ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.5178.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 5178/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D., ve věci žalobkyně Eiffage Construction Česká republika, s. r. o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Francouzská 6167, PSČ 708 00, IČ 15504158, zastoupené JUDr. Klárou Tomaierovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 1935/38, proti žalovaným 1) ALTMARK, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 224, PSČ 186 00, IČ 25657534, zastoupené JUDr. Markem Bánským, advokátem se sídlem v Praze 1, Elišky Krásnohorské 10/2 a 2) Alpine Bau GmbH , se sídlem v Rakouské republice, 5020 Salzburg, Reichenhallerstrasse 7, zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Peckova 9, o zaplacení částky 7 304 178 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 270/2003, o „odvolání“ a dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2008, č. j. Ncp 1150/202008-315, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. září 2008, č. j. Ncp 1150/2008-339, takto:
I. Řízení o „odvolání“ proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2008, č. j. Ncp 1631/2005-60, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. září 2008, č. j. Ncp 1150/2008-339 se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2008, č. j. Ncp 1631/2005-60, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. září 2008, č. j. Ncp 1150/2008-339 se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. června 2008, č. j. Ncp 1631/2005-60, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. září 2008, č. j. Ncp 1150/2008-339 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 270/2003 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Současně poučil účastníky, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
Proti uvedenému usnesení podala druhá žalovaná dvě obsahově shodná podání, z nichž jedno označilo jako odvolání a jedno jako dovolání. V podáních namítá, že Městský soud v Praze není příslušný k projednání věci. Druhá žalovaná je rakouskou obchodní společností se sídlem v Rakouské republice. Příslušnost českých soudů ve smyslu nařízení Brusel I, tak jak ji dovodil Vrchní soud v Praze, není dána.
V posuzované věci rozhodoval vrchní soud o věcné příslušnosti soudu postupem podle §104a zákona č. 99/1963 Sb. (dále též jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno u Městského soudu v Praze. Podle §104a odst. 2 o. s. ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popř. soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednávání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle §104a odst. 5 o. s. ř. obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
Usnesení vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu je přitom konečné (nelze proti němu podat odvolání, dovolání ani žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) a závazné ve výroku o určení, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni; znamená to mimo jiné, že v dalším řízení (včetně řízení odvolacího nebo dovolacího ) nemůže být otázka věcné příslušnosti znovu důvodně nastolena.
Druhá žalovaná svá podání proti předmětnému rozhodnutí vrchního soudu označila jako odvolání a dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu lze, pokud to zákon připouští, napadnout dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.). Rozhodnutí vrchního soudu vydané podle §104a o. s. ř. je však rozhodnutím konečným a nelze proti němu, jak výše uvedeno, podat žádný opravný prostředek, přičemž vrchní soud současně nemá při uvedeném rozhodování postavení soudu odvolacího ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř.; v důsledku toho není dána ani funkční příslušnost Nejvyššího soudu k projednání dovolání, ale ani odvolání, proti tomuto rozhodnutí vrchního soudu. Občanský soudní řád přitom pro takovou situaci neupravuje funkční příslušnost ani jiného než Nejvyššího soudu, schází tak základní podmínka řízení ve smyslu §104 odst. 1 věty první o. s. ř. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je odvolání i dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu podáno, je třeba řízení o těchto podáních podle §243c odst. 1 ve spojení s 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu