ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4985.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4985/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Heineken Česká republika, a.s. (dříve Královský pivovar Krušovice a.s.), se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, PSČ 270 53, IČ 451 48 066, zastoupené JUDr. Dagmar Dundrovou, advokátkou se sídlem v Lužné v Čechách, Za Školou 588, proti žalovaným 1) H. D., zastoupené Mgr. Markem Hoskovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 20, 2) O. V., 3) L. M., 4) P. M., o zaplacení částky 428 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 401/2007, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2009, č.j. 3 Cmo 436/2008-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2008, č.j. 26 Cm 401/2007-95, ve znění opravného usnesení ze dne 7. července 2008, č.j. 26 Cm 401/2007-108, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni 428 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 348 250 Kč od 28.7.2006 do zaplacení a z částky 80 000 Kč od 3.10.2007 do zaplacení a náklady řízení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.
Na základě odvolání 1. žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. června 2009, č.j. 3 Cmo 436/2008-130, rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, ve věci samé ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou změnil jen tak, že zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 348 250 Kč od 28.7.2006 do 11.8.2006, jinak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že 1. žalovaná, jako podnikatelka podnikající v rozhodné době podle živnostenského zákona v oboru zprostředkovatelská činnost a v oblasti obchodu a hostinské činnosti zahájila dne 6.2.2006 podnikání v provozovně v Županovicích 47 a v uvedené souvislosti zplnomocnila 2. žalovanou v udělené generální plné moci ze dne 1.2.2006, podepsané 1. žalovanou 2.2.2006, mimo jiné k podpisu smluv s dodavateli a obchodními partnery. Dne 16.2.2006 podepsala 2. žalovaná na základě uvedené generální plné moci s žalobkyní smlouvu o zajištění a provedení reklamy, jejíž součástí byl i dohodnutý odběr sudového piva, přičemž pro zajištění nesplnění této povinnosti byla dohodnuta smluvní pokuta. Veškeré závazky z předmětné smlouvy byly zároveň dne 16.2.2006 zajištěny ručitelským závazkem 2. žalované a třetího a čtvrtého žalovaného. Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že 1. žalované byla poskytnuta žalobkyní záloha na smluvenou odměnu, ale 1. žalovaná nesplnila svoji smluvní povinnost - odebrat od žalobkyně dohodnuté množství sudového piva vyráběného žalobkyní.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že uvedená plná moc jednoznačně opravňovala druhou žalovanou k podpisu předmětné smlouvy, která byla podepsána dne 16.2.2006, a pokud byla smlouva datována dnem 1.2.2006, je tato okolnost pro posouzení věci nerozhodná. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neuznal námitku 1. žalované, že není smlouvou podepsanou 2. žalovanou vázána, neboť činnost 2. žalované byla podle závěru odvolacího soudu zcela v souladu s §566 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Jestliže 1. žalovaná neodebrala od žalobkyně podle smlouvy dohodnuté množství sudového piva vyráběného žalobkyní, nesplnila podmínku vzniku nároku na odměnu, a proto odvolací soud dospěl k závěru, že 1. žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni jí poskytnutou zálohu na smluvní odměnu, resp. žalobkyní v řízení nárokovanou část odměny, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Zároveň ze smluvních ujednání dovodil, že 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni i sjednanou smluvní pokutu za nesplnění smluvní povinnosti. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že je důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky 428 250 Kč, rozsudek soudu prvního stupně v této části o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni 428 250 Kč potvrdil. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze co do příslušenství, neboť shledal za oprávněný nárok žalobkyně na úrok z prodlení z dlužné částky pouze za období od 12.8.2006 do zaplacení, bylo-li prokázáno, že posledním dnem lhůty, kterou žalobkyně stanovila první žalované k vrácení odměny a zaplacení smluvní pokuty byl den 11.8.2006.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala 1. žalovaná dovolání s tím, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení její pasivní legitimace ve sporu. Má za to, že oba soudy nesprávně posoudily plnou moc ze dne 1.2.2006 jako platný právní úkon. Namítá, že byla při udělení plné moci uvedena druhou žalovanou záměrně v omyl, který úmyslně vyvolala druhá žalovaná, a s největší pravděpodobností též třetí i čtvrtý žalovaný. Je přesvědčena, že došlo ke zneužití jejích poměrů s ohledem na její zdravotní stav a věk.
I kdyby však byla plná moc platným právním úkonem, dovolatelka namítá, že 2. žalovanou došlo při uzavření předmětné smlouvy k překročení jejího oprávnění, přičemž toto překročení oprávnění nebylo dodatečně nikdy dovolatelkou, jako zmocnitelkou, schváleno. Protože dovolatelka od žalobkyně nikdy žádné plnění neobdržela, nemohlo na její straně dojít ani k žádnému bezdůvodnému obohacení.
První žalovaná je přesvědčena, že předmětná smlouva ji nezavazuje, že závazky ze smlouvy vznikly přímo druhé žalované, a proto navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (15.6.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání 1. žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny. Skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V dané věci si ale dovolatelka vytváří svá vlastní skutková tvrzení (ohledně omylu při udělení plné moci a překročení oprávnění v udělené plné moci druhou žalovanou při podpisu smlouvy), na nichž si vytváří odlišné právní posouzení otázky její pasivní legitimace ve sporu. Soudy vyšly z jiných skutkových závěrů, a to ze závěru, že 1. žalovaná zplnomocnila 2. žalovanou v udělené generální plné moci ze dne 1.2.2006, kterou 1. žalovaná podepsala 2.2.2006, mimo jiné k podpisu smluv s dodavateli a obchodními partnery. Na základě oprávnění v této plné moci 2. žalovaná dne 16.2.2006 podepsala s žalobkyní smlouvu o zajištění a provedení reklamy. Jestliže odvolací soud vyšel z těchto skutkových zjištění, která není možno v dovolacím řízení přezkoumávat, jak výše uvedeno, pak není možno dovodit, že by odvolací soud rozhodl v rozhodl v rozporu s hmotným právem.
Podle §31 odst. 1 obč. zák. je možné při právním úkonu se dát zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.
Ustanovení §32 odst. 2 obč. zák. stanoví, že pokud jedná zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli.
Podle §22 odst. 1 obč. zák., je zástupcem ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
Dovolací soud dospěl k závěru, že druhá žalovaná jednala na základě udělené plné moci za první žalovanou ve smyslu §22 odst. 1 obč. zák. a §31 a násl. obč. zák., a proto odvolací soud správně dovodil, že první žalovaná je ze smlouvy o zajištění a provedení reklamy ze dne 16.2.2006 zavázána, a tudíž je v dané věci pasivně legitimována.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku zastoupení první žalované druhou žalovanou v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má, a proto dovolání 1. žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Není-li dovolání 1. žalované přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči 1. žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu