ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.693.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 693/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně Jablonecké teplárenské a realitní a. s. , se sídlem v Jablonci nad Nisou, Liberecká 104, IČ: 615 39 881, zast. JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci IV – Perštýn, Moskevská 637/16, P. O. Box 5, proti žalované Rýnovické energetické, s. r. o. , se sídlem v Jablonci nad Nisou, Belgická 400, IČ: 254 12 400, zast. JUDr. Martinem Vychopněm, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, o splnění nepeněžité povinnosti a zaplacení 7.500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 38 Cm 213/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. 11 Cmo 161/2008-115, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. 11 Cmo 161/2008-115, se v potvrzující části týkající se zaplacení 7.500.000,- Kč zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbývající části se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „ soud prvního stupně “) rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 38 Cm 213/2004-80, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se dodávek tepelné energie ze zdroje pro výroku tepelné energie v jeho vlastnictví umístněného na pozemku p. č. 755/114 do průmyslového areálu Rýnovice tvořeného nemovitostmi stojícími na pozemcích p. č. 751, 756/3, 755/137, 755/138, 755/139, 755/6, 755/8, 755/78, 755/65, 755/64, 755/108, 755/111, 755/79, 755/117, 755/75, 755/76, 755/119, 755/110, 755/18, 755/127, 755/101, 755/102, 755/132, 755/131 a 755/130 v k. ú. Rýnovice, obec Jablonec nad Nisou, ukončit výrobu tepelné energie na zdroji pro výrobu teplené energie umístněném v nemovitosti stojící na p. p. č. 755/114 v k. ú. Rýnovice obec Jablonec nad Nisou, a zaplatit žalobkyni 7.500.000,- Kč; soud prvého stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 184.588,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce, JUDr. Martina Vychopně.
V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně zejména uvedl, že účastníci uzavřeli dne 31. 10. 2000 smlouvu označenou jako kupní na dodávku a odběr tepla, v níž se žalovaná zavázala odebírat od žalobkyně teplo, vyráběné žalobkyní, pro rozvod konečným spotřebitelům v areálu výrobních podniků v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích. Cena za dodávku tepla měla být určována cenových ujednáním tvořícím přílohu kupní smlouvy a přesné množství tepla mělo být dohodnuto měsíčním odběrovým diagramem. Odběrové diagramy byly stanoveny do konce března 2001 a cenové ujednání bylo sjednáno naposledy písemně dne 18. ledna 2001 s účinností od 1. 1. 2001, a to bez časového omezení. Žalovaná v dalším období odmítla se s žalobkyní dohodnout na dalším cenovém ujednání a odběrových diagramech a zprovoznila vlastní zdroj tepla, kogenerační jednotku v areálu, z něhož dodává teplo odběratelům v areálu. Soud prvého stupně dovodil, že předmětná, účastníky dne 31. 10. 2000 uzavřená, smlouva, jež je rámcovou kupní smlouvou ve smyslu §409 obchod. zák., na jejímž základě měly být uzavřeny dohody vymezující přesné množství dodávek tepla a jeho ceně, není pro svou neurčitost, jíž se domáhala žalovaná, neplatná, neboť obsah práv a povinností z ní plynoucích je dostatečně určitý. Dále poukázal na to, že žalobkyně nebyla schopna v žalobním požadavku konkretizovat množství tepla, jež od ní měla žalovaná od října 2001, kdy odběry tepla byly ukončeny, odebírat. Vzhledem k tomu, že změněný petit žaloby na uložení povinnosti žalované není totožný se závazkem žalované odebírat teplo výhradně od žalobkyně a smluvní závazek žalované přesahuje, soud prvého stupně nevyhověl žalobě v tomto rozsahu. Dle smlouvy ze dne 31. 10. 2000 by bylo podle soudu prvého stupně možno uložit žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu za porušení této smlouvy, neboť se žalovaná zavázala po dobu deseti let odebírat teplo pro rozvod do areálu výhradně od žalobkyně a tento závazek od října 2001 nesplnila, a to ani částečně. Protože si však žalobkyně jako monopolní výrobce tepla v Jablonci nad Nisou (a tedy i v Rýnovicích) dle názoru soudu prvého stupně vynutila u žalované podmínky uzavření smlouvy ze dne 31. 10. 2000 ohledně výhradních dodávek tepla do areálu v Rýnovicích za jí stanovené ceny a tím žalovanou vyřadit z hospodářské soutěže ve výrobě tepla na místním trhu prodeje tepla ovládaném žalobkyní, čímž došlo ze strany žalobkyně ke zneužití monopolního postavení na relevantním trhu, je uvedená smlouva neplatná pro rozpor s ust. §9 odst. 3 zák. č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a jednání žalobkyně odvolací soud považuje za jednání odporující zásadám poctivého obchodního styku dle §265 obchod. zák.
S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně žalobu zamítl.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 10. 2008, č. j. 11 Cmo 161/2008-115, potvrdil rozsudek soudu prvého stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 234.311,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce, JUDr. M. V..
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že skutkové závěry soudu prvého stupně jsou správné a ztotožnil se s posouzením předmětné smlouvy soudem prvního stupně jako smlouvy rámcové. Protože je dle §30 odst. 3 zák. č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, platného v rozhodném období (dále též jen „ Energetický zákon “), podstatnou náležitostí kupní smlouvy mimo jiné odběrový diagram, který však na období od 31. 3. 2001 v souzené věci sjednán nebyl, neměli účastníci pro toto období uzavřenu platnou smlouvu a požadavek žalobkyně na zaplacení 7.500.000,- Kč z titulu smluvní pokuty není oprávněný. S ohledem na výše zaujatý právní názor odvolací soud shledal nadbytečnými úvahy soudu prvého stupně o neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Závěrem uvedl, že se ztotožňuje s právními závěry soudu prvého stupně, jenž žalobkyni nepřisvědčil v žalobním požadavku na uložení povinnosti žalované zdržet se výroby tepla a jeho dodávky odběratelům, neboť tato povinnost žalované, jenž je držitelem státní autorizace k této činnosti, z obsahu smlouvy ze dne 31. 10. 2000 nevyplývá.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 27. 1. 2009 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu s tím, že je přesvědčena o přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a své námitky podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že v předmětné věci došlo k naplnění podmínek pro vznik jejího nároku na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu ust. čl. VII odst. 4 ve vazbě na ust. čl. VII odst. 2, „ příp .“ čl. III. Za otázku zásadního právního významu označila to, zda smlouva ze dne 31. 10. 2000 obsahuje veškeré náležitosti předepsané zákonem pro smlouvy o dodávce a odběru tepla. Brojí proti závěru odvolacího soudu, že jde o smlouvu rámcovou, a dále mu vytkla, že se nedostatečně zabýval tím, zda smlouva obsahuje všechny podstatné náležitosti. Dovolatelka uvedla, že ke sjednání odběrového diagramu nedošlo z důvodu na straně žalované, čímž tato porušila své smluvní povinnosti, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popř. aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvého stupně.
Podáním ze dne 11. 2. 2009 se k dovolání vyjádřila žalovaná a zejména uvedla, že dovolatelkou předestřené otázky týkající se hodnocení obsahu smlouvy ze dne 31. 10. 2000 nemají po právní stránce zásadní význam. Upozornila, že žalobkyně žalované předložila návrh předmětné smlouvy a byla to tedy ona, kdo způsobil její neplatnost. Žalovaná se ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy ze dne 31. 10. 2000 z důvodu absence podstatných náležitostí předepsaných v §30 odst. 3 zák. č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, a závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Podáním ze dne 17. 6. 2009 doplnila žalobkyně dovolání o otázky zásadního právního významu, jež formulovala tak, zda závazek k výhradnímu odběru tepelné energie musí být sjednán „ pouze ve smlouvě o dodávce tepelné energie, tj. ve smlouvě, která má veškeré náležitosti o dodávce teplené energie podle energetického zákona , anebo zda tento závazek může být sjednán i v jiné smlouvě, např. v rámcové “, a zda nesjednání odběrového diagramu způsobuje automaticky ukončení rámcové kupní smlouvy a tím zánik práva na zaplacení smluvní pokuty dle této smlouvy. Závěrem upozornila, že odvolací soud zaujal ve svém rozsudku jiný právní názor, a proto jde po obsahové stránce o rozsudek měnící.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „ o. s. ř. “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Potvrdil-li odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvého stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty, protože shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem (§39 občan. zák.), pak skutečnost, že k tomuto závěru odvolací soud dospěl na základě jiného právního posouzení věci, nečiní jeho rozsudek ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. po obsahové stránce měnícím. Nelze tedy přisvědčit dovolatelce, že její dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
V případě potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu může být dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) nebo písm. c) o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v dané věci dovolání žalované přípustné, neboť odvolací soud svým rozsudkem potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí ve věci má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Z obsahu dovolání lze dovodit, že žalobkyně brojí proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně ohledně zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zdržet se dodávek tepelné energie z jeho zdroje do promyslového areálu Rýnovice a o zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč (v podrobnostech viz výrok I. rozsudku soudu prvého stupně). Dovolání neobsahuje důvody, jimiž by žalobkyně brojila proti rozhodnutí soudů o zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zdržet se dodávek tepelné energie ze zdroje pro výrobu tepelné energie v jeho vlastnictví do průmyslového areálu Rýnovice a ukončení výroby tepelné energie na zdroji pro výrobu tepelné energie a v dovolací lhůtě své dovolání o tyto důvody nedoplnila (§241b odst. 3 o. s. ř.); ani podání ze dne 17. 6. 2009, nazvané „ dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 161/2008-115 ze dne 30.10.2008 – doplnění dovolání “, tyto důvody neobsahuje a toliko sumarizuje otázky, s nimiž žalobkyně spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud mohl zabývat jen správností rozhodnutí odvolacího soudu ohledně jeho závěru o nemožnosti vyhovět žalobě na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč, popř. otázek týkajících se předmětné kupní smlouvy a ve zbývajícím rozsahu (zdržení se dodávek tepla) byl nucen dovolání odmítnout.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že vzhledem k nesjednání odběrového diagramu na období po 31. 3. 2001 a že předmětná kupní smlouva ze dne 31. 10. 2000 byla smlouvou rámcovou, nebyly již na toto období sjednány podstatné náležitosti smlouvy dle energetického zákona, a proto smlouva nebyla dle §39 občan. zák. platná, a požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč nebylo možné vyhovět.
Ze skutkových zjištění soudů plyne, že smlouvou ze dne 31. 10. 2000, nazvanou „ kupní smlouva na dodávku a odběr tepla č. P 002/00 “ (dále též jen „ Kupní smlouva “), se účastníci (žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující) dohodli na dodávce a odběru tepla přenášeného prostřednictvím teplonosného média (vodní pára a teplá voda) do rozvodného zařízení kupujícího na rozhraní majetku prodávajícího a kupujícího, a to na dobu určitou, od 26. 10. 2000 do 25. 10. 2010 s účinností ode dne podpisu oběma stranami. V čl. II odst. 1 Kupní smlouvy se strany mimo jiné dohodly, že dodávka a odběr tepla se uskutečňuje podle platné Kupní smlouvy na základě vyplněné a potvrzené přihlášky k odběru tepla – „A“ a platného Odběrového a zálohového diagramu – „C“, které jsou nedílnou součástí této smlouvy. V čl. III odst. 2 Kupní smlouvy se účastníci dále dohodli, že „ prodávající má výhradní právo na dodávky tepla pro potřeby areálu “ a v případě porušení tohoto práva prodávajícího ve sjednaném období bylo sjednáno, že kupující je „ povinen uhradit prodávajícímu kupní cenu, jakoby dodávku uskutečnil on“ a toto „právo se vztahuje i na zdroj (zdroje) ve vlastnictví kupujícího “.
Dle čl. III Kupní smlouvy se dodávky tepla, výše a hrazení záloh uskutečňují podle měsíčního odběrového a zálohového diagramu, které budou nedílnou součástí této kupní smlouvy. Sjednávání měsíčního odběrového a zálohového diagramu a dodávka tepla bylo mj. dohodnuto tak, že kupující předkládá požadavek na odběr tepla nejpozději 15 dní před zahájením nového měsíce nebo 15 dní před požadovaným zahájením dodávky tepla a dle tohoto požadavku sjedná prodávající s kupujícím Odběrový a zálohový diagram 10 dní před zahájením měsíce nebo požadovaným zahájením dodávky tepla. Dodávka tepla se ve sjednaném období uskutečňuje do výše sjednaného odběru a zaplacené zálohy.
V čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy se strany dohodly na smluvní pokutě 7.500.000,- Kč v případě podstatného porušení ujednání kupní smlouvy. Podstatným porušením ujednání kupní smlouvy se rozumí zejména neoprávněné vypovězení smlouvy ze strany kupující při nesplnění závazků dle čl. VII odst. 2, a to i v případě, že nový provozovatel nebude právním nástupcem. Podstatným porušením ujednání kupní smlouvy ze strany prodávající je nesplnění povinnosti převzetí závazku prodávající pro případ změny osoby dodavatele tepla. Smluvní pokuta je splatná do 14 dnů od právoplatného a písemného uplatnění této smluvní pokuty doručeného druhé smluvní straně.
Dle čl. VII odst. 2 platí povinnosti odběratele dle této Kupní smlouvy po celou dobu, po kterou bude odběratel provozovatelem rozvodů tepla v rozsahu uvedeném v čl. II a tyto povinnosti přecházejí na všechny právní nástupce odběratele, kteří by se stali v budoucnu provozovateli rozvodů tepla v daném areálu. Odběratel je rovněž povinen dát závazky z této smlouvy plynoucí do všech budoucích nájemních, podnájemních i kupních smluv, kterými by se měnila osoba provozovatele rozvodů tepla v daném areálu. Povinností dodavatele je zabezpečit dodávky do daného areálu i v případě změny majitele. Platnost smlouvy lze ukončit písemnou formou po vzájemné dohodě smluvních stran.
Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že cena za dodávku tepla měla být určována cenovým ujednáním a konkrétní množství tepla odběrovým diagramem formou příloh, jež měly tvořit nedílnou součást Kupní smlouvy.Odběrové diagramy byly stanoveny do konce března 2001 a cenové ujednání bylo naposledy písemně sjednáno dne 18. 1. 2001 s účinností od 1. 1. 2001, a to bez časového omezení. Žalovaná odmítla se s žalobkyní na období od dubna 2001 dohodnout na ceně a odběrových diagramech, neboť zprovoznila vlastní zdroj tepla v areálu a dodávala jej odběratelům.
Dle §30 odst 3 Energetického zákona uzavírá o dodávce tepla držitel autorizace s odběratelem na každé odběrné místo písemnou smlouvu, která musí obsahovat výkon, množství a časový průběh odběru tepla (dále jen "odběrový diagram"), cenu a způsob platby za odebrané teplo včetně záloh, dohodu o způsobu měření odebraného tepla pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody a o přístupu držitele autorizace k měřicím a ovládacím zařízením; v případě, že je měření tepla pro přípravu teplé užitkové vody měřeno společně pro více odběrných míst, způsob rozpočítání spotřeby tepla i vody na jednotlivá odběrná místa, a parametry dodávaného a vraceného teplonosného média.
Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením Kupní smlouvy provedeným soudem prvního stupně jako smlouvy rámcové s tím, že ohledně konkrétního výkonu, množství a časového průběhu odběru tepla a ceny za odebrané teplo budou uzavírány samostatné dohody a vzhledem k tomu odvolací soud dovodil, že na základě rámcové smlouvy „ upravující rámcově práva a povinnosti účastníků “ byly pouze v období od 31. 10. 2000 do 31. 3. 2001 sjednány podstatné náležitosti smlouvy, protože mj. odběrový diagram jako podstatná náležitost smlouvy dle §30 odst. 3 Energetického zákona ve formě přílohy smlouvy nebyl po 1. 4. 2001 stranami sjednán.
V posuzované věci je zřejmé, že z obsahuje kupní smlouvy z 31. 10. 2000 vyplývá, že se jedná o rámcovou smlouvu, neboť měly být sjednávány na další jednotlivá měsíční období, tj. po 1. 4. 2001, samostatné smlouvy (podstatné náležitosti dle §30 Energetického zákona) na dodávku a odběr tepla, jež by obsahovaly dohody o výkonu, množství a časovém průběhu odběru tepla, cenu a způsob platby za odebrané teplo včetně záloh a o způsobu měření odebraného tepla pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody a o přístupu držitele autorizace k měřícím a ovládacím zařízením, popř. o způsobu o rozpočítání spotřeby tepla i vody na jednotlivá odběrní místa, bylo-li jich více, a parametry dodávaného a vraceného teplonosného média. V tomto směru odvolací soud posoudil tuto kupní smlouvu v souladu s hmotným právem.
Dovolací soud k tomu dodává, že rámcová smlouva je, obecně řečeno, platformou pro následné dojednání jednotlivých, dílčích dohod (v posuzovaném případě dojednání podstatných náležitostí kupní smlouvy) a teprve na základě těchto ujednání dojde k realizaci práv a povinností dohodnutých stranami. Účel a smysl rámcových smluv tkví mimo jiné zejména v tom, že se v nich účastníci dohodnou na podmínkách, za nichž budou mj. dojednávány podstatné náležitosti příslušné smlouvy na plnění (kupní smlouvy).
Ze skutkových zjištění vyplývá, jak bylo uvedeno shora, že po 1. 4. 2001 nebyly sjednány žádné dohody obsahující všechny podstatné náležitosti ve smyslu ust. §30 odst. 3 Energetického zákona a navazující na Kupní smlouvu ze dne 31. 10. 2000 jako smlouvu rámcovou, neboť žalovaná odmítla uzavřít odběrový diagram pro období následující o 31. 3. 2001 tak, jak se zavázala v Kupní smlouvě. Z toho pak odvolací soud dovodil, že období po 31. 3. 2001 „ nebylo pokryto platnou smlouvou “, a proto nebyl požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč po právu.
Závěr odvolacího soudu, že po 31. 3. 2001 nebyla sjednána smlouva, na jejímž základě mělo být plněno, je správný a v souladu s hmotným právem, neboť poté již nebyly sjednány podstatné náležitosti smlouvy vyžadované v ust. §30 Energetického zákona a tyto náležitosti kupní smlouva ze dne 31. 10. 2000 neobsahovala. Z toho však nelze dovozovat, že tím pozbyla platnosti i kupní smlouva z 31. 10. 2001.
Právo na smluvní pokutu mohlo žalobkyni dle čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy vzniknout jen za situace, kdy by žalovaná podstatným způsobem porušila tuto smlouvu. Podstatným porušením smlouvy je dle uvedeného ustanovení zejména neoprávněné vypovězení smlouvy ze strany kupující při nesplnění závazků dle čl. VII odst. 2., dle kterého platí povinnosti odběratele dle této Kupní smlouvy po celou dobu, po kterou bude odběratel provozovatelem rozvodů tepla v rozsahu uvedeném v čl. II.
Z uvedeného je zřejmé, že vznik práva na smluvní pokutu žalobkyně bylo vázáno na podstatné porušení ujednání kupní smlouvy, jímž je zejména vypovězení smlouvy při nesplnění závazků ze strany žalované při nesplnění závazků uvedených v čl. II Kupní smlouvy.
V posuzovaném případě se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč z toho důvodu, že žalovaná porušila svoji povinnost odebírat teplo pro areál v Rýnovicích od žalobkyně (viz čl. II odst. 2 Kupní smlouvy) tím, že v období po 31. 3. 2001 s žalobkyní nesjednávala odběrové diagramy a ostatní podstatné náležitosti nutné pro vznik smlouvy o dodávce tepla (čl. III písm. b/ Kupní smlouvy). Porušení uvedené povinnosti pokládá dovolatelka za podstatné, zakládající právo na smluvní pokutu sjednanou v čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy.
Z uvedeného je zřejmé, že smluvní pokuta byla sjednána pro případ „podstatného porušení ujednání Kupní smlouvy“ a dále bylo v čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy příkladmo uvedeno, co se rozumí podstatným porušením ujednání Kupní smlouvy (neoprávněné vypovězení smlouvy).
Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že „ pro další obdobní po datu 31. 3. 2001 již nebyla sjednána podstatná náležitost smlouvy “, a vzhledem k tomu „ požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč (…) není po právu “, je tento jeho závěr nesprávný, neboť je sice správné konstatování, že pro další období již nebyly sjednány podstatné náležitosti smlouvy, na jejichž základě by byly realizovány dodávky tepla, to však neznamená, že tím pozbyla platnosti Kupní smlouva (rámcová) ze 31. 10. 2000.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že posouzení věci provedené odvolacím soudem je nesprávné a v rozporu s hmotným právem, čímž je založena přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dalším řízení bude nutné zabývat se mj. tím, zda ujednání i smluvní pokutě je určité, zda předmětné porušení povinnosti žalované je podstatného charakteru ve smyslu ust. čl. VII Kupní smlouvy, popř. zda tato smlouva je platná dále event. vztahem čl. II odst. 2 Kupní smlouvy (výhradní právo na dodávky tepla a sjednaná sankce) a čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy (smluvní pokuta).
S ohledem na výše uvedené nesprávné právní posouzení věci provedené odvolacím soudem Nejvyšší soud připustil dovolání žalobkyně ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rozhodl tak, že podle ust. §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se smluvní pokuty zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení a ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ust. §243d odst. 1 o.s.ř. soudem v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu