ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.627.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 627/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce ČSOB Leasing, a. s. se sídlem Praha 4, Na Pankráci 310/60, IČ 63998980, zastoupeného JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 16/22, Třebíč, PSČ 674 01, proti žalovanému P. N., zastoupenému JUDr. Libuší Peterkovou, advokátkou se sídlem Palackého nám. 19, Rosice, PSČ 665 01, o zaplacení 281.904,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 125/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2008, č. j. 2 Cmo 77/2008-70, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2008, č. j. 2 Cmo 77/2008-70 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 21. prosince 2007, č. j. 46 Cm 125/2007-46, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 281.904,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,15% za každý den prodlení ode dne 13. 1. 2004 do zaplacení (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 64.163,60 Kč (výrok II.).
Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako leasingový nájemce uzavřeli leasingovou smlouvou ze dne 19. 11. 2002, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Škoda Octavia 1,9 TD, a na základě smlouvy a Všeobecných smluvních podmínek se žalovaný zavázal hradit leasingové splátky, s jejichž placením se však ocitl v prodlení a žalobce proto smlouvu vypověděl. Žalovaný byl pak povinen zaplatit dlužnou částku podle smluvních podmínek ke dni ukončení platnosti smlouvy spolu s příslušným úrokem z prodlení podle §369 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 281.904,- Kč s přísl. zamítl a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši Kč 61.295,- (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10.899,- Kč.
Odvolací soud považoval za rozhodující posouzení toho, zda leasingová smlouva je od počátku neplatným právním úkonem, což jako základní odvolací námitku uplatnil žalovaný.
Odvolací soud poukázal na dokazování soudu prvního stupně a učiněné zjištění, že podle identifikačních znaků vozidla, jmenovitě podle čísla karoserie, bylo předmětem leasingové smlouvy jiné vozidlo téže značky, které pocházelo z trestné činnosti, když bylo odcizeno společnosti ŠkoFIN s. r. o..
Odvolací soud dovodil, že předmětem smlouvy bylo plnění nemožné a leasingová smlouva je proto od počátku absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu §37 odst. 2 občanského zákoníku (dále též „obch. zák.“).
Z uvedeného důvodu se odvolací soud již nezabýval posouzením závěru soudu prvního stupně o nabytí vlastnictví předmětného vozidla žalobcem od společnosti ADAM HOLDING a. s. a otázkou uzavírání předcházejících smluv v řetězu dřívějších subjektů vlastnících resp. držících dané vozidlo.
Odvolací soud uzavřel, že předmětných nároků žalobce se nelze na základě neplatné smlouvy domáhat a tudíž napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil na zamítavý, jak shora uvedeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odkazem na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a na důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávného rozhodnutí ve věci a podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ohledně počáteční nemožnosti plnění, která měla záležet v tom, že předmětem leasingové smlouvy bylo vozidlo s jinými znaky, než ve smlouvě uvedenými. Dovolatel dále nesouhlasí s právním závěrem o neplatnosti smlouvy. Žalovaný si konkrétní vozidlo sám vybral a ve smlouvě bylo specifikováno tovární značkou, typem, barvou, číslem motoru a číslem karoserie. Tyto znaky odpovídaly popisu vozidla v technickém průkazu a o předání předmětu leasingu byl podepsán protokol včetně kontroly čísel motoru a karoserie. Předmětem smlouvy tedy nebylo vozidlo jiné, nýbrž vozidlo oběma stranám známé. Pokud později vyšlo najevo, že na vozidle bylo nelegálním způsobem změněno číslo karoserie, tedy jeden z identifikačních znaků, mohla být leasingová smlouva neplatná, avšak nikoli pro počáteční nemožnost plnění, nýbrž pro omyl při jejím uzavírání ve smyslu §49a obč. zák.. Takové neplatnosti by se však musela jedna ze stran dovolat, což se nestalo, přičemž neplatnosti by se nemohl dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Žalovaný se sice v řízení před soudem prvního stupně neplatnosti leasingové smlouvy dovolával, avšak neplatnost spatřoval v tom, že se žalobce nikdy nestal vlastníkem předmětu leasingu a soud uzavřel, že se žalobce vlastníkem skutečně stal.
Dovolatel dovozuje, že leasingová smlouva je platná a odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání popisuje řetěz právních úkonů mezi předcházejícími subjekty, zejména jednání p. R., který předmětný vůz užíval ačkoli nemohl být jeho vlastníkem, neboť vůz byl získán trestným činem, pro který byl p. R. posléze v trestním řízení uznán vinným. Žalobce však vozidlo získal až od další společnosti ADAM HOLDING a. s., která pokud je nabyla od p. R. jako vlastník, stalo se tak zřejmě podle §262 obch. zák., tedy volbou práva dle obchodního zákoníku a tudíž bylo nutno pečlivě posuzovat otázku dobré víry nabyvatele ve smyslu §446 obch. zák.
Žalovaný se ztotožňuje s výslednými závěry odvolacího soudu, že smlouva je od počátku neplatná. Navhuje, aby dovolací soud dovolání jako opožděné odmítl nebo je zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. předpisů účinných do 1. 7. 2009. Tak je tomu rovněž v daném případě, který se posuzuje podle znění o. s. ř. účinného do 30. 6. 2009.
Nejvyšší soud nato konstatoval, po zjištění, že dovolání obsahuje náležitosti a splňuje podmínky podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žalobce jako dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Takovou vadu řízení však dovolací soud v tomto případě neshledal. Odůvodnění napadeného rozhodnutí netrpí nedostatkem důvodů k otázce neplatnosti leasingové smlouvy.
Jinak tomu je, pokud jde o další dovolatelem uplatněný důvod dovolání, jímž je podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci.
Zásadní právní otázkou, na jejímž řešení v daném případě spočívá právní posouzení věci, je otázka zda předmětná leasingová smlouva je pro počáteční nemožnost plnění neplatná (§37 odst. 2 obč. zák.).
Odvolací soud dospěl k závěru, že počáteční nemožnost plnění v daném případě spočívala v tom, že předmětem leasingové smlouvy (zvláště se zřetelem na jiné číslo karoserie) bylo plnění nemožné, neboť předmětné vozidlo neodpovídalo předmětu vymezenému v leasingové smlouvě.
Dovolací soud je však toho názoru, že o jiné vozidlo než oběma účastníky ve smlouvě dohodnuté nešlo, neboť předmětem leasingu bylo vozidlo téhož typu, s týmiž faktickými (technickými a užitkovými) vlastnostmi. Samotné číslo karoserie nemůže představovat takovou odlišnost, která by zakládala „jinakost“ vozidla téhož typu. Relevantní skutečností mohla být jen okolnost, že vozidlo pocházelo z trestné činnosti (šlo o vozidlo odcizené), tj. že vozidlo nebylo ve vlastnictví žalobce.
Odvolací soud se vzhledem k e svému právnímu závěru o neplatnosti leasingové smlouvy (§37 odst. 2 obč. zák.) již nezabýval posouzením závěru soudu prvního stupně o nabytí vlastnictví k předmětnému vozidlu žalobce od společnosti ADAM HOLDING, a. s., event. vč. otázky předcházejících převodů vlastnictví této věci.
Dovolací soud s ohledem na to, že ze spisu vyplývají pochybnosti o nabytí vlastnictví žalobce k předmětnému vozidlu, je toho názoru, že v dalším řízení je nezbytné zabývat se touto námitkou dovolatele, jíž je zpochybňováno nabytí vlastnického práva k předmětnému vozidlu žalobce. Zejména bude nutné věc posoudit z hlediska aplikace ust. §446 obch. zák. podle něhož kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, podmínkou však je, že kupující v době, kdy měl vlastnické právo nabýt, nevěděl nebo vědět nemohl, popř. vědět měl, že prodávající není vlastníkem.
Nejvyšší soud na základě uvedeného uzavřel, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací důvod nesprávného právního posouzení byl naplněn (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a proto dovolací soud rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně řízení dovolacího bude podle ust. §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu