ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5071.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5071/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, za účasti a) V. Ú., b) Ing. M. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, a c) F. J., zastoupeného JUDr. Evženií Pichertovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Příkopy 530, jako vedlejších účastníků na straně žalobce, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 84/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2007, č. j. 20 Co 245/2007-128, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 7. 2007, č. j. 20 Co 245/2007-128, potvrdil usnesení ze dne 19. 1. 2007, č. j. 22 C 84/2006-107, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl žalobu ze dne 27. 2. 2006 ve spojení s podáním ze dne 12. 12. 2006 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Mgr. A. H. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci, a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba ani po doplnění k výzvě soudu neobsahuje srozumitelné a jasné vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž žalobce staví svůj žalobní nárok. Žalobce, přestože byl soudem prvního stupně podle §43 odst. 1 o.s.ř. vyzván k upřesnění nesrozumitelného žalobního návrhu a řádně poučen, reagoval na výzvu podáním, které však obdobně jako žaloba obsáhle líčí veškeré podle žalobce nezákonné jednání a pochybení různých osob a orgánů před i po prohlášení konkursu na majetek společnosti RASTRA AG-CZ, a. s., aniž by bylo možné určit okruh skutečností, představujících napadené jednání, a jejich příčinnou souvislost s tvrzenou škodou. Žalobce tedy neuvedl takové skutečnosti, kterými by vylíčil skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (tato individualizace skutku není z podání žalobce přes či právě pro jejich obsáhlost a zahlcenost nadbytečnými informacemi a úvahami zřejmá, když žalobce popisuje veškeré skutečnosti velice obecně tak, že není na jejich základě možné určit skutek, z něhož dovozuje odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že požadavek soudů obou stupňů na „individualizaci skutku“ nemá oporu v zákoně ani v právní teorii (multidimenzionální externí efekty v ekonomickém pojetí označované jako multikauzální škody znamenají, že se na vzniku škody ve skutečnosti podílelo více příčin, v daném případě nesprávných úředních postupů spočívajících v nečinnosti v rámci konkurzního řízení úpadce RASTRA AG-CZ, a. s., aniž by celkovou škodu mohly samotné způsobit, proto požadavek soudu na trivializaci tohoto multikauzálního procesu nemůže být důvodem k odmítnutí žalobcova práva na soudní ochranu). Dovozuje, že takový požadavek je v rozporu s §6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., §438 a §439 obč. zák. a čl. 1 a 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobce „škoda vznikla řadou nesprávných úředních postupů ve smyslu nečinnosti různých státních orgánů nejméně od roku 2000, takže dost dobře nelze individualizovat nejlépe jeden skutek tak, aby to pro soud bylo co nejjednodušší, zejména když tato nečinnost byla reakcí na jednání konkurzní mafie ve smyslu diskuze o insolvenčním zákoně, která proběhla na 5. schůzi Senátu Parlamentu ČR dne 12. 4. 2007“. I přesto, že jeho tvrzení jsou poměrně obsáhlá a složitá, jsou jednoznačně vylíčena, žaloba včetně doplnění z 12. 12. 2006 tak má náležitosti podle §42 odst. 4 i §79 odst. 1 o.s.ř., takže nelze uvažovat o jejich nekonkrétnosti či obecnosti. Navrhuje proto, aby dovolací soud obě napadená usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., a dospěl k závěru, že není důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. musí žaloba obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se domáhá (tzv. žalobní petit). Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce v dostatečné míře uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podání žalobce ani po doplnění neobsahovalo všechny potřebné náležitosti žaloby na plnění, jak byly vymezeny shora. Žalobce uvádí, že mu vznikla škoda „synergickým efektem čtyř nezákonných jevů (a to tím, že v době kolem prohlášení konkurzu nepředlužené RASTRA AG-CZ, a. s., došlo k umožnění a následně k zamlžení skutečnosti, že byla zcizena aktiva...; orgány státu akceptovaly nezákonné užívání podniku ziskového úpadce RASTRA AG-CZ, a. s., bez právního důvodu Ing. Š., když Služba pořádkové Policie ČR vědomě utvrdila Ing. Š. o podpoře ze strany orgánů státu, když stát přímo zabránil Prefa Pardubice, a. s., jehož majetek neoprávněně užíval, aby se proti tomu efektivně bránil; správce konkurzní podstaty již ve skutečnosti předluženého úpadce RASTRA AG-CZ, a. s., začal na základě přímého pokynu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2001 vytvářet iluzi, že provozuje podnik úpadce RASTRA AG-CZ, a. s., ve smyslu §5 obch. zák., který nebyl zapsán v konkurzní podstatě, v situaci, kdy se konkurzu tento úpadce neúčastnil ve smyslu §2 odst. 2 písm. a) a §13 obch. zák.; současně měly a následně mají být subjekty koncernu Prefa Pardubice, a. s., ekonomicky i personálně likvidovány zejména trestním stíháním žalobce …), které byly způsobeny souhrnem nesprávných úředních postupů orgánů státu“. Tento „synergický efekt čtyř nezákonných jevů“ pak dále obsáhle, avšak zcela zmatečně a nesrozumitelně rozvádí např. slovní konstrukcí, že „složité, rozsáhlé a těžko jednoznačně určité je prokazování, že nečinnost orgánů státu byla vědomá a součástí trestního řízení proti žalobci, kdy Ing. Š. byl s pravděpodobností hraničící s jistotou živým nástrojem orgánů činných v trestním řízení na shromažďování podkladů (podvrhů důkazů) proti žalobci“. Škodu žalobce vyčísluje „ve výši minimálně jedné miliardy korun českých“ a má se skládat „ze škody způsobené státu na neodvedených daních z příjmu a DPH, škody způsobené spoluvlastníkům RASTRA AG-CZ, a. s., včetně žalobce a škody způsobené jejím věřitelům“, takže částka není udána přesně a určitě, a navíc není zřejmé, kterému subjektu konkrétně a v jakém rozsahu měla škoda vzniknout (sám žalobce přiznává, že „není schopen prokázat, který a jakým podílem se orgány státu na tomto nesprávném úředním postupu podílely, …..“). Po výzvě soudu prvního stupně žalobce doplnil žalobu o další velice obsáhlý, avšak zcela nesrozumitelný a zmatečný popis jednání dalších orgánů státu, vedle „správce konkurzní podstaty“ též Finančního úřadu v Pardubicích a Policie ČR v Lázních Bohdaneč a v Týništi nad Orlicí, kde - vedle mnoha dalších neurčitých a těžko pochopitelných tvrzení - mimo jiné tvrdí, že „výsledkem tohoto nezákonného útoku asistovaného nesprávným úředním postupem orgánů státu na vlastnická práva žalobce bylo bezdůvodné obohacení, které bylo pod dozorem konkurzního soudce legalizováno v bilanci velmi ziskového úpadce RASTRA AG-CZ, a. s., jako cca 480 milionů korun zisku po zdanění k prohlášení konkurzu a které bylo neznámými pachateli za asistence nesprávného úředního postupu orgánů státu zcizeno před nebo po prohlášení konkurzu“. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce ani po výzvě soudu prvního stupně neuvedl, v jakém skutku konkrétně spočívá protiprávní jednání žalované jako údajná příčina „minimální výše škody“ a z jeho podání nelze dovodit potřebné náležitosti žaloby.
Lze tedy uzavřít, že předmětná žaloba neobsahuje srozumitelné vylíčení skutkových okolností, z nichž žalobce dovozuje svůj nárok na náhradu škody, jejíž výše nebyla přesně vymezena, a proto nelze přisvědčit názoru žalobce, že žaloba byla dostatečně určitá a srozumitelná, aby ji bylo možno projednat. Jelikož podmínky pro odmítnutí žaloby byly v posuzovaném případě splněny, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu správným, a proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2010
JUDr. Petr Vojtek , v. r.
předseda senátu