ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1396.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1396/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce F. H ., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Npor. O. Bartoška 15, proti žalované obci Česká Kubice , se sídlem úřadu Česká Kubice 82, IČ 00253294, zastoupené JUDr. Vlastimilem Dřímalem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Dukelská 66, o náhradu škody uvedením do původního stavu, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 65/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2007, č. j. 18 Co 163/2007-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, k rukám JUDr. Vlastimila Dřímala, advokáta se sídlem v Domažlicích, Dukelská 66, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 31. 1. 2007 (správně ze dne 18. 12. 2006), č.j. 5 C 65/2004-166, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované opravit rodinný dům žalobce č. 75 v České Kubici podle projektové dokumentace stavitele P. s popisem jednotlivých prací potřebných k opravě a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Žalobce se domáhal náhrady škody způsobené na jeho domě následkem položení kanalizace, objednané a financované žalovanou obcí. Soud zvažoval odpovědnost žalované za škodu dle §420a obč. zák., avšak provedeným dokazováním bylo zjištěno, že na zhoršení stavebního stavu domu žalobce se podílí řada dalších vlivů, ze znaleckých posudků Ing. Eichenbauma a Ing. Havla vyplynulo, že většina silnějších trhlin se vytvořila ještě před započetím stavby splaškové kanalizace, příčinami vzniku poruch na nemovitosti žalobce jsou mimo jiné nedostatečná hloubka základové spáry objektu, nedostatečná tuhost stavby a nefunkční hydroizolace ve zdivu, vlivu kanalizace lze připsat pouze asi jednu devítinu. Protože žalobce požadoval provedení stavebně technické rekonstrukce v celkové hodnotě kolem 540.000,- Kč, z níž nebylo možno určit podíl rekonstrukčních prací a nákladů vyjmenovaných v žalobním petitu, jež připadá na vliv kanalizace, soud žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 8. 2007, č.j. 18 Co 163/2007-197, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dovodil, že v případě žalované by v důsledku porušení právní povinnosti mohla připadat v úvahu obecná odpovědnost za škodu podle §420 obč. zák., ze strany žalované ovšem nezjistil žádné porušení právní povinnosti, neboť k poškození nemovitosti mělo dojít v souvislosti s realizací kanalizace, kterou prováděla stavební společnost.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu tvrzení svědků, kteří shodně prokazovali, v jakém stavu se nemovitost žalobce nacházela před zbudováním kanalizace. Způsob zpracování znaleckého posudku Ing. Havla považuje za zcela nestandardní a neadekvátní danému stavu věci, neboť znalec zkoumal pouze funkčnost kanalizace a nikoliv způsob jejího zbudování, který měl vliv na nemovitost žalobce, nezkoumal, zda je kanalizace umístěna dle projektové dokumentace, v hloubce dle technických norem a zda výkopové práce byly provedeny řádně. Má za to, že dostatečně prokázal, že stav jeho objektu před započetím výstavby kanalizace byl zcela v pořádku, a z toho je zřejmé, že k poškození jeho nemovitosti začalo docházet teprve poté, kdy byla kanalizace zbudována. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 29. 8. 2007, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Žalobce v dovolání v podstatě opakuje žalobní tvrzení a nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci. Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí s tím, co bylo či nebylo prokázáno, a tedy se skutkovými závěry soudů obou stupňů a předestírá v dovolání vlastní skutkový stav, na němž pak buduje svůj závěr, že jeho nárok na náhradu škody proti žalované je důvodný. Tím ovšem nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994) a vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř., nelze tento dovolací důvod v dovolacím řízení úspěšně uplatnit. Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem, jenž nepodléhá přezkumu.
Ani námitky zpochybňující závěry znaleckého posudku Ing. Havla nezakládají přípustnost dovolání. Důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí podle zásad vyjádřených v §132 o. s. ř. (tzv. zásada volného hodnocení důkazů), aniž by tomuto hodnocení podléhaly odborné závěry ve smyslu jejich správnosti. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Pokud dovolatel vytýká soudu nesprávné hodnocení znaleckého důkazu a na něm založené nesprávné skutkové zjištění, nečiní tyto námitky rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, neboť se týkají hodnocení důkazů a skutkových zjištění, a je tak uplatňován dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který lze však uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Skutkový závěr odvolacího soudu, že provedená stavba kanalizace není rozhodující ani podstatnou příčinou poškození domu žalobce, vychází z výsledků znaleckého dokazování na základě porovnání této okolnosti s ostatními vlivy, jež se na poškození domu podílely.
Úvaha dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce je podmíněna nejen tím, že se jedná o otázky právní, jež jsou významné pro daný případ, nýbrž i tím, že toto rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměru sporů jiných (obdobných). Ani z tohoto hlediska nemá rozhodnutí odvolacího soudu, založené na skutkově jedinečném základě, obecnější dopad na rozhodovací činnost soudů, a nemá tak judikatorní přesah.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem z částky určené podle §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění (krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 vyhlášky), což činí 2.250,- Kč, a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč, a s přičtením DPH ve výši 20% k částce 2.550,- Kč celkem 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu