ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1228.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1228/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V. , zastoupeného JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 2.256.283,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 11 C 156/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2007, č. j. 24 Co 401/2006-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 24 Co 401/2006-105, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 6. 6. 2006, č. j. 11 C 156/2002-61, jímž Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu na zaplacení 2.256.283,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně ustanoveného zástupce; odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ve shodě s ním dovodil, že není opodstatněný nárok žalobce na náhradu škody, spočívající v neúspěšně vymáhané částce a zaplacených nákladech soudního řízení a v desetinásobku průměrného ročního platu občana ČR, která měla být způsobena délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 234/98. S poukazem na ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“, dovodil, že délka předmětného řízení byla především ovlivněna procesním postupem žalobce, který ve věci opakovaně vznášel nedůvodné námitky podjatosti soudců, takže spis byl postupován pěti soudům, a který opakovaně žádal o ustanovení zástupce a poté buď o jeho výměnu či zproštění; protože ze strany soudů nedošlo k průtahům řízení, není splněna podmínka odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Aniž formuluje konkrétní otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, vyslovuje přesvědčení, že zavinil-li žalovaný stát průtahy řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce, měl by za to nést plnou odpovědnost. Namítá, že v nyní projednávané věci mu soud prvního stupně znemožnil rozhodující a důležitý přednes tím, že nevyhověl jeho žádosti o nařízení jednání výlučně v dopoledních hodinách, a nezohlednil tak jeho potřebu pečovat o starou matku ani skutečnost, že mu byla Policií ČR zlomena pravá ruka. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 20. 9. 2007, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem, zákona č. 7/2009 Sb.), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Odvolací soud své rozhodnutí postavil především na závěru, že nelze dovodit průtahy soudního řízení (tj. nesprávný úřední postup ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb.), jestliže v něm soudy postupovaly bez zbytečných odkladů, přičemž celkovou délku řízení ovlivnilo především procesní počínání žalobce. Takový závěr je v obecném souladu se zákonem stanovenými podmínkami odpovědnosti státu, a protože zároveň vychází ze skutkově jedinečného základu, nejde o rozhodnutí, které by mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů v obdobných věcech ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatel ostatně tento závěr nenapadá po stránce právní, nýbrž z hlediska skutkových zjištění, tedy za použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. (skutková zjištění nemají v podstatném rozsahu oporu v provedených důkazech), který není způsobilým dovolacím důvodem, je-li přípustnost dovolání posuzována podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rovněž dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., kterým soudům obou stupňů vytýká vady řízení (že mu byl znemožněn při jednání rozhodující a důležitý přednes), je důvodem nezpůsobilým; k námitkám v něm uplatněným Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemůže (§242 odst. 3 věty druhé o.s.ř.), neboť nejde o zásadně významnou procesní právní otázku, která by kromě významu pro rozhodnutí v této konkrétní věci mohla mít dopad do rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu