ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3642.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 3642/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. V. S., CSc. , zastoupeného JUDr. Vilémem Kaprálem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 61, proti žalovanému F. Z. , zastoupenému JUDr. Jiřím Mazánkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kovářská 16/10, o zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím a o náhradu škody 1.453.569,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 C 69/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 24. října 2008, č. j. 59 Co 288/2008-824, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Mazánka, advokáta se sídlem v Kroměříži, Kovářská 16/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, kterou vložil do společnosti VEZTOS, spol. s r.o., IČ 48531634, a částky 1.453.569,- Kč s příslušenstvím jako náhrady za práci, cestovní náklady a další výdaje vložené do projektu vodní elektrárny Bělov; žalovaný nekvalifikovaným zásahem v rozporu se zákonem projekt elektrárny změnil, čímž zablokoval činnost společnosti a způsobil žalobci škodu.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č. j. 12 C 69/2002-643, zamítl žalobu v plném rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Kromě částky 50.000,- Kč shledal nárok žalobce promlčeným v důsledku marného uplynutí subjektivní promlčecí doby. Dále dospěl k závěru, že žalovaný jako fyzická osoba není ve sporu pasivně legitimován, neboť žalobcem vyčíslené částky byly vynaloženy ve prospěch společnosti VEZTOS, spol. s r.o., jejímž společníkem je žalobce i nadále. V řízení pak nebylo zjištěno splnění základních zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu, zejména nebyl zjištěn žádný protiprávní úkon ze strany žalovaného ani jeho zavinění.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 24. 10. 2008, č. j. 59 Co 288/2008-824, rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se věci samé potvrdil, rozhodnutí ohledně nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil a rozhodl i o náhradě nákladů řízení odvolacího. S odkazem na úplné a správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaný nemůže být ve sporu pasivně věcně legitimován, neboť činnost žalobce byla konána ve prospěch společnosti VEZTOS, spol. s r.o., a nikoli pro žalovaného. I kdyby žalovaný případně porušil své pravomoci a způsobil škodu svým jednáním při vystupování za společnost VEZTOS, spol. s r.o., nevznikla by tato škoda žalobci. Nejsou ostatně dány zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu, neboť žalobce nevymezil, jakého protiprávního jednání ve vztahu k němu se měl žalovaný dopustit, a neobjasnil, jaká je souvislost mezi tímto jednáním a škodou spočívající v neuhrazení výkonů pro společnost VEZTOS, spol. s r.o.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž odvolacímu soudu vytýká, že jednak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jednak je řízení postiženo vadou, jejímž následkem mohlo být nesprávné rozhodnutí ve věci. Domnívá se, že soud neposuzoval věc po právní stránce správně, rozhodoval-li o náhradě škody, ačkoli v závěrečném návrhu při jednání dne 6. 11. 2007 žalobce uvedl, že nárok požaduje z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se měl na jeho úkor obohatit tím, že pro něj byly zpracovány podklady pro vydání stavebního povolení a následně získání podpory ze státního fondu životního prostředí ČR. Žalobce dále poukazuje na to, že výsledky tvůrčí duševní činnosti jsou chráněny zákonem. Žalovaný měl tedy žalobce poškodit tím, že využil tento výsledek bez náležitého ohodnocení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (t. j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., mohla by tedy být dána pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za předpokladu zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Musí jít přitom o právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci (rozhodnutí na ní spočívá), tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Tento procesní předpoklad nesplňuje situace, kdy je závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založen současně na více na sobě nezávislých důvodech, aniž je jeden z nich napaden způsobilou dovolací námitkou.
V posuzované věci sice odvolací soud k námitkám žalobce řešil (nadbytečně) otázku základu nároku na zaplacení částky 1.453.569,- Kč s příslušenstvím, avšak nelze přehlédnout, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, který v tomto rozsahu shledal nárok promlčeným. Za situace, kdy z hlediska řešení otázky promlčení dovolatel neshledává rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným (v dovolání pouze závěr soudu prvního stupně o promlčení konstatuje), nemohlo by se ani jím navrhované řešení otázky porušení právní povinnosti žalovaného a právní kvalifikace nároku, které je jedině v dovolání zmíněno, projevit v jeho poměrech kladně, nepodléhá-li dovolacímu přezkumu otázka promlčení, která obstojí samostatně jako důvod pro zamítnutí žaloby (srov. rozsudek NS ČR ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozsudek NS ČR ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, uveřejněný pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999).
V rozsahu, v němž se závěr o promlčení neuplatní (částka 50.000,- Kč), je přípustnost dovolání spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí a také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel otázku zásadního právního významu výslovně neformuloval, vytýká jen nesprávné právní posouzení věci, kdy se vzhledem k protiprávnímu jednání žalovaného a jeho obohacení domáhá právní kvalifikace jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Ani z tohoto pohledu nelze napadené rozhodnutí považovat za zásadně významné pro právní praxi, neboť předmětná částka představuje vklad žalobce do obchodní společnosti a uvedenou dovolací námitkou nelze zpochybnit závěr odvolacího soudu, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován.
Zbývá doplnit, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení bylo postiženo vadami, které měly vliv na správnost rozhodnutí) není způsobilý sám o sobě přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit, nejde-li o otázku zásadního právního významu. Soud proto k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem (podle odvolatele odvolací soud neodstranil procesní vady v odvolání vytknuté) při hodnocení otázky přípustnosti dovolání nepřihlédl.
Konečně dovoláním napadený výrok o náhradě nákladů řízení, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, proto přípustnost dovolání proti němu nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu nemá z pohledu dovoláním uplatněných námitek po právní stránce zásadní význam, a že dovolání proti němu proto není přípustné. Pak tedy Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. za užití §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to za podání vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem z částky napadené dovoláním, t.j. 20.000,- Kč, krácená o polovinu (§3 odst. 1, §15, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), po krácení 10.000,- Kč, plus 300,- Kč paušální částky náhrady hotových výdajů.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu