ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3594.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3594/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. M. , zastoupené JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou, se sídlem v Trutnově, Horská 97, proti žalované G – Team Progres, spol. s r. o. , se sídlem v Dobřanech, Šeříková 580, IČ 48360171, zastoupené JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Libušina 180, o 20.860,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 19/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2008, č. j. 26 Co 336/2007, 26 Co 337/2007-218, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 1. 2008, č. j. 26 Co 336/2007, 26 Co 337/2007-218, změnil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 3. 2007, č. j. 9 C 19/2005-142, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 11. 2007, č. j. 9 C 19/2005-183, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu ohledně částky 20.860,- Kč zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o zaplacení soudního poplatku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla a obsahově vymezila důvody nepřípustnosti dovolání a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přezkoumání rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Ačkoliv odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně 20.860,- Kč jedním výrokem tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka totiž představuje nárok na náhradu škody spočívající v zaplaceném penále finančnímu úřadu (18.960,- Kč), nákladech vynaložených na zakoupení kolků (400,- Kč) a administrativních nákladech vynaložených v řízení před finančním úřadem (1.500,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže škodné události, mají odlišnou povahu, neboť jde o rozdílné požadavky založené na samostatném skutkovém základě; jde tedy o samostatné nároky, u nichž se přípustnost dovolání posuzuje ve vztahu ke každému z nich zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000).
Jelikož žádný z nároků, jež byly předmětem řízení před odvolacím soudem, nepřevyšuje částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 20.000,- Kč přesahuje. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř.
Za situace, kdy dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze náklady vynaložené žalovanou na právní zastoupení advokátem (sepis vyjádření k dovolání) považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proto bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu