ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1184.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1184/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce M. Š. , zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 176/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, č.j. 69 Co 293/2008-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č.j. 23 C 176/2007-40, zamítl žalobu proti státu na zaplacení 30.880,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 20. 3. 2002 bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 2 tr. zák., dne 12. 11. 2002 byl pak žalobce vyrozuměn o změně právní kvalifikace skutku, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno, s tím, že žalobce je nadále stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) tr. zák. Dne 12. 10. 2006 byl žalobce podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 2 tr. zák. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem a na nákladech obhajoby uhradil žalovanou částku. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok žalobce podle ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a dovodil, že nárok žalobce je nárokem na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, tedy nárokem z nezákonného rozhodnutí, v daném případě z usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle §8 odst. 2 tohoto zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí opravný prostředek, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné. Uzavřel, že žalobce nesplnil podmínku využití řádné procesní obrany, jež je jedním ze základních předpokladů vzniku nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a ani netvrdil důvody zvláštního zřetele hodné, které by nepodání stížnosti odůvodňovaly.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2008, č.j. 69 Co 293/2008-54, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že soud prvního stupně správně dovodil, že žalobci právo na náhradu škody nelze přiznat, když nesplnil zákonnou podmínku, jelikož nepodal stížnost proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Je věcí každého účastníka řízení, aby podáním řádného opravného prostředku odvrátil vznik nepříznivých důsledků, nic na tom nemění ani skutečnost, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání nemá odkladný účinek. Dodal, že změnu právní kvalifikace nelze spojovat s nezákonným rozhodnutím, na jehož základě by vznikl žalobci nárok na náhradu škody, neboť se fakticky o žádné rozhodnutí ve smyslu trestního řádu nejednalo.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž odvolacímu soud vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že odvolací soud pochybil, pokud shledal, že změnu právní kvalifikace skutku nelze spojovat s nezákonným rozhodnutím, jelikož právě vyrozumění o změně právní kvalifikace ze dne 12. 11. 2002 zakládalo důvody nutné obhajoby a nutnost mít v řízení obhájce, vznik škody je tedy podle dovolatele nutno vztáhnout k okamžiku doručení tohoto oznámení. Usuzuje, že samotné oznámení má zásadní význam, jelikož nejde jen o formální institut a nelze klást ani dovolateli k tíži, že zákonodárce neumožnil proti rozhodnutí takového významu opravný prostředek. Upřesňuje, že nárok na náhradu škody nespojuje s okamžikem zahájení trestního stíhání, ale právě s okamžikem oznámení o změně právní kvalifikace. Podle dovolatele tedy usnesení o zahájení trestního stíhání není v příčinné souvislosti se vznikem škody. Namítá, že není jeho vinou, že nemohl účinky změny právní kvalifikace v jeho neprospěch zvrátit žádným opravným prostředkem, a má za to, že jsou v daném případě dány důvody zvláštního zřetele hodné, spočívající ve výjimečné skutkové a právní obtížnosti věci. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., mohla by tedy být dána pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za předpokladu zásadního právního významu napadeného rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovoláním napadené rozhodnutí spočívá především na závěru, že odpovědnost státu za škodu není v daném případě dána proto, že žalobce nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Tento závěr je v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3489/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36/2010. Tento názor je založen na úvaze, že je věcí každého účastníka řízení, aby nejprve využil prostředky, které mu procesní předpis dává, aby odvrátil účinky nepříznivého rozhodnutí, a jde k jeho tíži, pokud tak neučinil, ačkoliv mu v tom nebránily žádné závažné důvody. Tyto závěry se uplatní bez ohledu na případnou předkvalifikaci stíhaného jednání v průběhu trestního řízení. Jde totiž o obranu před trestním stíháním jako celkem. Námitka dovolatele, že není jeho vinou, že nemohl účinky změny právní kvalifikace v jeho neprospěch zvrátit žádným opravným prostředkem, není relevantní, neboť takovou (další) obranu pro úspěšnost uplatnění nároku na náhradu škody zákon nevyžaduje a odvolací soud mu ji také k tíži nekladl.
Nejvyšší soud se rovněž již zabýval otázkou vlivu změny právní kvalifikace skutku na vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1202/2007). Konstatoval, že změna právní kvalifikace skutku nemění nic na totožnosti spáchaného skutku. Rozhodnutí o zproštění obžaloby se vždy týká konkrétního skutku, pro který bylo sděleno obvinění, a nikoliv jen jeho právního posouzení. Případný nárok na náhradu škody je potřeba odvozovat od skutku, pro který byl dovolatel trestně stíhán. Z hlediska posouzení uplatněného nároku je tedy nerozhodné, že stíhaný skutek byl původně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 2 tr. zák. a následně překvalifikován na trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 3 tr. zák.
Otázky předestřené v dovolání řešil tedy odvolací soud v souladu s judikaturou, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit. Absence skutkových zjištění umožňujících učinit závěr o existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, odůvodňujících nepodání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže.
Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí směřuje proti rozhodnutí, proti němuž dovolání není přípustné. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za užití §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu