ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3535.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3535/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Z. A., proti žalované České pojišťovně, a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČ 45272956, o 5.808.658,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 23/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2007, č. j. 9 Cmo 311/2007-150, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2007, č. j. 9 Cmo 311/2007-150, potvrdil rozsudek ze dne 11. 3. 2005, č. j. 11 Cm 23/2003-78, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu na zaplacení 5.808.658,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nárok na pojistné plnění v hodnotě movitých věcí a peněz odcizených ze skladu právního předchůdce žalobkyně (V. V. pojištěného na základě pojistné smlouvy ze dne 7. 3. 1997 uzavřené s žalovanou) ve výši 5.808.658,- Kč s příslušenstvím neshledal důvodným, neboť žalobkyně neprokázala, že V. V. byl vlastníkem odcizených věcí a peněz; nebyla tedy prokázána pojistná událost, s níž pojistná smlouva spojuje právo pojištěného na pojistné plnění a povinnost žalované je pojištěnému poskytnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to proto, že soudy obou stupňů svá rozhodnutí opřely výhradně o vysvětlení A. K. a V. V. v rámci vyšetřování krádeže předmětných věcí a peněz, a odvolací soud pak odmítl žalobkyní navržené důkazy výslechem těchto dvou svědků; pokud by odvolací soud doplnil dokazování o žalobkyní navržené důkazy, nevydal by rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně má za to, že posouzení otázky, zda je odvolacím důvodem důkaz předložený podle §205a odst. 1 písm. c) o.s.ř., který nebyl uplatněn před soudem prvního stupně a kterým je zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, je rozhodující pro projednávanou věc, a proto má napadený rozsudek po právní stránce zásadní význam; navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) a podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), uvádí pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Dovolatelka namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Stejně tak k namítaným vadám řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že soudy obou stupňů svá rozhodnutí opřely výhradně o podání vysvětlení A. K. a V. V. učiněné před Policií ČR v rámci vyšetřování krádeže předmětných věcí a peněz, a že odvolací soud odmítl v odvolacím řízení žalobkyní navržené důkazy výslechem těchto dvou svědků a důkaz dohodou o pracovním poměru ze dne 21. 2. 1997), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Otázka uplatnitelnosti důkazů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost důkazů provedených soudem prvního stupně, v odvolacím řízení [§205a odst. 1 písm. c) o.s.ř.], nepředstavuje v obecné rovině procesní otázku zásadního významu a konkrétní řešení, zda dovolatelkou navržené důkazy výslechem uvedených osob jako svědků byly v odvolacím řízení přípustné, nemá dopad do rozhodovací praxe soudů v obdobných případech (§237 odst. 3 o.s.ř.), neboť se opírá o jedinečnou důkazní situaci v této dané věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu