ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.55.2010.2
sp. zn. 23 Cdo 55/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně FDT (CZ), s.r.o., se sídlem v Praha 6, Na Břevnovské pláni 71, PSČ 169 00, IČ 250 69 209, zastoupené JUDr. Karlem Schusterem, advokátem se sídlem v Praze 2, Gorazdova 15, proti žalované TESTA s.r.o., se sídlem v Letohradě, Šedivská 838, okres Ústí nad Orlicí, PSČ 561 51, IČ 601 09 360, zastoupené JUDr. Josefem Cupkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 7, o zaplacení 433 630,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 10 C 247/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. září 2009, č.j. 38 Co 109/2009-189, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. září 2009, č.j. 38 Co 109/2009-189, se zrušuje , a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. září 2009, č.j. 38 Co 109/2009-189, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. února 2009, č.j. 10 C 247/2006-131, kterým byla ve výroku I. žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni 433 630,40 Kč se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I., a kterým byla ve výroku II. zamítnuta žaloba na zaplacení smluvního 2% úroku z prodlení za každý i započatý měsíc prodlení z částky 61 628,20 Kč od 10.5.2006 do zaplacení, z částky 61 047 Kč od 2.5.2006 do zaplacení, z částky 89 535,60 Kč od 18.4.2006, do zaplacení, z částky 63 988,70 Kč od 11.7.2006 do zaplacení, z částky 51 717,40 Kč od 12.6.2006 do zaplacení, z částky 47 709,50 Kč od 20.6.2006 do zaplacení a z částky 58 004 Kč od 19.5.2006 do zaplacení, a jímž bylo ve výrocích III. a IV. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy shodně dovodily, že žalovaná je povinna na základě kupních smluv, uzavřených s žalobkyní, povinna zaplatit kupní cenu za objednané a od žalobkyně převzaté zboží ve výši 433 630,40 Kč. Neuznaly námitku žalované, že zboží bylo vadné, a proto si započetla vůči pohledávce žalobkyně na zaplacení kupní ceny svoji pohledávku z titulu odpovědnosti žalobkyně za vady dodaného zboží. Odvolací soud po doplnění dokazování výslechem znalců potvrdil závěr soudu prvního stupně, že nebyla prokázána odpovědnost žalobkyně za vady zboží, a že na základě kupních smluv uzavřených podle §409 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je žalovaná povinna podle §448 obch. zák. zaplatit kupní cenu za dodané zboží včetně zákonných úroků z prodlení stanovených v §369 odst. 1 obch. zák.
Oba soudy zamítly žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení s plněním finančního závazku kupujícím (žalovanou) ve výši 2% za každý započatý měsíc prodlení na základě Všeobecných prodejních a dodacích podmínek FDT (CZ), s. r. o. (dále možno jen „VP“).
Soud prvního stupně konstatoval, že text VP nemusí být bezpodmínečně ke smlouvám přikládán, pokud je oběma stranám smlouvy znám, a to např. z předešlého obchodního styku nebo by-li všeobecně přístupným způsobem vyhlášen. Uvedl, že zákon neklade nároky na formu souhlasu se zněním VP, který může být dán písemně i ústně. Ze skutkových zjištění pak soud prvního stupně učinil závěr, že v dané věci nebylo prokázáno, že by žalované byly spolu s návrhem na uzavření kterékoliv z kupních smluv z roku 2006 VP přiloženy, že by žalovaná byla s jejich obsahem za dobu trvání obchodního styku účastníků seznámena a že by s jejich začleněním do kupních smluv vyslovila výslovný a bezpodmínečný souhlas, proto uzavřel, že nenastaly předpoklady stanovené §273 odst. 1 obch. zák. pro začlenění VP do smlouvy a žalobkyně nemá nárok na zaplacení smluvního úroku podle VP.
Odvolací soud konstatoval, že kupní smlouva mezi účastníky vznikla podle §1 odst. 2 obch. zák. a §44 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) přijetím objednávky žalované žalobkyní. Pokud potvrzení objednávky zahrnovalo i text „potvrzujeme Vám na základě Všeobecných prodejních a dodacích podmínek FDT (CZ), s. r. o. následující způsob, místo a termín dodání zboží“, pak z tohoto jazykového vyjádření žalobkyně, jako prodávající, nelze podle odvolacího soudu dovodit úmysl žalobkyně učinit její obchodní podmínky součástí kupní smlouvy. Odvolací soud dále dovodil, že i kdyby by bylo možno připustit takový úmysl žalobkyně, musela by žalovaná, jako kupující, návrh na zahrnutí VP do kupní smlouvy akceptovat, k takovému úkonu žalované však nedošlo.
Odvolací soud dále uvedl, že ve věci je nerozhodné, zda-li byly VP žalované doručeny či nikoliv a uzavřel, že pokud chybí ujednání stran smlouvy o určení obsahu smlouvy odkazem na VP ve smyslu §273 odst. 1 obch. zák., nestaly se VP součástí smlouvy, a proto se ztotožnil se soudem prvního stupně, že nedošlo k ujednání stran o 2% smluvním úroku, a tudíž žalobkyně nemá na jeho zaplacení nárok.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání do části výroku I., týkajícího se úroků z prodlení. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, bylo-li založené na nesprávném právním posouzení úroků z prodlení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žalobkyně namítá, že z obsahu spisu vyplývá, že žalované byly VP známy, a z tohoto hlediska není nutné, aby byly samostatně podepisovány. Podle dovolatelky soud nevzal v úvahu, že na všech smlouvách uzavřených mezi účastníky je odvolávka na VP uvedena. Dále namítá, že soudy při svém rozhodování nevzaly v úvahu ustanovení §275 odst. 4 obch. zák., jestliže ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalovaná právním úkonem - odebráním objednaného zboží - konkludentním jednáním akceptovala VP a souhlasila s jejich zněním. Poukazuje, že žalovaná nikdy VP nerozporovala a nikdy žádným právním úkonem předmětné VP neodmítla.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v části, týkající se úroků z prodlení, zrušil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v posuzovaném případě dána není, neboť odvolacím soudem nebylo v dovoláním napadeném rozsahu, týkajícím se úroků z prodlení, změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť právní otázka nároku na zaplacení smluvních úroků z prodlení byla v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu posouzena v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně se zabýval pouze otázkou, zda se součástí kupních smluv ve smyslu §273 odst. 1 obch. zák. staly VP.
Podle §273 odst. 1 část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.
Odvolací soud uvedl, že pokud potvrzení objednávky zahrnovalo i text „potvrzujeme Vám na základě Všeobecných prodejních a dodacích podmínek FDT (CZ), s. r. o. následující způsob, místo a termín dodání zboží“, pak z tohoto jazykového vyjádření žalobkyně, jako prodávající, nelze podle odvolacího soudu dovodit úmysl žalobkyně učinit její obchodní podmínky součástí kupní smlouvy. Odvolací soud dále dovodil, že i kdyby by bylo možno připustit takový úmysl žalobkyně, musela by žalovaná, jako kupující, návrh na zahrnutí VP do kupní smlouvy akceptovat, k takovému úkonu žalované však nedošlo.
Odvolací soud uzavřel, že mezi účastníky došlo ke vzniku kupní smlouvy podle §1 odst. 2 obch. zák. a §44 odst. 1 obč. zák. přijetím objednávky žalované žalobkyní.
Tento právní závěr je nesprávný, neboť nemohlo dojít k uzavření kupní smlouvy podle §44 odst. 1 obč. zák., jestliže přijetí objednávky obsahovalo změnu, jako to bylo v daném případě, když potvrzení objednávky zahrnovalo navíc - oproti objednávce - text „potvrzujeme Vám na základě Všeobecných prodejních a dodacích podmínek FDT (CZ), s. r. o. následující způsob, místo a termín dodání zboží“.
Podle §44 odst. 2 obč. zák. přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
Jestliže tedy žalobkyně, jako prodávající, v přijetí objednávky uvedla, že objednávku potvrzuje, ale na základě Všeobecných prodejních a dodacích podmínek FDT (CZ), s. r. o., které v objednávce uvedeny nebyly a ani na ně nebylo odkázáno, jednalo se v daném případě o nový návrh žalobkyně na uzavření smlouvy, nikoliv o akceptaci objednávky žalované.
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu nelze dovodit, že by projev vůle žalobkyně podle §266 obch. zák. a §35 obč. zák. nesměřoval k zahrnutí jejích obchodních podmínek do obsahu kupních smluv.
Kupní smlouvy tak mohly být za daných okolností uzavřeny za splnění zákonných předpokladů pouze konkludentně podle §275 odst. 4 obch. zák., který stanoví: „S přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu (např. odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn, došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu.“
Odvolací soud, veden nesprávným právním posouzení věci, se ale již dále nezabýval otázkou, kterou řešil soud prvního stupně, tj. zda Všeobecné prodejní a dodací podmínky FDT (CZ), s. r. o. byly či nebyly žalované známy.
Z výše uvedených důvodů není možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné, bylo-li učiněno v rozporu s hmotným právem, a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu