ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.483.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 483/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Labartt Investment, a. s. , se sídlem v Praze 2, Vinohradská 93, IČ: 264 38 313, zast. Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sdílem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalované T. O. P., společnosti s ručením omezeným , se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 574/11, IČ: 411 96 678, zast. JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 28, o zaplacení 861.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 224/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. 3 Cmo 56/2008-86, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. 3 Cmo 56/2008-86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též „ soud prvního stupně “) rozsudkem ze dne 7. 11. 2007, č. j. 8 Cm 224/2005-66, uložil žalované povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku částku 861.000,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 8. 7. 2003 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 34.440,- Kč.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. září 2008, č. j. 3 Cmo 56/2008-86, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 961.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu celkem 153.745,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně po žalované žalobou ze dne 23. 6. 2005 domáhala zaplacení částky 861.000,- Kč představující nezaplacenou provizi dle smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitostí, uzavřené mezi účastníky dne 18. 4. 2001. Po doplnění dokazování odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu závěru ohledně platnosti uvedené smlouvy, kterou shledal platnou, avšak vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyhledala v době účinnosti smlouvy, tj. v období od 18. 4. 2001 do 1. 6. 2001, pozdějšího kupce, nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení provize, neboť jí nárok na její vyplacení v souladu s čl. VI této smlouvy nevznikl. Potvrzení o zprostředkování, vystavené dne 5. 11. 2002 jednatelem společnosti PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., nepovažoval odvolací soud za důkaz prokazující splnění smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 v rozhodném období žalobkyní.
Dovoláním ze dne 15. 12. 2008 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, aniž by své námitky podřadila některému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že zájemce změnil ke dni 2. 10. 2003 firmu a sídlo, přičemž z obou údajů je dle jejího přesvědčení zřejmé propojení zájemce a nabyvatele, jenž vystavil dne 5. 11. 2002 písemné potvrzení o tom, že prodej nemovitostí mu zprostředkovala žalobkyně. Upozornila, že orgány činné v trestním řízení se předmětnou věcí zabývaly a usnesením ORI-755/100K-VB-2004 ze dne 30. 3. 2004 věc odložily a odkázaly žalobkyni s jejím nárokem na civilní soudní řízení, přičemž byla v tomto usnesení připuštěna existence smluvních závazků na základě smlouvy o zprostředkování. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že netvrdila a neprokázala vyhledání zájemce v době účinnosti smlouvy o zprostředkování, poněvadž zájemce, jímž byla společnost D. A. Engineering, našla dne 18. 4. 2001, tzn. již v době uzavření smlouvy, což se nepříčí smluvním ujednáním. K tomu, aby žalobkyni vznikl nárok na dohodnutou odměnu, bylo dle čl. VI odst. 3 smlouvy o zprostředkování nutné splnit dvě podmínky: vyhledání zájemce zprostředkovatelem za účinnosti smlouvy o zprostředkování a prodej předmětné nemovitosti. Obě podmínky byly žalobkyní splněny, a proto jí vzniklo právo na zaplacení sjednané ceny. Dovolatelka je dále přesvědčena, že odvolací soud tím, že neprovedl řádně důkaz smlouvou o zprostředkování a potvrzením o zprostředkování, které jako důkazy žalobkyně navrhla a předložila, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Závěrem proto žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „ o. s. ř. “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, dovolatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jí bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a proto je dovolání žalobkyně přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně našla v rozhodné době zájemce o koupi nemovitosti, a to s D.A. Enginnering „ personálně či ekonomicky “ spřízněnou společnost (PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o.), která s prodávající předmětných nemovitostí (MONDIAPRESS, spol. s r. o.) uzavřela 9. 7. 2002 kupní smlouvu, a proto žalobkyně měla právo na zaplacení ve smlouvě o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 dohodnuté odměny.
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že žalobkyně netvrdila (a nenavrhovala důkazy), že vyhledala kupující - PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o. v době od 18. 4. do 1. 6. 2001, a proto nelze žalobě vyhovět.
S ohledem na námitky žalobkyně půjde v posuzovaném případě o zodpovězení otázky, zda žalobkyni jako zprostředkovateli vzniklo právo na zaplacení dohodnuté ceny na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001.
Z předmětné smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 vyplývá, že se žalobkyně jako zprostředkovatel zavázala pro žalovanou, zastoupenou jednatelem Z. J. vyhledat „ nejvhodnějšího “ kupce na v příloze 1 blíže specifikovanou nemovitost ve vlastnictví společnosti MONDIAPRESS, spol. s r. o. (nyní „ MONDIAPRESS, spol. s r. o. v likvidaci “), a za to se žalovaná zavázala zaplatit odměnu ve výši 2 % ze zaplacené kupní ceny nebo 2 % z jakéhokoli nefinančního či jiného plnění za tuto nemovitost nebo 2 % z jakékoli kombinace finančního či nefinančního plnění, přičemž provize ve výši 2 % se měla vztahovat též na „ zahrnutí nemovitostí do společného projektu se třetími stranami a na výnosy z nich “. Za den prodeje se považoval den, kdy byla podepsána kupní smlouva. Odměna měla být vyplacena tak, že zprostředkovateli ji měla žalovaná uhradit v den zaplacení kupní ceny nebo jiného plnění s tím, že odměna je uhrazena dnem jejího připsání na účet zprostředkovatele. Nárok na odměnu za zprostředkování měla žalobkyně (zprostředkovatel) i v případě prodeje dané nemovitosti společnosti D. A. Engineering, s. r. o. nebo jakékoli společnosti personálně či ekonomicky spřízněné, vyhledané žalobkyní podle této smlouvy v době účinnosti této smlouvy, který by se uskutečnil až po skončení účinnosti této smlouvy (čl. VI smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 1. 6. 2001 (čl. VII smlouvy).
Dne 9. 7. 2002 byla uzavřena mezi MONDIAPRESS, spol. s r. o. jako prodávající a PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Vinohradská 25/35 jako kupující kupní smlouva na předmětné nemovitosti.
Z „ potvrzení o zprostředkování “ ze dne 5. 11. 2002 se podává, že jednatel společnosti PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o. potvrdil žalobkyni zprostředkování předmětných nemovitostí s tím, že za součinnosti žalobkyně došlo ke koupi těchto nemovitostí společností PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Vinohradská 25/35.
Z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu C, vložce 72850, plyne, že D. A. Engineering s.r.o. změnila obchodní firmu a sídlo ke dni 2. 10. 2003 na ENGEL MANAGEMENT, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská 25/35.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně v rozhodné době od 18. 4. do 1. 6. 2001 (čl. VII smlouvy o zprostředkování) vyhledala zájemce D. A. Engineering, s. r. o. Odvolací soud se tedy měl zabývat tím, zda společnost PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Vinohradská 25/35, jež k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2002 nabyla vlastnické právo, byla (či nikoli) ve smyslu čl. VI smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 „ personálně či ekonomicky spřízněná “ se společností D. A. Engineering, s. r. o. (nyní ENGEL MANAGEMENT, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská 25/35).
K tomu je nutné dodat, že za situace, že odvolací soud shledá, že společnost PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o., která předmětné nemovitosti koupila, je „ personálně či ekonomicky spřízněná “ se společností D. A. Engineering, s. r. o., pak by došlo ve smyslu ust. čl. VI a čl. VII smlouvy o zprostředkování k vyhledání kupující (PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o.) v době od 18. 4. do 1. 6. 2001, poněvadž zájemcem dle smlouvy o zprostředkování je společnost D. A. Engineering, s. r. o. nebo jakákoli společnost s ní personálně či ekonomicky spřízněná. Byla-li totiž v rozhodné době (18. 4. – 1. 6. 2001) žalobkyní vyhledána společnost D. A. Engineering, s. r. o., pak žalobkyní byla v této době vyhledána též jakákoli s D. A. Engineering, s. r. o. „ personálně či ekonomicky spřízněná společnost “.
Odvolací soud se tedy v dalším řízení bude muset ve smyslu ujednání smluvních stran v čl. VI smlouvy o zprostředkování ze dne 18. 4. 2001 zabývat tím, zda PALACE ENGEL ESTATE, s. r. o. je „ personálně či ekonomicky spřízněná “ se společností D. A. Engineering, s. r. o., neboť tento závěr je pro právní posouzení věci (oprávněnosti nároku žalobkyně na zaplacení odměny v dohodnuté výši) podstatný.
Právní posouzení věci provedené odvolacím soudem je, jak plyne z výše uvedeného, za současného stavu předčasný a tím i nesprávný.
Pro úplnost dovolací soud k námitce dovolatelky, jež v dovolání upozornila, že orgány činné v trestním řízení se předmětnou věcí zabývaly a usnesením ORI-755/100K-VB-2004 ze dne 30. 3. 2004 věc odložily a odkázaly žalobkyni s jejím nárokem na civilní soudní řízení, přičemž byla v tomto usnesení připuštěna existence smluvních závazků na základě smlouvy o zprostředkování, uvádí, že dle §135 odst. 1 o. s. ř. platí, že je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
Z toho je zřejmé, že soud je vázán výrokem, že byl spáchán trestný čin či správní delikt, a výrokem o tom, kdo tento trestný čin nebo správní delikt spáchal tehdy, jestliže je v době rozhodování civilního soudu v právní moci rozsudku, kterým bylo rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin nebo že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt (k tomu srov. Drápal, L, Bureš, J. (2009): Občanský soudní řád I.. Komentář. Praha, C. H. BECK, s. 933).
O tyto situace, jak plyne z výše uvedeného usnesení, v posuzovaném případě nejde, a proto není civilní soud těmito usneseními vázán a může v rámci posouzení rozhodných skutečností dojít pro účely civilního řízení k odlišným závěrům.
Nejvyšší soud ČR proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v obou souvisejících výrocích o nákladech za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu