ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.751.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 751/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce M. P ., zastoupeného Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské nám. č. 794/38, proti žalované Bohemia Regent a. s. , se sídlem Trocnovské nám. 124, 379 01 Třeboň, IČ 26026350, zastoupené JUDr. Zdeňkem Stašem, advokátem se sídlem České Budějovice, ul. L. B. Schneidera 2/414, o zaplacení 176.400,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1186/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 12 Cmo 155/2007-163, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, č. j. 12 Cmo 155/2007-163 se ve výroku týkajícím se částky 170 000,- Kč s 2% úrokem z prodlení počínaje od 1. 3. 2003 do zaplacení, včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání se ve zbývajícím rozsahu odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 13 Cm 1186/2004-122, uložil žalované zaplatit žalobci 176.400,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 1. 3. 2003 do zaplacení (výrok I.) a dále uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce spolu s J. Sládkem jako společníci společnosti PanProduction s. r. o. za účasti Z. Sedláka uzavřeli se zástupci žalované společnosti jako objednatelem ústní smlouvu o dílo o provedení reklamní kampaně na základě písemné objednávky žalované ze dne 8. 11. 2002 na „zvýšení výstavu piva“ žalované na rok 2003 podle dohodnutých etap tohoto díla s dohodnutou cenou 660.000,- Kč bez DPH v souladu s ustanovením §536 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“). K námitce žalované, že smlouva nemohla být uzavřena již dne 7. 11. 2002, když PanProduction s. r. o. vznikla zápisem do obchodního rejstříku teprve dnem 11. 12. 2002, soud uvedl, že zástupci společnosti PanProduction s. r. o. jednali dne 7. 11. 2002 již jako společníci a po vzniku společnosti závazek potvrdili a v díle pokračovali, čímž byla smlouva o dílo platně uzavřena za použití §64 odst. 1 obch. zák. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, představuje cenu audiovizuálního dokumentu, zhotoveného společností PanProduction a předaného žalované předávacím protokolem ze dne 28. 1. 2003. Společnost PanProduction sjednanou cenu díla vyúčtovala fakturou č. 301112 z 10. 2. 2003 v celkové výši 176.766,- Kč, žalovaná však tuto částku nezaplatila. Společnost PanProduction pak postoupila tuto pohledávku smlouvou ze dne 10. 11. 2003 podle §524 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) žalobci se souhlasem valné hromady společnosti ze dne 9. 11. 2003, ověřené notářským zápisem ze dne 11. 11. 2003. Žalobce jako postupník splnil svou povinnost oznámit žalované jako dlužníkovi postoupení svým dopisem z 23. 11. 2003 a současně ji vyzval k zaplacení předmětné částky. Tím je prokázána aktivní legitimace žalobce.
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku v rozsahu částky 170.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % od 1. 3. 2003 do zaplacení potvrdil; co do částky 6.400,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % od 1. 3. 2003 do zaplacení bod I. výroku změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud měl za prokázaná skutková zjištění a právní závěry soudu prvního stupně, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o dílo podle §536 an. obch. zák. a že došlo i k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2003. Odvolací soud pouze dovodil, oproti soudu prvního stupně, že cena audiovizuálního dokumentu, odsouhlasená žalovanou, je 170.000,- Kč a její výše proto neodpovídá žalobou požadované a soudem prvního stupně přiznané částce 176.400,- Kč. Odvolací soud proto podle §220 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) výrok rozsudku soudu prvního stupně v bodě I. změnil, jak je výše uvedeno.
Dovoláním ze dne 18. 1. 2008 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, přičemž přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a to, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru.
Na základě provedených důkazů má dovolatelka za to, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společností PanProduction s. r. o., a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o dílo podle §536 an. obch. zák. vzhledem k neurčitosti objednávky žalované ze dne 8. 11. 2002 a že se žalovaná nedohodla se zhotovitelem na dodávce nedokončené kazety VHS za cenu 170.000,- Kč, resp. 176.000,- Kč. I kdyby došlo k uzavření takové smlouvy, nedošlo podle názoru žalované k provedení díla – reklamní kampaně pro rok 2003 za 660.000,- Kč – a k předání díla, přičemž k videokazetě by musela být předána i autorská práva.
Za otázku zásadního právního významu pokládá dovolatelka oprávnění žalobce nabýt předmětnou pohledávku postoupením bezúplatně, když žalobce, držící 60 % podíl ve společnosti PanProduction, byl ovládající osobou a jednatelem této společnosti. Dovolatelka odkazuje na ust. §135 odst. 2 ve spojení s §196a obch. zák. s tím, že podle §178 odst. 13 a §179 odst. 4 obch. zák. jde o neplatný právní úkon. Neplatnou je proto i smlouva o postoupení pohledávky mezi PanProduction s. r. o. a žalobcem z 10. 11. 2003. V této souvislosti nebyly v řízení provedeny žádné důkazy. Nebylo prokázáno ani splnění oznamovací povinnosti podle §526 odst. 1 obč. zák.
Dovolatelka též znovu opakuje námitku, že k založení společnosti PanProduction došlo teprve 11. 12. 2002, ale objednávka z 8. 11. 2002 obsahuje její identifikační číslo, což považuje za nevěrohodné.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že dovolání není přípustné, nejde o žádnou otázku zásadního právního významu. Není dán ani důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalobce navrhuje odmítnutí, resp. zamítnutí, dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se dále zabýval tím, zda je v posuzované věci dovolání přípustné.
Pokud jde o přípustnost dovolání týkající se částečné změny rozhodnutí soudu prvního stupně napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, tj. co do částky 6.400,- Kč s příslušenstvím, tedy o přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není v této části dovolání žalované přípustné proto, že v této části bylo rozhodnuto ve prospěch žalované, když žaloba byla co do této částky zamítnuta. Dovolání je tudíž v předmětném rozsahu subjektivně nepřípustné, tj. podané někým, kdo k podání dovolání není oprávněn (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. b) o. s. ř.).
V rozsahu částky 170.000,- Kč s příslušenstvím může být dovolání přípustné toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v tomto rozsahu odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí (v dotčeném výroku) má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Oba soudy, prvního stupně i odvolací soud, se zevrubně zabývaly otázkou uzavření smlouvy o dílo a je správný jejich závěr, že mezi tehdejším zhotovitelem PanProduction s. r. o. a žalovanou jako objednatelem byla uzavřena na základě písemné objednávky (byť ústně přijaté) smlouva o dostatečně určitém předmětu plnění (audiovizuální kazeta VHS) a ceně. Výsledkům podrobného dokazování odpovídá též závěr, že předmětná smlouva vznikla podle §536 an. obch. zák. Otázka případné autorskoprávní ochrany žalovanou převzatého nosiče VHS, představujícího dílčí plnění z uzavřené smlouvy (jehož převzetí žalovaná nepopřela), není z uvedeného hlediska rozhodná.
Další námitky dovolatelky spočívající v tom, že se nedohodla se zhotovitelem na předání nedokončené kazety VHS a na ceně ve výši 170.000,- Kč za předané nedokončené dílo, popř. že kazeta VHS nebyla dovolatelce předána.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že podle příslušné části návrhu reklamní strategie (č. l. 52 spisu) byla odsouhlasena cena kompletního audiovizuálního dokumentu o pivovaru Regent ve výši 170 000,- Kč. Tento dokument byl objednateli předán dne 28. 1. 2003. Audiovizuální dokument byl předán s 90% ozvučením, chyběly ústní komentáře, jak to vyplývá ze skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně.
Podle §548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednáné ve smlouvě. Pokud ze smlouvy, popř. obchodního zákoníku nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
V posuzovaném případě je ze skutkových zjištění zřejmé, že část díla (audiovizuální dokument o pivovaru Regent) nebyl řádně ukončen (§554 odst. 1 obch. zák.), neboť nebylo provedeno kompletní ozvučení.
Z toho vyplývá, že zhotoviteli nemohlo vzniknout právo na zaplacení této části díla, neboť dílo nebylo řádně (v celém rozsahu) provedeno a ze smlouvy nevyplývá o vzniku práva na zaplacení ceny této části díla něco jiného, popř. ani ze zápisu o předání této části díla z 28. 1. 2003 nevyplývá, že by se strany dohodly na změně rozsahu této části díla (§549 obch. zák.) s důsledky pro výši ceny.
Dovolací soud proto uzavřel, že zhotoviteli (a následně žalobci jako postupníkovi), nevzniklo (nesvědčí) právo na zaplacení částky 170 000,- Kč a odvolací soud posoudil tuto otázku v rozporu s hmotným právem a dovolání je proto přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Oběma soudům nelze vytknout pochybení, dospěly-li k právnímu závěru, že došlo k platnému postoupení pohledávky podle §524 an. obč. zák. na žalobce, za použití ustanovení §135 odst. 2 a §196a obch. zák. a s případnými důsledky dle §178 odst. 13 a §179 odst. 4 obch. zák. v rozhodném znění, jak to dovolatelka namítla, neboť podle skutkových zjištění soudu prvního stupně došlo k postoupení pohledávky se souhlasem valné hromady.
Oba soudy se rovněž vypořádaly dostatečně s otázkou uzavření smlouvy o dílo před vznikem společnosti za použití §64 obch. zák. o jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené proto podle §243b odst. 2 a 5 o. s. ř. rozhodl tak, že odmítl dovolání směřující proti výroku o zamítnutí žaloby v částce 6 400,- Kč s přísl. pro nepřípustnost a dále zrušil výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 170 000,- Kč s přísl. včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího bude podle §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu