ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4076.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4076/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Jitkou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prosecká 20, proti žalované Generali Pojišťovně a. s. , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, IČ: 61859869, o 79.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 43/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2007, č. j. 13 Co 37/2007-55, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2007, č. j. 13 Co 37/2007-55, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 7. 2006, č. j. 17 C 43/2005-34, uložil žalované pojišťovně povinnost zaplatit žalobci 79.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 11. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 21. 5. 2002 došlo k odcizení peněz (hotovosti přesahující 200.000,- Kč) nacházejících se v ledvince položené na prostředním sedadle neuzamčené kabiny dodávkového automobilu, který byl v rámci plnění pracovních úkolů svěřen zaměstnavatelem žalobci a jeho kolegovi; žalobce se v době krádeže nacházel mimo vozidlo, jeho kolega v ložném prostoru dodávky. Dopisem ze dne 10. 3. 2003 oznámil žalobce pojistnou událost žalované, která však odmítla plnit poškozenému zaměstnavateli s odůvodněním, že žalobce škodu způsobil svou hrubou nedbalostí; na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 18 C 112/2002, zaplatil žalobce svému bývalému zaměstnavateli 81.000,- Kč. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu (dále též jen „VPP“) jako nedílná součást pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne 13. 12. 2001 v čl. 8 odst. 1 písm. a) stanoví, že pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně, přičemž úmyslu je na roveň postaveno jednání nebo opomenutí, při kterém musel být vznik škody předpokládán nebo očekáván, avšak pojištěný byl s jejím vznikem srozuměn, a v čl. 14 odst. 2 písm. b) stanoví, že pojištěný je povinen zejména dbát, aby pojistná událost nenastala, především nesmí porušovat povinnost směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou mu právními předpisy uloženy, nebo které pro něj vyplývají z pojistné smlouvy, nesmí ani strpět porušování těchto povinností ze strany třetích osob. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce tím, že peníze svěřené mu zaměstnavatelem ponechal volně položené na sedadle neuzamčeného vozidla, byť se jeho kolega nacházel v jeho ložné části, porušil čl. 14 odst. 2 písm. b) VPP, což však mohlo vést pojišťovnu jen ke snížení pojistného plnění. Jednání žalobce nelze podřadit ani pod výluku z pojištění podle čl. 8 VPP, jak tvrdí žalovaná, neboť ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by žalobce krádež předpokládal, očekával nebo s ní byl srozuměn; okolnost ponechání peněz v ledvince v neuzamčené kabině dodávkového automobilu, kolem něhož nebo v němž se pohybuje kolega, podle soudu prvního stupně neznamená srozumění žalobce s možnou krádeží, takže předpoklady pro pojistné plnění ze strany žalované byly dány.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2007, č. j. 13 Co 37/2007-55, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, změnil jej i ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování o úřední záznam policejního orgánu z 21. 5. 2002, ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o vyloučení úmyslného zavinění žalobce a použití čl. 8 odst. 1 písm. a) VPP, na rozdíl od něj však dospěl k závěru, že žalobce se dopustil porušení povinností upravených v čl. 14 odst. 2 VPP a současně obecné prevenční povinnosti podle §415 obč. zák., a to ve formě vědomé nedbalosti, neboť musel vědět, že svým jednáním může škodu způsobit (ponechal bez dozoru v neuzamčeném vozidle finanční hotovost), avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane, a toto jednání bylo příčinou vzniku škody. Podle odvolacího soudu byla žalovaná oprávněna odmítnout plnění ve smyslu čl. 14 odst. 5 VPP a §799 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2004, kde je sice upraveno přiměřené snížení pojistného plnění, avšak míra snížení je v daném případě dána ze 100% (žalobce se po příjezdu Policie ČR snažil průběh události zkreslit tím, že jej popsal jako loupežné přepadení, a až posléze přiznal, že si celou událost vymyslel).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval §799 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2004 a čl. 14 odst. 5 VPP. Uvedená právní úprava totiž umožňuje pojišťovně, nikoli soudu, plnění přiměřeně snížit, a to ve výši odpovídající vlivu, který mělo porušení povinností pojištěným na rozsah pojistného plnění vyplaceného pojišťovnou; snížení až do plné výše pojistného plnění VPP připustí toliko v případě, že pojištěný způsobí škodu následkem požití alkoholu nebo jiných omamných látek. Stanovisko žalované, že v případě zaviněného nedbalostního jednání nevznikne pojištěnému, resp. poškozenému nárok na pojistné plnění, by vedlo k absurdní situaci, kdy při vzniku subjektivní odpovědnosti není vůbec možné dosáhnout pojistného plnění. Žalobce má navíc za to, že ponechal-li ledvinku s penězi na sedadle vozidla v okamžiku, kdy se jeho kolega nacházel u ložného prostoru, nejedná se o natolik závažné porušení povinností, z něhož by bylo možné dovozovat 100% snížení pojistného plnění. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o porušení prevenční povinnosti podle §415 obč. zák., jelikož pojistná smlouva se týkala pojištění jeho odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání a náhrada škody je komplexně upravena v zákoníku práce. Proto žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že jednáním žalobce byly porušeny povinnosti stanovené v čl. 14 odst. 2 písm. b) VPP tím, že ponechal bez dozoru peněžní prostředky značné hodnoty v neuzamčeném vozidle, nehlásil závadný stav svému zaměstnavateli a před Policií ČR pak měnil svá tvrzení o průběhu krádeže peněz, a že míra snížení je v tomto případě dána ze 100%. Navrhla, aby bylo dovolání žalobce jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, popř. zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §799 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy, tj. do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), pojištěný je povinen zachovávat povinnosti, které byly dohodnuty nebo které jsou v tomto zákoně anebo v pojistných podmínkách stanoveny. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení kdo má právo na plnění, je povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli písemně oznámit, že nastala pojistná událost, dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků a předložit potřebné doklady, které si pojistitel vyžádá. Pojistné podmínky mu mohou uložit i další povinnosti. Podle odstavce 3 mělo-li vědomé porušení povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na zvětšení rozsahu následků pojistné události, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy snížit podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit.
V projednávané věci žalobce dne 21. 5. 2002 při výkonu práce obchodního zástupce způsobil svému zaměstnavateli škodu na majetku, jejíž náhrady se po něm poškozený zaměstnavatel domohl v soudním řízení na základě pravomocného rozsudku soudu, který dovodil, že za škodu odpovídá z nedbalosti podle §172 odst. 1 ve spojení s §179 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v částce rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody. Vzhledem k tomu, že žalobce měl u žalované pojištěnu odpovědnost za škodu vzniklou při výkonu zaměstnání nebo v souvislosti s ním, obrátil se poté, co náhradu škody zaplatil svému bývalému zaměstnavateli, na žalovanou pojišťovnu, aby mu uhradila podle pojistných podmínek to, co byl nucen poškozenému zaplatit. Žalovaná však odmítla vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že žalobce škodu způsobil svou hrubou nedbalostí a že porušil povinnost dbát, aby pojistná událost nenastala; tento postup opírá o čl. 14 odst. 5 VPP, podle nějž pojistitel má právo žádat od pojištěného přiměřenou úhradu toho, co za něj ve prospěch poškozeného plnil, jestliže pojištěný poruší povinnosti podle čl. 14 odst. 1, 2; stejné právo až do plné výše pojistného plnění vzniká pojistiteli v případě, že pojištěný způsobí škodu následkem požití alkoholu nebo jiných omamných látek.
Závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce se dopustil porušení povinností upravených v čl. 14 odst. 2 VPP a současně obecné prevenční povinnosti podle §415 obč. zák. tím, že ponechal bez dozoru v neuzamčeném vozidle finanční hotovost, a že žalovaná oprávněně odmítla plnit ve smyslu čl. 14 odst. 5 VPP a §799 odst. 3 obč. zák., neboť míra snížení pojistného plnění je vzhledem k zavinění žalobce dána v plném rozsahu, není správný. V první řadě zde není místo pro aplikaci ustanovení §415 obč. zák., neboť odpovědnostní vztah pojištěného žalobce a jeho zaměstnavatele se řídil zákoníkem práce, který obsahuje vlastní úpravu tzv. prevenční povinnosti v §171. Vedle toho nelze přehlédnout, že žalobce se sice zavázal dbát, aby pojistná událost nenastala (podle čl. 14 odst. 2 VPP především nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou mu právními předpisy uloženy, nebo které pro něj vyplývají z pojistné smlouvy, nesmí ani strpět porušování těchto povinností ze strany třetích osob), nicméně sjednal si pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním; z toho plyne, že pojistné plnění bylo vázáno na vznik pracovněprávního odpovědnostního vztahu, jehož podmínkou (s výjimkou případů odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a za ztrátu svěřených předmětů) je zaviněné porušení právní povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním (§172 zákoníku práce) ze strany zaměstnance, a to případně i porušení prevenční povinnosti. Aby tedy vůbec mohlo jít o smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, je třeba ustanovení čl. 14 odst. 2 v návaznosti na čl. 14 odst. 5 VPP vyložit tak, že důvodem ke snížení pojistného plnění v plném rozsahu není samo o sobě takové nedbalostní porušení povinnosti, které zakládá přímo pracovněprávní odpovědnost za škodu coby pojistnou událost. Ostatně v čl. 14 odst. 5 věty první VPP se pro případ porušení povinnosti dbát, aby ke škodě nedošlo, hovoří o přiměřeném snížení (úhradě), zatímco plné snížení (úhrada) je spojeno jen s případy jednání pod vlivem alkoholu či návykových látek. Za situace, kdy přímou příčinou vzniku škody, za kterou žalobce odpovídá svému zaměstnavateli, bylo deliktní jednání nezjištěného pachatele, může tedy okolnost, že žalobce svou neopatrností ke vzniku škody přispěl (odcizení věci usnadnil), vést jen k přiměřenému snížení pojistného plnění, nikoliv k jeho úplnému vyloučení.
Posouzení práv a povinností z pojistné smlouvy tedy není v rozsudku odvolacího soudu správné, dovolání je tak z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. důvodné, a dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu