ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.490.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 490/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně M. M ., zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, PhD, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalované Allianz pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, IČ 47115971, o zaplacení 210.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 209/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2009, č. j. 18 Co 171/2009-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 13. října 2008, č. j. 13 C 209/2006-76, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 210.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 11. 10. 2004 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem v pořadí prvním. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jde o právní otázku, jež byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena; výklad ustanovení §45 odst. 1 obč. zák., podle něhož projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde, podal Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 65 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, a v rozsudku uveřejněném pod č. 104 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008. Napadené rozhodnutí řeší tuto právní otázku v souladu s hmotným právem, jak jej vykládá ustálená judikatura.
Dovolatelkou předložená právní otázka je ostatně založena na její vlastní skutkové verzi neodpovídající skutkovému stavu, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, jímž je Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení vázán. Dovolání tak podle obsahu nezpochybňuje správnost právního posouzení, nýbrž správnost skutkových zjištění, z nichž kritizované právní posouzení vychází. Dovolací námitka zpochybňující skutkový stav věci není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 a §241a odst. 3 o. s. ř.).
V situaci, kdy Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), nelze než uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, která měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu