ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.5216.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 5216/2009-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně VILLAS Austria GmbH , se sídlem 9586 Fűrnitz, Industriestrasse 18, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti žalované ASEI, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Cejl 35, PSČ 602 00, IČ 49452495, zastoupené JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekárenská 12, o zaplacení částky 10.672,95 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 49/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. října 2009, č. j. 4 Cmo 272/2009-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.332,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. Elišky Chobolové, advokátky, se sídlem v Brně, Cihlářská 19.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti výroku pod bodem I v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008, č. j. 25 Cm 49/2005-137, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. května 2009, č. j. 25 Cm 49/2005-159, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.785,70 EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není (oproti chybnému poučení v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu) přípustné, a to vzhledem k ustanovení §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění novely provedené s účinností od 1. 7. 2009 zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen „o. s. ř.“), podle něhož dovolání, byť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [srov. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované obchodní věci bylo, jak správně upozornila žalobkyně ve svém vyjádření, dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu vydaným po dni 1. 7. 2009 (srov. bod 11 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.) rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 3.785,70 EUR, jež po přepočtu podle kursu platného pro nákup valut dle kursovního lístku České národní banky k prvnímu dni měsíce, v němž byl vyhlášen napadený rozsudek (24,74 Kč za 1 EUR – srov. zjištění odvolacího soudu), činí 93.658,20 Kč, tedy částku nepřevyšující 100.000,- Kč;
Protože dovolání není přípustné ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), nelze než uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalobkyně má podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které vynaložila v dovolacím řízení a které spočívají v odměně její advokátky za zastupování a v jejích hotových výdajích (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Advokátka žalobkyně učinila v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby – vyjádřila se k dovolání. Vzhledem k ustanovení §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §10 odst. 3 se její odměna určuje podle ustanovení §3 odst. 1 bod 4 ve spojení s 16 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a činí 5.810,- Kč. Advokátce dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů . K odměně a hotovým výlohám v celkové výši 6.110,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, tj. částku 1.222,- Kč, kterou bude advokátka jako plátce této daně povinna z odměny a z náhrad odvést a která podle §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Nejvyšší soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkovou náhradu ve výši 7.332,- Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky (§243c odst. 1 ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu