly nabídnuty a vzhledem k tomu odvolací soud uzavřel, že sleva byla poskytnuta v souvislosti s vadami vzduchotechniky. Z takto zjištěného skutkového stavu, jak bylo uvedeno shora, dovolací soud musel při právním posouzení věci vycházet. Pokud odvolací soud za uvedeného skutkového stavu věci vycházel ze znalcem stanovené výše slevy s ohledem na vady vzduchotechniky (1.233.000,- Kč) a od této částky odečetl již poskytnutou slevu ve výši 1.159.208,- Kč a žalobkyni přiznal částku 37.792,- Kč s příslušenstvím, není tento jeho závěr nesprávný a ani v rozporu s výkladovými pravidly ohledně výše přiměřené slevy poskytnuté dle §597 odst. 1 občan. zák., obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, na který dovolatelka odkazuje, neboť správně na věc aplikoval ust. §597 občan. zák. a §127 o. s. ř. a zohlednil, že šlo o vadu neodstranitelnou, jejíž odstranění by vyžadovalo vynaložení vysokých nákladů, přihlédl k obvyklé ceně opravy těchto zařízení, a to vše za situace, kdy se žalobkyni nepodařilo jí tvrzenou výši slevy z kupní ceny z důvodu vady na vzduchotechnickém zařízení v řízení prokázat.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že odvolací soud neaplikoval uvedené ustanovení §597 odst. 1 občan. zák. na zjištěný skutkový stav nesprávně, žalobkyni se přípustnost dovolání prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů založit nepodařilo, a proto není její dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, takže jej podle ust. §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že procesně neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů nepřísluší a žalované žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu