ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2702.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2702/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. J., zastoupeného JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a o peněžité zadostiučinění, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 18 C 185/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 57 Co 608/2006-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 12. 7. 2006, č. j. 18 C 185/2006-15, zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu žaloby zjistil, že žalobce se jejím prostřednictvím domáhá zrušení správního rozhodnutí ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a finanční satisfakce ve výši 3.000.000,- Kč. Postupoval proto podle §104b odst. 1 o.s.ř. a řízení ve věci, náležející do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, zastavil s poučením, že žalobce je oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2006, č. j. 57 Co 608/2006-26, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o zastavení řízení, a ohledně žaloby na zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 3.000.000,- Kč je změnil tak, že řízení se nezastavuje.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a odůvodňuje je podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. námitkou, že soud řízení zastavil, aniž se zabýval možností postoupit věc správnímu soudu podle §104b odst. 4 o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vzhledem k ustanovení článku II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), a po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104b odst. 1 o.s.ř. není podle ustanovení §237 o.s.ř. dána proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Konečně přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., neboť nejde o případy zde uvedené, a to ani z odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení, jež se vztahuje na případy, v nichž soud prvního stupně zastavil řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., nikoli však podle §104b odst. 1 o.s.ř., jak je tomu v posuzované věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 903/2006). K požadavku dovolatele na postoupení věci správnímu soudu lze uvést, že ustanovení §104b o.s.ř. předpokládá pouze zastavení řízení s poučením o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví; jde o procesně odlišný institut, proto věc postoupit nelze.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Petr V o j t e k , v. r.
předseda senátu