ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3776.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3776/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Ing. Karin Luftmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Nám. Dr. Holého 2, proti žalovanému V. M. , zastoupeného JUDr. Petrem Wildtem, PhD., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 762, o 115.062,30 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 191/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. března 2008, č.j. 21 Co 605/2007-200, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.310,- Kč k rukám JUDr. Ing. Karin Luftmanové, advokátce se sídlem v Praze 8, Nám. Dr. Holého 2, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení 115.062,30 Kč s příslušenstvím jako náhrady za náklady vynaložené v souvislosti s ustájením, krmením a tréninkem koní žalovaného. Žalovaný namítl k započtení vzájemnou pohledávku ve výši 60.000,- Kč na náhradě škody, jež mu vznikla v důsledku úhynu jeho hříběte, a 50.000,- Kč na náhradě škody způsobené tím, že žalobce svěřené koně řádně netrénoval a nevhodně je ustájil.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, č.j. 15 C 191/2004-156, uložil žalovanému zaplatit 54.062,30 Kč s úrokem z prodlení, žalobu ohledně částky 61.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce na základě ústní dohody se žalovaným poskytoval v době od 1. 9. 2002 do 30. 9. 2002 a dále od 1. 11. 2003 do 13. 11. 2004 trénink, krmení a ustájení tří jeho koní, za což si vyúčtoval částku 120.552,30 Kč, z níž žalovaný uhradil toliko 5.490,- Kč. Ustájené klisně se dne 5. 4. 2003 narodilo plnokrevné hříbě s rodokmenem, které v říjnu 2003 utrpělo ve výběhu žalobce úraz a 3. 10. 2003 bylo utraceno. Jeho tržní cena ke dni usmrcení byla 25.000,- Kč, v dospělosti by pak činila 50-60.000,- Kč. Žalovaný předběžně projednal prodej hříběte p. K. za částku 65.000,- Kč. Soud dospěl k závěru, že za ustájení, krmení a trénink koní náležela žalobci podle uzavřené příkazní smlouvy odměna a náhrada vynaložených nákladů, žalobu shledal důvodnou ve výši 114.062,30 Kč a důvodnou shledal i námitku započtení pohledávky žalovaného ve výši 60.000,- Kč proti žalobci, který podle §421 obč. zák. odpovídá za škodu způsobenou úhynem hříběte, které měl v péči, a je povinen nahradit skutečnou škodu 25.000,- Kč a 40.000,- Kč na ušlém zisku, jehož mohl žalovaný získat prodejem hříběte p. K.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 5. 3. 2008, č.j. 21 Co 605/2007-200, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil, v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 35.000,- Kč s úrokem z prodlení, ohledně částky 1.000,- Kč jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a poté, co dokazování zčásti zopakoval a doplnil, dospěl k závěru, že žalovaný nemá nárok na náhradu ušlého zisku z neuskutečněného prodeje hříběte, neboť – nehledě k tomu, že z výpovědi svědka K. nelze dovodit, že by se mezi nimi mohlo jednat o koupi právě tohoto hříběte, které v r. 2005 již nežilo - nebyla mezi nimi uzavřena písemná dohoda o budoucí kupní smlouvě a jejich jednání o prodeji hříběte nelze považovat za vážné a určité, když svědek K. měl k dispozici pouze fotografii hříběte bez podrobnějších informací a nikdy hříbě ani neviděl. Žalovanému vznikla skutečná škoda coby důsledek úhynu hříběte, nikoliv však ušlý zisk z prodeje. Odvolací soud neprovedl žalovaným navržený důkaz opakovaným výslechem svědka B., jenž měl sloužit k prokázání doby, kdy žalovaný jednal se svědkem K. o koupi hříběte, a to s ohledem na ust. §205a odst. 1 o. s. ř. (nepřípustná novota v odvolacím řízení), neboť tímto důkazem neměla být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, ale měla být učiněna jiná skutková zjištění, než jak vyplynula z provedeného dokazování před soudem prvního stupně, a žalovaný měl možnost navrhnout tento důkaz již v řízení před soudem prvního stupně; nadto tento důkaz nemá věcný význam pro rozhodnutí, neboť obsah jednání ohledně koupě hříběte byl zjištěn z výpovědi svědka K., jenž v řízení před soudem prvního i druhého stupně uvedl, že k jednání o koupi hříběte se žalovaným došlo v roce 2005.
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 35.000,- Kč, a proti výrokům o náhradě nákladů řízení, a to z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nemá nárok na náhradu škody za nerealizovaný prodej hříběte p. K. Namítá, že během řízení u odvolacího soudu mu byla odňata možnost účinně bránit svá práva, když nebyl proveden důkazu opětovným výslechem svědka B. za účelem prokázání doby, kdy žalovaný jednal s p. K. o prodeji hříběte. Dovolateli tak nebylo umožněno prokázat, že p. K. se zmýlil při uvedení doby jednání o koupi. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovolání napadeném výroku a v navazujících výrocích o nákladech.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěrem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto. Hříbě, jež uhynulo, nemohlo být předmětem jednání o prodeji v roce 2005, písemná smlouva nebyla uzavřena a jednání svědka K. nelze považovat za vážné a určité a svědek B. mohl k rozhodným skutečnostem vypovídat již před soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není z hlediska uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán 5. března 2008, postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel, byť uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, zpochybňuje nikoliv právní názory odvolacího soudu, nýbrž skutková zjištění, z nichž jeho rozhodnutí vychází. V podstatě namítá, že soud neměl uvěřit výpovědi svědka K. o době, kdy jednal se žalovaným o koupi hříběte, a že tuto okolnost měl zjišťovat prostřednictvím navrženého důkazu.
Námitky proti skutkovým zjištěním jsou dovolacím důvodem podle ust. §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu citovaného ustanovení jedná v případě, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, popř. v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Jak vyplývá z obsahu spisu, skutkové zjištění o obsahu jednání žalovaného a svědka K. o koupi hříběte čerpal odvolací soud z výsledků řízení před soudem prvního stupně, a pokud jde o dobu, v níž k tomuto jednání došlo, vycházel z výpovědi svědka K. před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Odvolací soud doplnil řízení provedením dalších důkazů a opatřil si tak v souladu s ustanovením §213 o. s. ř. pro hodnocení důkazů podklady rovnocenné s podklady, z nichž vycházel soud prvního stupně. Jestliže na jejich základě učinil skutkový závěr o obsahu jednání žalovaného se svědkem K. a o době, kdy k němu došlo, nelze mu vytýkat, že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly a které nemají oporu v obsahu spisu, nebo že by pominul podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány, a nelze ani dovodit, že by v jeho hodnocení důkazů byl logický rozpor.
Důvodná není ani námitka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože v odvolacím řízení nebyl znovu vyslechnut svědek B. za účelem prokázání, že svědek K. se mýlil v údaji o době, kdy jednal se žalovaným o prodeji hříběte. Především provedeným dokazováním již v řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, kdy k tomuto jednání mělo dojít, takže důkazy ohledně této skutečnosti bylo možno uplatnit před soudem prvního stupně; odvolací soud tuto skutkovou okolnost zjistil, takže nejde ani o situaci, že by v rozporu s §120 o. s. ř. nebyly zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení nároku žalovaného na náhradu ušlého zisku, a dovolatelem zpochybňovaný časový údaj není jediným zjištěním, jež by bylo podkladem pro skutkový závěr a pro rozhodnutí odvolacího soudu. Podstatné ovšem je, že z hlediska §205a odst. 1 o. s. ř. není výslech svědka B. nově navržený v odvolacím řízení důkazem, jímž by měla být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (§205a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nýbrž tento důkaz měl sloužit ke zjištění jedné ze skutkových okolností jinak, než dosud provedenými důkazy. Nejde tedy o důkaz, který by mohl být odvolacím důvodem podle ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř.
Jak vyplývá z uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ust. §243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobci přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.320,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) to vše zvýšeno o 20 % DPH, celkem tedy 4.310,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu