ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1485.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1485/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČ 42196451, proti žalované: Teplárna Otrokovice a. s., se sídlem v Otrokovicích, Objízdná 1777, IČ 46347089, zastoupená Mgr. Marcelou Trnkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 13, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 96/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. října 2008, č. j. 60 Co 379/2007-302, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 21. 10. 2008, č. j. 60 Co 379/2007-302, k odvolání žalované potvrdil rozsudek ze dne 30. 3. 2007, č. j. 5 C 96/2000-251, ve výrocích, jimiž Okresní soud ve Zlíně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 65.163,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná při své činnosti produkuje látky toxicky působící na lesní porosty (oxid siřičitý) a působením těchto emisí vznikla v roce 1997 škoda na lesních porostech na území ČR ze snížení přírůstu, předčasného smýcení, ztráty při zpeněžení vytěženého dřeva, snížení produkce lesního porostu v důsledku záměny dřevin a z mimořádných opatření. Soud dovodil objektivní odpovědnost žalované za poškození lesního fondu podle §420a obč. zák., neboť při své provozní činnosti produkuje emise poškozující lesní porosty a tato činnost je v příčinné souvislosti se vznikem škody; žalovaná se odpovědnosti nezprostila, neboť neprokázala, že by škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu nebo vlastním jednáním poškozeného. Soud neshledal nárok žalobce promlčeným ve smyslu §100 a §106 obč. zák. a výši škody určil na podkladě znaleckého posudku Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, za použití metodiky opírající se o rozptylovou studii a tzv. Gaussův matematický model výpočtu škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí „má zásadní význam pro ustálení judikatury soudů v ČR“, neboť se jedná o „právní otázku, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a to zejména v otázce prokázání výše škody uplatněné žalobcem.“ Namítá, že žalobce neprokázal aktivní věcnou legitimaci, tj. existenci práva hospodaření ke konkrétním lesům, na kterých údajná škoda vznikla, a že tyto lesy jsou ve vlastnictví státu, a že rozhodnutí soudů vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, když soudy obou stupňů nepřihlédly k některým důkazům a skutkovým tvrzením žalované a k tomu, že žalobce předloženými listinami neprokázal dodatečně svůj nárok (především neprokázal správnost jednotlivých vstupních údajů pro výpočet škody). Napadá věcnou správnost znaleckého posudku s tvrzením o nepřijatelnosti toho, aby se jeho zpracovatel přiklonil ke správnosti závěrů žalobce o určení výše jemu vzniklé celkové škody za rok 1997 a aby pouze kontroloval správnost určení podílu žalovaného na takto žalobcem vypočtené škodě, a to pouze prostřednictvím kontroly namátkou vybraných položek výpočtu provedeného žalobcem. Ze závěrů znaleckého posudku nelze učinit závěr, zda data, ze kterých žalobce sumarizoval jím vyčíslenou škodu, a která se týkají jednotlivých parametrů dosazovaných do příslušných legislativních vzorců, jsou data skutečně správná. Dále žalovaná tvrdí, že žalobce v provedeném soudním řízení neprokázal svůj nárok na náhradu škody z mimořádných opatření. Žalovaná namítá, že v řízení před soudy obou stupňů nebyla prokázána příčinná souvislost mezi činností žalované a škodou uplatněnou žalobcem, neboť na rozdíl od minulosti nelze zhoršování stavu lesních porostů bez dalšího a zjednodušeně přičítat právě a pouze působení emisí produkovaných velkými průmyslovými komplexy, neboť existuje mnoho dalších - ve svém souhrnu podstatnějších - příčin zhoršování stavu lesních porostů (klimatické podmínky, nesprávný způsob hospodaření žalobce, ozón, sucho, déšť, doprava atd.). Navíc působení oxidu síry je dlouhodobý děj, z čehož plyne, že žalobci zcela jistě nevznikla škoda na lesních porostech již samotným vyprodukováním oxidu síry žalovanou a jeho vypuštěním do ovzduší, ale naopak, tato škoda mohla vzniknout žalobci až za určité časové období. Není vůbec prokázáno, že působením imisí vypouštěných žalovanou v roce 1997, vznikla žalobci škoda do dne podání žaloby. Příčinnou souvislost nelze podle žalované spatřovat mezi samotným vyprodukováním oxidu síry v jednom kalendářním roce a škodou vypočtenou žalobcem za tentýž kalendářní rok bez ohledu na časový faktor. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušující rozhodnutí, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vyžadující, aby napadené rozhodnutí bylo po právní stránce zásadního významu. Důvody pro založení přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud neshledal.
Dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v několika otázkách. První z nich je otázka aktivní věcné legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody vzniklou na lesních porostech, která byla judikaturou dovolacího soudu vyřešena, srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikované pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, v němž bylo konstatováno, že státní podnik vykonávající právo hospodaření k lesům (s lesním národním majetkem) je aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody z imisí na lesním půdním fondu a na lesních porostech (§420a obč. zák.). S těmito ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu je napadené rozhodnutí v souladu. Tvrdí-li pak dovolatelka, že žalobce neprokázal, že má právo hospodaření ke konkrétním lesním porostům, napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkového zjištění; námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Za spornou otázku dovolatelka dále považuje prokázání vzniku a výše škody. Jejímu tvrzení, že soudy neprovedly žádný důkaz, jímž by byla výše škody prokázána, nelze přisvědčit, neboť skutková zjištění v tomto směru čerpaly soudy obou stupňů ze znaleckého posudku Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, vypracovaného a jako důkaz provedeného v řízení. Znalcem použitá metoda opírající se o rozptylovou studii a tzv. Gaussův matematický model výpočtu škody je přitom standardním řešením odpovídajícím tomu, že k poškozování lesních porostů imisemi dochází již mnoho let dlouhodobou činností velkého počtu zdrojů exhalací a že rozptylování škodlivin do lesních porostů ovlivňuje celá řada faktorů, které se promítají do intenzity a rozložení výsledného působení škodlivin. Zároveň nelze za událost, z níž škoda opakovaným poškozováním lesních porostů exhalacemi vznikla, považovat každodenní působení exhalací na lesní porosty, nýbrž výsledek tohoto působení, který se v určitém časovém úseku projevil. Proto se rozsah škod určuje za období jednoho kalendářního roku. Ustálená judikatura dovolacího soudu považuje popsaný způsob zjištění výše škody vzhledem k současné úrovni vědeckých poznatků o působení exhalací na lesní porosty a technických možností jejich vyčíslení za způsob dosud nejpřesnější, který splňuje požadavky na zjištění výše škody ve smyslu ustanovení §442 odst. 1 obč. zák. (srov. již citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 325/2002 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, pod C 924). Neexistuje-li prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model plně dostačujícím podkladem pro závěr o výši škody (srov. ustanovení §136 o.s.ř.). Z tohoto pohledu je přístup odvolacího soudu k určení výše škody rovněž v souladu s judikaturou dovolacího soudu a jeho rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř.
Konečně dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o vztahu příčinné souvislosti mezi škodou a provozní činností. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost (protiprávní úkon škůdce či právem kvalifikovaná skutečnost) a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Právní posouzení příčinné souvislosti, které může spočívat ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, není dovoláním zpochybňováno. Z vylíčení důvodů dovolání přitom vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav ohledně výše škody a příčinné souvislosti nebyl zjištěn správně ani úplně. Jestliže pak dovolatelka polemizuje se závěrem soudů obou stupňů o existenci příčinné souvislosti a tvrdí, že příčinná souvislost mezi její činností a uplatněnou škodou nebyla v řízení prokázána, neboť nelze zhoršování stavu lesních porostů bez dalšího a zjednodušeně přičítat právě a pouze působení imisí produkovaných velkými průmyslovými komplexy, když existuje mnoho dalších - ve svém souhrnu podstatnějších - příčin zhoršování stavu lesních porostů (klimatické podmínky, nesprávný způsob hospodaření žalobce atd.), napadá i v tomto ohledu rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění a předkládá tak vlastní verzi skutkového stavu a jeho vlastní právní posouzení (že za tvrzenou škodu podle §420a obč. zák. odpovědnost nenese). Nejde tedy o posouzení otázky právní, nýbrž o otázku skutkového zjištění; námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Ze všech těchto důvodů nelze dovozovat zásadní právní význam napadeného rozsudku, a dovolání žalované tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu