ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3761.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3761/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Komerční pojišťovny, a.s. , IČ 63998017, se sídlem v Praze 8, Karolinská 1, zastoupené JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 20, proti žalované HEKRA, spol. s.r.o., IČ 43964371, se sídlem v Opavě, Neplachovice 220, zastoupené Mgr. Gabrielou Smetanovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Občanská 18, o 1.933.529,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 62/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2008, č.j. 8 Co 58/2008-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč k rukám advokátky Mgr. Gabriely Smetanové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 1.933.529,- Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazeného pojistného.
Rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2006, č.j. 37 C 62/2006-41, jímž byla žaloba zamítnuta, byl odvolacím soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že dopis ekonomického ředitele žalované ze dne 20. 11. 2000 lze kvalifikovat jako uznání dluhu, avšak za předpokladu, že takový úkon podepsala osoba oprávněná a způsobilá za žalovanou jednat.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, č.j. 37 C 62/2006-114, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že uznání dluhu ze dne 20. 11. 2000 podepsala osoba neoprávněná k tomuto úkonu a že uplatněné právo je promlčeno.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 3. 2008, č.j. 8 Co 58/2008-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že ekonomický ředitel žalované nebyl osobou oprávněnou podepsat uznání dluhu za žalovanou, neboť to nebylo vzhledem k jeho pracovnímu zařazení obvyklé ve smyslu §20 odst. 2 obč. zák., a že žalobkyně si toho mohla být vědoma, jelikož uzavírala pojistné smlouvy a jejich dodatky s žalovanou, které vždy podepisoval jednatel, a jelikož v roce 2004 opětovně předložila žalované návrh dohody o uznání dluhu a splátkách.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že otázku, zda listina obsahující uznání dluhu byla podepsána osobou oprávněnou k takovému úkonu, soudy obou stupňů vyřešily v rozporu s hmotným právem, konstantní judikaturou a logikou věci. Domnívá se, že placení pojistného lze nepochybně mít za činnost, ke které při výkonu funkce ekonomického ředitele podniku obvykle dochází, přičemž poukazuje na svědeckou výpověď ekonomického ředitele žalované. Namítá, že nemohla mít indicie, že k podpisu předmětné listiny nebyl ekonomický ředitel žalované oprávněn, když žádným způsobem nevybočil z předmětu činnosti žalované ani činnosti své. Je přesvědčena, že samotný fakt, že původní právní úkony učinil za žalovanou jednatel, nemůže být důvodem, aby žalobkyně nebyla v dobré víře, pokud jiný právní úkon vůči ní učiní ekonomický ředitel společnosti. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto jako nedůvodné, popřípadě odmítnuto jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1, odst. 4 o. s. ř.).
Jelikož v daném případě bylo rozsudkem odvolacího soudu potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (obě jeho rozhodnutí byla zamítavá), není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ani b) o. s. ř., dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázky zásadního významu (významné nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale i pro rozhodování soudů ve věcech obdobných).
Právní závěry odvolacího soudu, že ekonomický ředitel žalované nebyl oprávněn uznat jménem žalované dluh a že žalovaná si toho mohla být vědoma, závisí na jedinečných okolnostech konkrétního případu, nelze je zobecnit, a proto napadený rozsudek nemá zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Zpochybňuje-li dovolatelka skutková zjištění, na nichž jsou uvedené závěry založeny (viz text „odvolací soud … došel při aplikaci správného zákonného znění k nesprávným skutkovým zjištěním“), uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Pak ovšem z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení (advokátního zastoupení) částku 12.360,- Kč včetně 20% DPH (§3 odst. 1 bod 5 ve spojení s §10 odst. 3 a §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu