ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4006.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4006/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. H. , zastoupené JUDr. Radko Polednou, advokátem se sídlem v Sokolově, K. H. Borovského 63, proti žalovanému městu Sokolov , se sídlem úřadu v Sokolově, Rokycanova 1929, zastoupenému JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 20, za účasti České pojišťovny, a. s., Region západní Čechy, se sídlem v Plzni, Slovanská alej 24/A, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 248/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 56 Co 531/2007-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2004, č. j. 56 Co 203/2004-97, byl zrušen mezitímní rozsudek ze dne 23. 10. 2003, č. j. 8 C 248/99-85, jímž Okresní soud v Sokolově vyslovil, že uplatněný nárok na náhradu škody je opodstatněný; věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Mezitímní rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 6. 2005, č. j. 8 C 248/99-141, se shodným výrokem, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2005, č. j. 56 Co 4352/005-146, a věc byla znovu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Sokolově částečným rozsudkem ze dne 22. 6. 2007, č. j. 8 C 248/99-186, uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 91.955,- Kč, a žalobu ohledně částky 183.495,- Kč zamítl. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně dne 26. 12. 1996 ve dvoře domu v ulici K. H. B., v S., po vystoupení z vozu uklouzla po zmrazcích, sjela nohou do prohlubně kanálu a utrpěla zranění nohy. Stalo se tak na pozemku parc. č. 904/1 (zastavěná plocha a nádvoří), který byl ve vlastnictví žalovaného města a sloužil jako příjezdová a parkovací plocha ve dvorním traktu; neměl tedy charakter pozemní komunikace, proto žalovaný za škodu odpovídá podle §420 odst. 1 obč. zák., nikoliv podle zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon). V době úrazu nebyl povrch pozemku upraven a přizpůsoben chůzi, byly zde zmrazky se sněhem, a to i v místě hluboce zasazeného poklopu přípojkového kanálu, proto žalovaný porušil povinnost předcházet škodám podle §415 obč. zák. a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobkyni škoda na zdraví.
K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, č. j. 56 Co 531/2007-203, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 91.985,- Kč, jinak jej potvrdil. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením věci; i s poukazem na řešení obdobné věci v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2771/99 dovodil pasivní legitimaci žalovaného jako vlastníka pozemku ve sporu, neboť k úrazu došlo na místě, s nímž není spojena odpovědnost podle silničního zákona.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to pro řešení otázky zásadního právního významu, podle kterého předpisu se posuzuje odpovědnost za škodu vzniklou úrazem na pozemku těsně přiléhajícím k obytným domům, který slouží k příchodu a příjezdu obyvatel a je opatřen živičným povrchem (asfaltem). Podle dovolatele šlo o místní komunikaci, proto mělo být aplikováno ustanovení §9a odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb., podle nějž uživatelé místních komunikací nemají nárok na náhradu škody způsobené stavebním stavem těchto komunikací, nikoliv ustanovení §415 obč. zák., které použil odvolací soud, navíc se zcela nesprávným odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2771/99 řešící problém zcela opačně. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl sice rozsudek soudu prvního stupně změněn, avšak důvodem byla pouze oprava numerické chyby v rozsudku soudu prvního stupně ve výši 30,- Kč, přičemž odvolací soud v napadeném výroku uložil žalovanému shodně platební povinnost; jde proto o rozsudek potvrzující [není dána přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. I když předcházela dvě rozhodnutí zrušovací, nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně nerozhodl odlišně od předchozího rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu; dovolání tak může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Při posouzení přípustnosti dovolání je dovolací soud vázán vymezením dovolacích důvodů v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2771/99, není přiléhavý, neboť v něm byl řešen problém odpovědného subjektu při úrazu na chodníku přiléhajícího k nemovitosti, zatímco v projednávané věci vyšly soudy obou stupňů ze skutkového zjištění, jehož správnost vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu, že žalobkyně neutrpěla úraz při chůzi po chodníku, nýbrž na prostranství, které nebylo komunikací ve smyslu tehdy platného zákona č. 135/1961 Sb. Odvolací soud především vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a převzal i jeho právní závěry, nelze proto uvedený odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu považovat za jediný právní závěr, jímž by bylo rozhodnutí odůvodněno. Dovolání nemůže zpochybnit skutkové okolnosti ohledně místa a způsobu, za nichž k úrazu došlo, a které se staly východiskem pro právní posouzení odpovědnosti žalovaného. Ostatně odvolatel kromě toho, že zdůrazňuje živičný povrch pozemku, jeho veřejnou přístupnost a obvyklý způsob používání, výhrady ke skutkovým závěrům nečiní; zejména pak netvrdí (a nebylo to ani zjištěno), že by pozemek byl zařazen do sítě místních komunikací. Pak ovšem dovolání neobsahuje takové důvody, které by byly způsobilé přivodit závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Z těchto důvodů nelze dovodit přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ani podle §§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu