ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4053.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4053/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) J. J. a b) I. J. , zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové 3, Komenského 241, proti žalované České republice – 1/ Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, - 2/ Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu , se sídlem Praha 8, Pod sídlištěm 9/1800, o 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 143/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, č. j. 69 Co 529/2007 - 121, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 9. 2007, č. j. 26 C 143/2005-105, zamítl žalobu na zaplacení částky 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, požadované na náhradě za ztrátu času žalobců, věnovaného jednáním s úřady v důsledku nesprávného úředního postupu katastrálního úřadu při zjišťování hranic pozemků a tvorby digitální katastrální mapy, a dále v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení, které nedostatečně prověřovaly podané trestní oznámení. Soud vyšel ze zjištění, že v katastrálním operátu pro obec Bystřice nad Pernštejnem se prováděly opravy, námitkám žalobců ohledně vyznačení průběhu hranic Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou částečně vyhověl (rozhodnutí č.j. 30R-30/1999), k odvolání žalobců bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu projednání. I další námitce žalobců bylo následně rozhodnutím č.j. 30R-30/1999/2 vyhověno. Jejich další návrhy na obnovu řízení a na změnu vlastnické hranice byly zamítnuty a rozhodnutí bylo k odvolání žalobců potvrzeno Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Brně. Ze strany žalobců pak následovaly stížnosti a podněty k přezkumu postupu při změně katastrálního operátu. Žalobci neprokázali, že by došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jež by bylo zrušeno, nebo že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany orgánů státu.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 69 Co 529/2007-121, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a plně se ztotožnil s jeho závěrem, že uplatněný nárok není důvodný. Protože zrušení nebo změna pravomocného rozhodnutí je podmínkou nároku na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí (§8 zák. č. 82/1998 Sb.), nepřisvědčil žalobcům, že nezákonnost rozhodnutí je dána změnou či zrušením nepravomocného rozhodnutí na základě podaného odvolání. Neshledal ani odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť shromažďování a posuzování podkladů pro následně vydané rozhodnutí katastrálním úřadem není úředním postupem ve smyslu §13 zák. č. 82/1998 Sb., a totéž se týká postupu policie a státního zastupitelství při vyřizování trestních oznámení podaných žalobci. Za škodu způsobenou žalobcům neznámou osobou odcizením mezníků ohraničujících jejich pozemek neodpovídá stát, neboť se nejedná o škodu vzniklou při výkonu státní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Rekapitulují dosavadní průběh řízení vedeného ohledně obnovy katastrálního operátu po správní linii u Krajského soudu v Brně a u Nejvyššího správního soudu a vytýkají odvolacímu soudu, že se důkladně nezabýval jejich odvolacími námitkami. Za nejzávažnější nedostatky považují, že protiprávní jednání správních orgánů ponechaly soudy bez povšimnutí a že soudy argumentují nepravdivým skutečnostmi. Namítají nesprávně zjištěný skutkový stav, odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval tím, že ke změně v evidenci katastru neproběhlo řádné zjišťování hranic pozemků, neprováděla jej komise, že na pozvánce k místnímu šetření nebyly uvedeny pozemky a že vlastníku pozemků bylo vyhrožováno vyvlastněním. Policie ČR se nezabývala podvodem s lomovým bodem č. 166-30 a odvolací soud uvedl ve svém rozsudku nepravdivě, že došlo k uzavření dohody o posunutí hranic pozemků. Rozsudky všech soudů, které ve věci rozhodovaly, jsou podle jejich názoru nezákonné a diskriminující, v žádném z nich není uvedeno, že existuje „generální prevence“ ve smyslu §415 obč. zák. Navrhli, aby napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro nezákonnost a nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 27. 2. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Dovolatelé žádnou konkrétní právní otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, nevymezili a ačkoliv v dovolání uvádějí, že uplatňují dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání (z obsahu dovolacího návrhu) vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak byl zjištěn skutkový stav v projednávané věci. Nesprávně zjištěný skutkový stav věci označují v dovolání za zásadní námitku. Namítají-li, že se soud nezabýval určitými skutkovými okolnostmi a že z provedených důkazů vyplývají jiné skutkové závěry, nejedná se o výhrady proti právnímu posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávnost právního posouzení věci odvozují od jiného - jimi deklarovaného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v předcházejícím řízení; tyto námitky jsou námitkami proti správnosti skutkových zjištění a nikoliv proti právnímu posouzení; tím méně mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) však nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. R 8/1994) a jak z dikce ust. §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Výtky dovolatelů proti obsahu rozsudků soudů obou stupňů s tím, co by jejich odůvodnění mělo obsahovat, nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pokud nejde o řešení otázek zásadně významných po právní stránce, k případným procesním vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) lze v dovolacím řízení přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované straně v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu