ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5080.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5080/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Česká kancelář pojistitelů , se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupeného JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem Třebíč, Karlovo nám. 16/22, proti žalovanému 1) M. T., zastoupenému opatrovníkem J. F., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, a 2) R. M., o 48.627,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 107 C 114/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2007, č. j. 42 Co 106/2007-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 15. 12. 2006, č. j. 107 C 114/2006-97, uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci 44.206,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 18. 5. 2005 do zaplacení, co do dále požadované částky 4.421,- Kč s přísl. žalobu proti němu zamítl, v plném rozsahu zamítl žalobu proti prvnímu žalovanému a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, č. j. 42 Co 106/2007-122, rozsudek okresního soudu v napadených výrocích ve vztahu k prvému žalovanému potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že oba žalovaní odpovídají za způsobenou škodu, a vznikla jim tedy povinnost k plnění, které poškozenému vyplatil žalobce. Jelikož žalobce neprokázal, že vyzval prvního žalovaného k plnění, a ani žaloba obsahující výzvu k plnění nebyla prvnímu žalovanému doručena, nenastala dosud splatnost pohledávky žalobce (§563 obč. zák.), a proto žaloba proti němu byla pro předčasnost zamítnuta. Soud prvního stupně ustanovil sice prvnímu žalovanému opatrovníka pro řízení podle §29 odst. 3 o. s. ř. a jeho procesní práva tak byla plně chráněna, ovšem hmotněprávní účinek spojený s doručením žaloby nemohl vůči němu nastat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.. Namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu se smyslem §563 obč. zák. a popřel právo žalobce na soudní ochranu, když žalobu zamítl, přestože žalobce vyčerpal všechny možnosti k uplatnění práva, a nemá žádnou možnost prvního žalovaného kontaktovat. Vyzval ho dopisem ze dne 29. 4. 2005 k uhrazení toho, co za něho plnil, na adrese v J. H. se nepodařilo mu dopis doručit, a podal tedy žalobu u příslušného soudu. Dovozuje, že pokud věřitel se nemůže svého práva domoci, uplatní je u soudu, který musí zajistit ochranu jeho oprávněného nároku. Podle názoru dovolatele soud nesprávně vyložil ust. §563 obč. zák., jehož účelem je umožnit věřiteli vyvolat splatnost závazku. Poukazuje na to, že zákon nestanoví splatnost závazku dnem následujícím poté, co dlužník nepřevezme výzvu věřitele, nýbrž pouze požaduje, aby věřitel dlužníka o plnění požádal. Dovozuje, že podáním žaloby splnil žalobce podmínky §563 obč. zák., doručením žaloby na adresu trvalého pobytu prvního žalovaného mu byla doručena žádost žalobce o plnění a skutečnost, že tuto žádost fyzicky nepřevzal, je bez právního významu. Jestliže je žaloba kvalifikovanou upomínkou, je procesním instrumentem k vymožení práva, a proto se řídí procesními předpisy, tj. je-li řádně doručena podle občanského soudního řádu, je též řádně doručena i výzva věřitele k plnění. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 19. 6. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci tedy řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Rozhodnutí odvolacího soudu, ostatně i soudu prvního stupně, spočívá na závěru, že za situace, že žalobce nedoložil, že prvního žalovaného vyzval k plnění, a ani soudu se přes opakované pokusy nepodařilo zjistit jeho pobyt na adrese uvedené žalobcem, ani na adrese podle centrální evidence obyvatel, a žaloba byla proto doručena opatrovníkovi, ustanovenému prvnímu žalovanému podle §29 odst. 3 o. s. ř., nebyla splněna podmínka hmotněprávního ustanovení §563 obč. zák. Žaloba věřitele na plnění proti dlužníkovi je sice považována za tzv. kvalifikovanou upomínku neboli výzvu k plnění ve smyslu §563 obč. zák., avšak nikoliv její podání u soudu, nýbrž až její doručení dlužníkovi znamená, že dlužník byl o plnění věřitelem požádán.
Z obsahu spisu vyplývá, že první žalovaný se na zjištěných adresách již několik let nezdržuje, a žaloba na tyto adresy doručovaná se tedy nedostala ani do jeho dispoziční sféry. Doručil-li soud prvního stupně žalobu tzv. procesnímu opatrovníkovi, kterého mu ustanovil pro řízení podle §29 odst. 3 o. s. ř., nevznikl tím hmotněprávní účinek spojený s doručením žaloby podle §563 obč. zák. Tento právní závěr odvolacího soudu je plně v souladu s hmotným právem i judikaturou soudů (srov. např. R 27/1977, bod 17), neboť zákon k vyvolání splatnosti dluhu vyžaduje, aby dlužník byl o plnění věřitelem požádán, a nelze přisvědčit žalobci, že podmínky §563 obč. zák. splnil podáním žaloby a že doručení výzvy věřitele dlužníkovi obsažené v žalobě se řídí procesními předpisy. Dovolatel tak nepřípustným způsobem směšuje problematiku vyplývající z procesních předpisů a otázky plynoucí z ustanovení hmotného práva.
Je tedy zřejmé, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by z hlediska výkladu §563 obč. zák. mělo zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, že žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24.února 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu