ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.147.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 147/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. J. V. , zastoupeného Mgr. Davidem Skuteckým, advokátem se sídlem Hodonín, Velkomoravská 1, proti žalovanému J. H. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 1562/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2009, č.j. 38 Co 268/2007-240, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 24. 6. 2005, č.j. 5 C 1562/2001-140, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.280,- Kč, zamítl žalobu na zaplacení 55.620,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalovaný pobýval v jednom z bytů v domě č.p. 761/5 v Kyjově, patřícím žalobci, a to od podzimu roku 1996 do konce roku 1998, předmětný byt užíval na základě ústní dohody s I. A., v té době jednatelem společnosti RACIO MORAVIA, s.r.o., která měla od žalobce do konce roku 1998 v předmětném domě pronajaté dva byty. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 9. 2001, č.j. 15 T 126/2001-146, byl žalovaný uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 trestního zákona, kterých se měl dopustit tím, že v rozmezí od listopadu do prosince roku 1998 v K. odcizil dva kusy kuchyňské linky značky Astoria, které následně prodal a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž firmě RACIO MORAVIA, s.r.o., způsobil škodu ve výši 6.280,- Kč, a v době od června do prosince 1999 v Kyjově nezjištěným způsobem vnikl bez povolení jeho majitele Ing. J. V. (žalobce) do jeho rodinného domu, který po krátkodobém setrvání sám opustil. Týmž rozsudkem byl žalovaný zproštěn obžaloby pro skutek, spočívající v tom, že v rozmezí od listopadu roku 1996 do konce roku 1997 v K. odcizil nástěnné, tzv. vídeňské hodiny, čímž majiteli hodin Ing. J. Š. měl způsobit škodu ve výši 17.000,- Kč. Poškození, mj. i žalobce, byli odkázání se svými nároky o náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud vzal za prokázané, že žalovaný z domu protiprávně odnesl 2 ks kuchyňských skříněk. V souvislosti s tím pak vznikla žalobci škoda, neboť ten prokázal své vlastnictví k těmto dvěma skříňkám, které získal darem od firmy RACIO MORAVIA, s.r.o. Soud také shledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a škodou vzniklou žalobci a rovněž úmysl, neboť žalovaný věděl, že tyto skříňky nejsou v jeho vlastnictví. Při stanovení ceny skříněk soud vyšel z částky, kterou uváděla firma RACIO MORAVIA, s.r.o., v období, než byly skříňky darovány žalobci. Žalobcem navrhované důkazy, zejména výslech J. Š., D. V. a provedení znaleckého posudku na ocenění dalších odcizených věcí, považoval soud za nadbytečné, jelikož žalobce v řízení neprokázal odcizení těchto věcí žalovaným. Ohledně náhrady škody představující hodnotu zbývajících odcizených věcí ve výši 55.620,- Kč tak soud návrh žalobce shledal nedůvodným.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 3. 2009, č.j. 38 Co 268/2007-240, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém a nákladovém výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že se žalobci nepodařilo prokázat protiprávní jednání žalovaného, v jehož důsledku by došlo ke škodě na movitých věcech žalobce. Výjimku podle soudu představuje odcizení 2 ks skříněk z kuchyňské linky značky Astoria, za kteréžto jednání byl žalovaný v trestním řízení pravomocně odsouzen.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a jako důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu, že nezopakoval či nedoplnil dokazování, zejména výslechem svědků Ing. J. Š. a PhDr. D. V., kteří se měli vyjádřit k existenci odcizených věcí. Soud též odmítl provést důkaz znaleckým posudkem na ocenění odcizených věcí. Z navrhovaných důkazů dovolatel dovozuje skutková zjištění, která jsou v rozporu se skutkovými závěry, z nichž vycházel odvolací soud. Uzavírá, že pokud by soud žalobcem navrhované důkazy provedl a řádně vyhodnotil, nemohl by dojít k závěru, že se žalovaný nedopustil protiprávního jednání, a tudíž, že nemůže být odpovědný za škodu způsobenou žalobci. Dle názoru dovolatele je třeba posoudit, zda i za situace, kdy žalovaný užíval byt žalobce bez písemné nájemní smlouvy, je odpovědný za způsobenou škodu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 5. 3. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku se řídí dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně, a to zejména v otázkách porušení právní povinnosti a vzniku škody. Dovolatel předkládá vlastní představu o hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci, aniž by formuloval právní otázku, která má zásadní význam. Ve skutečnosti tedy napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Takové námitky však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164).
Námitka dovolatele, že v řízení nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem na ocenění odcizených věcí a výslechem navrhovaných svědků, rovněž přípustnost dovolání nezakládá, neboť je jí vytýkána vada řízení [dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], která však nepředstavuje dosud neřešenou nebo spornou otázku interpretace procesních norem; navíc přehlíží, že rozsah dokazování určuje soud v závislosti na okruhu sporných relevantních skutečností a zhodnocení výsledků dosavadního dokazování v konkrétním případě.
Na řešení dovolatelem předestřené otázky, zda i za situace, kdy žalovaný užíval byt žalobce bez písemné nájemní smlouvy, je odpovědný za způsobenou škodu, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za užití §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu