ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.74.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 74/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně J. - T. spol. s r.o., zastoupené Mgr. M. S. advokátem proti žalovaným 1. R., s.r.o., a 2. Ing. L. V ., zastoupenému Mgr. L. B., advokátem o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 92/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2009 č.j. 7 Cmo 351/2009-55, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. července, č.j. 17 Cm 92/2009-34 zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se žalobkyně domáhala, aby byla prvé žalované uložena povinnost
- zdržet se obchodování s obchodními partnery žalobkyně, a to P. N. s.r.o., , L. , s.r.o., O. C. spol. s r.o., M. s. r. o.,U. R. s.r.o., P. p.s.r.o., P. K. G. m.b.H., s B.-p., spol. s r.o., W.K. G., I.P. P., Sp. T.o.o.,
- zdržet se odlákávání zaměstnanců žalobkyně, tj. zdržet se nabízení zaměstnání zaměstnancům žalobkyně a uzavření pracovní smlouvy či dohody o práci konané mimo popracovní poměr se zaměstnanci žalobkyně
- zdržet se vstupování do obchodních vztahů se zaměstnanci žalobkyně
- zdržet se uzavření pracovní smlouvy či dohody o práci konané mimo pracovní poměr s panem Ing. L. P., panem M. K., paní M. K., panem P. B., slečnou L.K. a pro případ, že již s uvedenými osobami nebo jen s některou z nich uzavřel pracovní smlouvu či dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, takovým osobám nepřidělovat práci
- zdržet se uzavření jakéhokoliv obchodně-právního smluvního závazku s panem Ing. L. P., panem M. K., paní M. K., panem P. B., slečnou L.K. na základě kterého b mohly být uvedené osoby nebo jen některá z nich pro ni činné – a pro případ, že již s těmito osobami nebo jen s některou z nich vstoupila do obchodního vztahu, zdržet se plnění uzavření smlouvy a plnění na tento z jejich strany nepřijmout
- zdržet se uzavření pracovní smlouvy či dohody o práci konané mimo pracovní poměr s panem Ing. L. V. a pro případ, že s ním již pracovní smlouvu či dohodu o práci konané mimo pracovní poměr uzavřela, mu nepřidělovat práci
- zdržet se uzavření jakéhokoli obchodně-právního smluvního závazku s panem L. V., na základě kterého by pro ni mohla být uvedená osoba činná – a pro případ, že s uvedenou osobou již vstoupila do takového obchodního vztahu, zdržet se plnění uzavřené smlouvy a plnění na tento závazek z jeho strany nepřijmout.
Soud prvního stupně konstatoval, že byť žalobkyně uvedla celou řadu skutečností týkajících se jí tvrzeného nekalosoutěžního jednání žalovaných, žádnou z těchto konkrétních skutečností neprokázala, tudíž ani neprokázala, že v tomto případě vyvstala potřeba zatímně upravit poměry účastníků. Pokud by soud prvé žalované zakázal sjednávat závazky, uzavírat smlouvy s jinými subjekty, ať už ve formě obchodněprávních, občanskoprávních či pracovněprávních, dopustil by se tak nepřípustného zásahu do jejích právními předpisy chráněných práv, tj. zásahu, který by byl v rozporu s platným ústavním pořádkem. Totéž pak platí i pro případ, že by soud zakázal prvé žalované již sjednané závazky plnit anebo plnění z nich přijímat.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. září 2009, č.j. 7 Cmo 351/2009-55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žádná z žalobkyní předložených listin nekalosoutěžní jednání žalovaných neosvědčila, když vzhledem k pravděpodobnostnímu charakteru závěrů při rozhodování o předběžném opatření nelze bez vážného důvodu zásadněji zasáhnout do práv žalovaných. Předpokladem pro nařízení předběžného opatření pro potřebu zatímně upravit poměry účastníků je, že jsou dány, nebo alespoň osvědčeny skutečnosti, které zatímní úpravu vyžadují, a tato zatímní úprava je potřebná a naléhavá. V dané věci však sám fakt, že prvá žalovaná oznámila záměr zavést výrobu na zpracování tříděných odpadů plastů z výroby plastových dílů v areálu firmy T., a.s., v O., v žádném případě neosvědčuje, že prvá žalovaná tento záměr realizovala, tím méně pak, že tak případně činila na úkor žalobkyně. Rovněž dohoda o rozvázání pracovního poměru nebo výpověď z pracovního poměru nikterak neosvědčují nekalosoutěžní chování žalovaných, neboť je zcela nepochybně právem zaměstnance ukončit pracovní poměr formou některého z těchto právních úkonů.Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž za otázku zásadního právního významu označila otázku osvědčení skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, jež podle jejího názoru odvolací soud řešil jinak, než je běžné v konstantní judikatuře vyšších soudů, a současně odkázala na šest rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. V těchto rozhodnutích postačilo k osvědčení nezbytnosti vydání předběžného opatření u tvrzeného nekolosoutěžního jednání dostačující míra pravděpodobnosti, že se jedná o jednání, jež může být v řízení ve věci samé posouzeno jako jednání nekalé soutěže, a nebylo zapotřebí zkoumat, zda je jednoznačně prokázáno naplnění skutkové podstaty jednání nekalé soutěže; Vrchní soud v Praze také vycházel z názoru, že při prokazování ohrožení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele postačuje, jedná-li se o pouze hrozící následek, ke kterému ve skutečnosti nemusí vůbec dojít atd. Pokud odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, nesprávně vyložil normy procesního práva týkajících se podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vedle dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. uplatnila žalobkyně také dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada spočívá podle názoru dovolatelky v tom, že se odvolací soud nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně a dále v tom, že v napadeném usnesení odvolacího soudu chybí v rozporu s §157 odst. 2 o. s. ř. argumentace, proč odvolací soud přihlédl pouze k některým listinným důkazům. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného usnesení i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadené usnesení odvolacího soudu bylo vyhlášeno po 1. červenci 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a a §239 o. s. ř.
Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu