ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.5040.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 5040/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ESA, s. r. o., se sídlem v Kladně, ul. manž. Topinkových č. 796, vila Thiendfeld, PSČ 272 03, IČ 46351141, zastoupené JUDr. Štěpánem Liškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 31, proti žalované Definite credit, s. r. o., se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, K Žižkovu č. 9/640, PSČ 19000, IČ 27595714, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Rabasem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 343/6, o zaplacení 106.216,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 176/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2009, č. j. 12 Cmo 80/2009-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.128,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. et Mgr. Jana Rabase, advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 343/6.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2009 č. j. 12 Cmo 80/2009-71 změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. 22 Cm 176/2008-54 v bodu II. výroku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 30.892,40 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, neboť v dané věci bylo řízení zastaveno z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované a není proto možné přiznat žalobkyni náklady řízení. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ust. §237 odst. 3 o. s. ř. Podle dovolatelky se jedná o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku 106.216,53,- Kč s příslušenstvím, nýbrž změnil usnesení soudu prvního stupně pouze v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I.) Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 3.140,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 276/52006 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 688 Kč), celkem ve výši 4.128,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalované náklady v celkové výši 4.128,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. dubna 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu