ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4305.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4305/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně LOGUP, spol. s r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 136, IČ 44565844, zastoupené JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalované České podnikatelské pojišťovně , a. s. , se sídlem v Praze 4, Budějovická 5, IČ 63998530, o 228.281,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 292/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 28 Co 258/2006-75, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 28 Co 258/2006-75, ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že ohledně 228.281,50 Kč se 7,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 20052 se žaloba zamítá, a ve výroku o náhradě nákladů řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, č. j. 10 C 292/2005-47, uložil žalované pojišťovně povinnost zaplatit žalobkyni 913.125,- Kč se 7,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 2002 do zaplacení, zastavil řízení ohledně 54.500,- Kč se 7,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 30. 6. 2001 došlo na letišti B. k havárii ultra lehkého letadla řízeného jednatelem žalobkyně, J. S., který nezvládl přistávací manévr a vjel do prostranství vyhrazeného pro diváky, kde narazil do skupiny lidí a zaparkovaných letadel; rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 6 T 13/2001, byl shledán vinným trestným činem obecného ohrožení spáchaným vědomou nedbalostí. Na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne 31. 5. 2001 na havarijní pojištění UL letadla, pro případ jeho poškození nebo zničení během letového provozu (na celkovou pojistnou částku 1.360.187,- Kč se spoluúčastí pojištěného ve výši 50.000,- Kč) žalobkyně uvedenou pojistnou událost nahlásila žalované, která však odmítla vyplatit pojistné. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že přestože byl pilot J. S. pravomocně odsouzen za trestný čin spáchaný z vědomé nedbalosti, za situace, kdy jeho vina byla posuzována ve vztahu k trestnému činu obecného ohrožení, je třeba porušení povinností stanovených v §809 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2004 posuzovat samostatně. Pilot neporušil žádnou právní povinnost, nebyl pod vlivem alkoholu ‚či jiné návykové látky a jelikož je letecký provoz spojen s rizikem, který může představovat i selhání pilota při přistávání a pro které bylo pojištění sjednáno, byly naplněny podmínky pojistné smlouvy pro poskytnutí pojistného plnění žalovanou.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, č. j. 28 Co 258/2006-75, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že ohledně 228.281,50 Kč se 7,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 2002 do zaplacení žalobu zamítl, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na rozdíl od něj však dospěl k závěru, že jednání pilota vedoucí k naplnění skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení není možné oddělit od zkoumání, zda tímto jednáním byly porušeny povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které vyplývají z právních předpisů a pojistné smlouvy. Jestliže nezvládnutí přistávacího manévru způsobené vědomě nedbalostním přeceněním vlastních sil pilota bylo základní příčinou havárie pojištěného letadla, vzniklo pojistiteli podle §809 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2004 právo plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit. Při úvaze o rozsahu snížení pojistného plnění zvažoval odvolací soud denní dobu letu, vyhovující klima, bezzávadný technický stav letadla, zkušenosti pilota a skutečnost, že přistávací dráha byla bez zavinění pojištěného umístěna v rozporu s právními předpisy pouze 23 m od prostoru vyhrazeného pro diváky, a stanovil ve smyslu §136 o.s.ř. míru snížení pojistného plnění na 25% (228.281,50 Kč).
Proti měnícímu výroku tohoto rozsudku podala žalobkyně dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že pojištěný je osobou odlišnou od pilota a nelze je z hlediska §809 obč. zák. ztotožňovat. Pilot, byť byl jednatelem žalobkyně, nebyl oprávněným z pojistné smlouvy a činnost pilota letadla nijak nesouvisela s povinnostmi pojištěného (žalobkyně) ve smyslu §809 obč. zák., proto pokud pilot nezvládl přistávací manévr, nelze toto jednání ztotožňovat s jednáním osoby oprávněné jednat za pojištěného a spojovat jeho odpovědnost za průběh letu s odpovědností žalobkyně (žalovaná se mohla proti pilotovi domáhat náhrady škody podle §813 obč. zák.) Ze shora uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je důvodné. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí přitom postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §809 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném v době pojistné události, tj. před 1. 1. 2005, kdy nabyl účinnosti zákon č. 47/2004 Sb., pojištěný je povinen dbát, aby pojistná událost nenastala; zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou mu právními předpisy uloženy nebo které vzal na sebe pojistnou smlouvou. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení porušil-li pojištěný vědomě nebo následkem požití alkoholu nebo návykových látek povinnosti uvedené v odstavci 1 a toto porušení podstatně přispělo ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit. Totéž platí, porušil-li tyto povinnosti vědomě nebo následkem požití alkoholu nebo návykových látek ten, kdo s pojištěným žije ve společné domácnosti.
Pojistnou smlouvou se zavazuje pojistitel poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Pojištění tak představuje určitý způsob zabezpečení proti následkům vyvolaným skutečností charakterizovanou pojistným nebezpečím či pojistným rizikem. Obsahem pojištění majetku je jeho ochrana pro případ, kdy dojde ke snížení či ztrátě hodnoty pojištěné věci v důsledku pojistné události, přičemž není vyloučeno, aby se tak stalo i působením samotného pojištěného. Smyslem ustanovení §809 obč. zák. pak není sám o sobě postih pojištěného za to, že pojistná událost nastala, nýbrž jeho účelem je prevence kladoucí na pojištěného požadavek, aby pojistné události předcházel. Proto se v odstavci 1 hovoří o neporušování povinností směřujících k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou pojištěnému právními předpisy uloženy nebo které vzal na sebe pojistnou smlouvou. Z této dikce je zřejmé, že prevenční povinnost má být přesně vymezena, a to buď přímo obsahem pojistné smlouvy či pojistnými podmínkami, anebo má plynout z takových právních předpisů, které regulují počínání pojištěného při užívání (provozu) pojištěné věcí. Poruší-li pojištěný takto vymezenou povinnost vědomě či pod vlivem návykových látek, nastupuje oprávnění pojistitele snížit pojistné plnění.
Odvolací soud vyšel při aplikaci tohoto ustanovení z trestního rozsudku, v jehož odůvodnění se konstatuje vědomé zavinění kolize pilotem při nezvládnutém přistávacím manévru. Tento závěr trestního rozhodnutí, jehož výrokem včetně skutkové věty je soud v občanském soudním řízení vázán (§135 odst. 1 o.s.ř.), však postihuje otázku zavinění, tj. subjektivního vztahu obžalovaného k vlastnímu jednání i jeho následku, nikoliv již objektivní kategorii porušení právní povinnosti, a to zejména ne takové, kterou má na mysli ustanovení §809 odst. 1 obč. zák. Ostatně ani trestní soud, který založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění o nezvládnutém přistávacím manévru, neuvedl žádnou konkrétní normu, kterou pilot porušil. Neučinil tak ani odvolací soud v této věci a nevysvětlil, k plnění jakých prevenčních povinností se žalobkyně v pojistné smlouvě zavázala, které z nich byly porušeny a jakým způsobem porušení vedlo ke vzniku pojistné události. Pak ovšem je právní posouzení věci neúplné a tedy nesprávné.
Dovolatelce nicméně nelze přisvědčit v tom, že případné vědomé porušení povinností uvedených v §809 odst. 1 obč. zák. pilotem nepředstavuje důvod k postupu pojišťovny vůči ní jako osobě odlišné od pilota. Není pochyb o tom, že pojištěná právnická osoba nerealizuje výkon svých práv a povinností sama, nýbrž tak činí prostřednictvím osob, které jsou oprávněny vykonávat její činnost. Zatímco k právním úkonům jsou povolány statutární orgány - osoby oprávněné k tomu smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (§20 odst. 1 obč. zák.), jakož i jiní pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé (§20 odst. 2 obč. zák.), další činnosti mohou vykonávat právnické osoby i prostřednictvím dalších osob, zejména zaměstnanců. Z jejich činnosti vznikají práva a povinnosti právnické osobě, nejde-li o tzv. exces při výkonu pracovních povinností, tedy o jednání (opomenutí), které postrádá místní, časový a především věcný vztah k činnosti právnické osoby a které nemá přímou souvislost s plněním úkolů právnické osoby. O takový případ jde zejména tam, kde fyzická osoba sledovala z objektivního i subjektivního hlediska výlučně uspokojení svých osobních zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetí osoby (srov. např. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971, s. 342–343).
Dovolatelka z okolnosti, že pojistná smlouva se vztahovala na poškození či zničení letadla v jejím vlastnictví, dovozuje, že pilot letadla, byť byl jejím jednatelem, je osobou odlišnou; zároveň uvádí, že pilotem mohla být jakákoliv osoba zapsaná v provozním povolení pojištěného, a to bez jakéhokoliv vztahu k pojištěné. Netvrdí přitom, že J. S. tím, že pilotoval letadlo, vybočil z mezí činností, pro které měla společnost ve vlastnictví ultralehké letadlo, resp. z dosavadních výsledků řízení nevyplynuly žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že absolvování letu by bylo excesem z činnosti, kterou jmenovaný vykonával pro obchodní společnost takové letadlo vlastnící. Pak ovšem je namístě závěr, že případné vědomé porušení povinností uvedených v §809 obč. zák. jejím jednatelem (osobou použitou k výkonu činnosti právnické osoby) představuje porušení povinností pojištěnou obchodní společností a zakládá důvod ke snížení pojistného plnění ze strany pojišťovny.
Protože posouzení podmínek práva pojistitele na snížení pojistného plnění podle §809 obč. zák. není v rozsudku odvolacího soudu správné, je dovolání z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. důvodné, a dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu