ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1930.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1930/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Ing. T. K. , zastoupené advokátem, proti žalovanému Č. F.-M., a. s., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Č. p. a.s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 19/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, č.j. 11 Co 360/2007-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č.j. 11 Co 360/2007-152, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 3. 2007, č.j. 19 C 19/2005-122, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 1.006.150 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody na zdraví, kterou žalobkyně měla utrpět dne 9. 2. 2001 při pádu v autobusu provozovaného žalovaným. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobkyně neprokázala v žalobě uvedená skutková tvrzení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uvádí dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Žalobkyně namítá porušení svých procesních práv v souvislosti s tím, že krajský soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání, jelikož nepovažoval její účast u jednání za nezbytnou, a jednal v její nepřítomnosti. Žalobkyně předestírá vlastní verzi skutkového stavu věci, vytýká soudům obou stupňů neúplnost dokazování a chybné hodnocení důkazů, přičemž se domnívá, že kdyby byla přítomna jednání, mohla by být zjištěna určitá skutečnost, která dosud nevyšla najevo, což by mohlo mít vliv na rozhodnutí ve věci. Otázku zásadního právního významu žalobkyně spatřuje v tom, zda je možné akceptovat postup, kdy procesní soud ve sporu, který je závislý na posouzení odborných otázek, provádí selekci důkazních návrhů účastníků a bez dostatku konkrétních informací předjímá, že určitý navrhovaný důkaz není potřeba proto, že jeho výsledku by stejně nemohlo být využito s odkazem na jiné zjištěné skutečnosti. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 11. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu 241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Podle §237 odst. 1 písm. c) je dovolání přípustné proti rozsudku a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci po právní stránce zásadní význam. Uvedený předpoklad přípustnosti dovolání je naplněn pouze tehdy, má-li odvolacím soudem řešená a dovoláním zpochybněná právní otázka význam nejen pro rozhodnutí dané věci ale též pro rozhodování věcí obdobných.
Přestože žalobkyně výslovně uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., ve skutečnosti soudům obou stupňů vytýká především nesprávná (neúplná) skutková zjištění a vadné hodnocení provedených důkazů. Jedná se o námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., jimiž však nelze založit přípustnost dovolaní dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 8).
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy, je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které provede, za předpokladu, že takové rozhodnutí řádně zdůvodní. Rozhodnutí o tom, zda bude v řízení proveden určitý důkaz, spadá plně do kompetence soudu (srov. §120 odst. 1 věta druhá, odst. 3 o.s.ř.), a to platí přiměřeně i v odvolacím řízení (§211 o.s.ř.).
Odvolací soud zdůvodnil, že návrhu žalobkyně na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví nepřistoupil, neboť z takového důkazu by nemohlo být spolehlivě zjištěno, že k žalobkyní tvrzenému pádu (a jím způsobené škodě na zdraví) skutečně došlo. Zobecnit pravidla pro výběr důkazů soudem tak, jak navrhuje dovolatelka (tj. v podstatě zda je soud oprávněn s ohledem na výsledky dosavadního dokazování odmítnout návrh na doplnění dokazování), nelze, proto jí formulovaná právní otázka nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
K námitce dovolatelky, že odvolací soud jí odňal možnost jednat před soudem, pokud jednal v její nepřítomnosti, lze uvést, že odnětí možnosti jednat před soudem je zmatečnostní vadou, k níž dovolací soud přihlíží, pokud je dovolání přípustné, sama však přípustnost dovolání nezakládá.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka, že nelze vyloučit, že by v přítomnosti žalobkyně mohla být zjištěna určitá skutečnost, která dosud najevo nevyšla a která by mohla mít vliv na rozhodnutí, neboť dovolatelka takovou skutečnost nijak nekonkretizuje, a jde tedy zjevně o pouhou nepodloženou hypotézu.
Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí nelze pokládat za zásadně právně významné (§237 odst. 3 o.s.ř.), a dovolání tak není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu