ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1162.2008.2
sp. zn. 25 Cdo 1162/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. M. , zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem v Mikulůvce 142, adresa pro doručování Valašské Meziříčí, ul. Hemy 855, proti žalovaným 1) M. J. , a 2) D. F. , o 82.389,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 344/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2007, č. j. 11 Co 484/2007-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 11. 2007, č.j. 11 Co 484/2007-185, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 11. 4. 2007, č. j. 17 C 344/2005-155, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 82.389,- Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že soudem prvního stupně bylo v dané věci provedeno dostatečné dokazování, a vzhledem k jeho skutkovým zjištěním, s nimiž se ztotožnil, přisvědčil jeho závěru, že není důvodný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zaměření hranic pozemku p. č. 751/3 v kat. území Hážovice, na oplocení a stavbu příjezdové brány, na koupi pozemku, jakož i nárok na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího ve vybudování zpevněné komunikace na sporném pozemku, neboť žalobkyně neprokázala, že by se žalované úmyslně dopustily jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §424 obč. zák., stejně jako nebylo prokázáno, že by došlo ke zhodnocení zmíněného pozemku, jenž je ve vlastnictví žalovaných.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Dovolatelka namítla, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §424 obč. zák., přičemž otázky zásadního právního významu spatřuje v tom, zda lze či nelze považovat za úmyslné jednání proti dobrým mravům jednak situaci, kdy žalované si byly ještě před pravomocným skončením dříve probíhajícího soudního řízení o určení vlastnického práva ke konkrétnímu pozemku vědomy toho, že tento pozemek patří jim a nikoli žalobkyni, a přesto ji nechaly vynakládat peněžní prostředky do marných investic souvisejících s tímto pozemkem, a dále situaci, že žalovaná písemně přislíbila žalobkyni uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, v důsledku toho žalobkyně vynaložila peněžní prostředky na získání podkladů pro věcné břemeno, ovšem žalovaná následně bez vážného důvodu svůj příslib zřídit věcné břemeno nedodržela. Dle přesvědčení dovolatelky došlo k porušení zásady hodnocení důkazů dle §132 o. s. ř., neboť odvolací soud „neodůvodněně…bez dalšího“ považoval za hodnověrné tvrzení žalovaných, že do pravomocného skončení dříve probíhajícího soudního řízení o určení vlastnického práva k pozemku p. č. 751/3 si nebyly vědomy, že vlastnické právo k uvedenému pozemku svědčí právě jim. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že soud v rozporu s ust. §127 odst. 1 o. s. ř. neustanovil znalce pro posouzení skutečnosti, zda došlo ke zhodnocení sporného pozemku. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby věc přikázal k rozhodnutí jinému soudu téhož stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. listopadu 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem, je jednoznačné, že rozhodnuto bylo o několika samostatných nárocích odvíjejících se od odlišného skutkového základu. Žalobkyní požadovaná částka je totiž souhrnem částek představujících bezdůvodné obohacení žalovaných (8.280,- Kč), náklady za oplocení a stavbu příjezdové brány (30.690,- Kč), náklady na zaměření hranic pozemku p. č. 751/3 (7.400,- Kč), náklady na koupi 214 m2 pozemku p. č. 751/3 (33.519,- Kč), náklady na vypracování podkladu pro smlouvu o věcném břemeni (2.500,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání se proto posuzuje ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nárocích ve výši 8.280,- Kč, 7.400,- Kč a 2.500,- Kč, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč, proto přípustnost dovolání proti této části výroku je vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Dovolání tak v uvedeném rozsahu směřuje proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto ohledně částky 8.280,- Kč s příslušenstvím, 7.400,- Kč s příslušenstvím a 2.500,- Kč s příslušenstvím podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Pokud žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 30.690,- Kč s příslušenstvím a 33.159,- Kč s příslušenstvím potvrzen, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodnutí odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí obou soudů je založeno na závěru, že žalobkyně ve vztahu k nároku na náhradu škody neprokázala, že by se žalované vědomě a úmyslně dopustily jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §424 obč. zák.
Žádná z otázek předložených dovolacímu soudu k přezkumu není otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu, je totiž podmíněn tím, že uvedené rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných). Posouzení jednání proti dobrým mravům vždy odvisí od okolností konkrétního případu, přičemž jeho zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 177/2004). Tak je tomu i v daném případě, neboť obě uvedené otázky nemají po právní stránce tzv. judikatorní přesah.
Pokud dovolatelka namítá, že v rozporu s ustanovením §127 odst. 1 o. s. ř. nebyl ustanoven znalec pro posouzení otázky zhodnocení dotčeného pozemku, a že soud prvního stupně nepostupoval při hodnocení důkazů v souladu s ustanovením §132 o. s. ř., když „neodůvodněně….bez dalšího“ považoval za hodnověrné tvrzení žalovaných, že vědomost o svém vlastnickém právu ke spornému pozemku nabyly až po pravomocném skončení dříve probíhajícího soudního řízení o určení vlastnictví k dotčenému pozemku, uplatňuje ve skutečnosti dovolací důvod podle §241 a odst. 3 o. s. ř. , jímž lze zpochybňovat skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr. Tento důvod lze však uplatnit pouze tehdy, je-li přípustnost dovolání dána podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (popř. z obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem není tam, kde přípustnost dovolání závisí na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, ročník 2002).
Dovolání do výroku o nákladech řízení není přípustné. Z ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, je-li obsaženo v rozsudku. Přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení se proto řídí ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., z nichž vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení dovoláním napadnout nelze.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu