ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4000.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4000/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně H. K. , proti žalované Nemocnici Litomyšl , se sídlem v Litomyšli, Purkyňova 652, IČ 00193861, zastoupené JUDr. Františkem Nunvářem, advokátem se sídlem v Poličce, Šaffova 29, o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 1092/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 Co 133/2009-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 13. 2. 2009, č. j. 10 C 1092/2002-201, odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 11. 2008, č. j. 22 Co 298/2008-190, pro opožděnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 Co 133/2009-209, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dne 26. 6. 2009 žalobkyně dovolání, ve kterém uvádí, že celé řízení bylo provedeno nesprávně a rozhodnutí bylo jednostranně vydáno ve prospěch žalované. K podání opožděného dovolání došlo vinou právního zástupce určeného Českou advokátní komorou.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání žalobkyně pro opožděnost, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost a opožděnost [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) a §218a o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly..
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu