ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3177.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 3177/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem úřadu Praha 1, Mariánské náměstí 2, IČ 00064581, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 20, proti žalovanému JUDr. J. B., správci konkursní podstaty úpadce Považská stavebná spoločnosť, a.s. „v konkurze“, se sídlem Žilina, Hlinská 40, Slovenská republika, IČ 31561420, o 9.844.026,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 171/2008, k dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2009, č. j. 39 Co 94/2009-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 15. 12. 2008, č. j. 18 C 171/2008-25, vyslovil, že je nepříslušný k jednání a rozhodnutí ve věci, a řízení zastavil podle ust. §104 odst. 1 o. s. ř. Současně rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a o náhradě nákladů řízení. Dovodil nedostatek pravomoci českých soudů a za použití nařízení Rady EU 1346/2000, čl. 4 odst. 1 bod 2 písm. g), h) uzavřel, že žalobce se může vzhledem ke konkursu probíhajícímu u Krajského soudu v Banské Bystrici pod sp. zn. 24 K 130/2001 obrátit se svou žalobou na soud pouze v případě, že správce konkursní podstaty (žalovaný) neuzná jeho pohledávku za podstatou.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2009, č. j. 39 Co 94/2009-35, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, neboť pravomoc českých soudů je dána podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001 a věc se bude řídit českým právem. Konstatoval, že nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000 o úpadkovém řízení, se v této právní věci neuplatní, neboť se nejedná o spor související s konkursním řízením.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje především v nepříslušnosti českých soudů ve věci rozhodnout podle §104a odst. 5 o. s. ř. a §105 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 se přeshraniční konkursy řídí právem členského státu, na území kterého se řízení vede. To platí i pro posouzení pohledávek vzniklých až po prohlášení konkursu. Podle dovolatele je třeba na danou věc aplikovat zákon č. 328/1991 Zb. o konkurze a vyrovnaní. Žalobce tak podal žalobu předčasně u nepříslušného soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí s názorem odvolacího soudu, že pro daný případ je rozhodné české právo a v návaznosti na to je dána i pravomoc českých soudů k provedení řízení a rozhodnutí ve věci. Námitky žalovaného považuje za účelové.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o vyslovení nepříslušnosti a zastavení řízení tak, že se řízení nezastavuje. Do výčtu rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž je dovolání přípustné, nelze takové rozhodnutí podřadit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3092/2006).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, protože usnesení soudu prvního stupně, jež bylo odvolacím soudem změněno, není rozhodnutím ve věci samé. Za věc samu se pokládá nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - §79 odst. 1 o. s. ř. Usnesení o vyslovení nepříslušnosti soudu a o zastavení řízení neřeší věc samu (vymezenou návrhem resp. žalobou).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení v konečném rozhodnutí (§243c, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu