ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.512.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 512/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Douglas capital, a. s. , IČ: 258 74 021, se sídlem Praha 1, Opletalova 1418/23, zastoupené Mgr. Danielem Tomíčkem, advokátem, se sídlem Ostrava - Slezská Ostrava, Občanská 16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 2.487.705,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 248/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2007, č.j. 19 Co 2229/2007-197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně, respektive její procesní předchůdkyně, se domáhala náhrady škody, která jí vznikla nesprávným úředním postupem soudu, který v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nedoručil dražební vyhlášku zástavnímu věřiteli uvedenému v evidenci katastru nemovitostí, čímž zmařil uspokojení její pohledávky zajištěné zástavním právem v rámci rozvrhu výtěžku z prodeje.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 7. 2007, č.j. 15 C 248/2004-169, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni 2.487.705,70 Kč s 2% úrokem z prodlení z této částky od 13. 5. 2004 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Původní žalobkyní byla společnost TRAFIN, a. s., na jejíž místo v průběhu řízení nastoupila společnost Avalcom, a. s., následně soud prvního stupně připustil v důsledku postoupení pohledávky vstup společnosti ADA Invest, spol. s r. o., do řízení na místo žalobce (o procesním nástupnictví současné žalobkyně bylo rozhodnuto v dovolacím řízení, neboť společnost ADA Invest, spol. s. r. o., zanikla bez likvidace). Původní žalobkyni svědčilo na základě smlouvy o postoupení pohledávky mezi správcem konkursní podstaty Pragobanky, a. s., a původní žalobkyní a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele ze dne 13. 3. 2002 zástavní právo k nemovitostem, jejichž prodej byl nařízen v rámci řízení o výkon rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 E 532/98. Nemovitosti byly prodány při třetím dražebním jednání dne 15. 11. 2002. Dne 16. 5. 2002 byl správce konkursní podstaty Pragobanky, a. s., písemně zpraven, že dne 10. 5. 2002 měla proběhnout dražba, 15. 12. 2002 mu bylo doručeno usnesení o udělení příklepu na vydražené nemovitosti a dne 31. 3. 2003 rozvrhové usnesení, jímž byl rozdělen výtěžek dražby. Na základě skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že soud ve vykonávacím řízení sice nedoručil usnesení o dražbě zástavnímu věřiteli, nesplnil tak povinnost stanovenou v §336c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném k 15. 11. 2002, avšak jeho nesprávný postup není příčinou zmaření uspokojení pohledávky žalobkyně, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neučinila žádná opatření vedoucí ke včasnému přihlášení své pohledávky, ačkoliv se o nařízení výkonu rozhodnutí mohla nejpozději od roku 2001, kdy byly údaje evidence katastru nemovitostí zpřístupněny elektronicky v systému ISKN, dozvědět nahlédnutím do této evidence. Příčinou neuspokojení pohledávky žalobkyně tedy byla její nečinnost. Pochybení shledal soud prvního stupně rovněž na straně správce konkursní podstaty Pragobanky, a. s., který od 16. 5. 2002 prokazatelně věděl o nařízeném výkonu rozhodnutí.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 10. 2007, č.j. 19 Co 2229/2007-197, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že původní žalobkyně (TRAFIN a.s.) byla zapsána v evidenci katastru nemovitostí jako zástavní věřitel nejméně od 23. 4. 2002, soud měl z výpisu z katastru nemovitostí založeného v exekučním spise vědomost, o tom, že na nemovitosti vázne zástavní právo ve prospěch Pragobanky, a. s. Uzavřel, že soud není v rámci výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinen zjišťovat, zda na nemovitosti vázne zástavní právo a komu svědčí. Dražební vyhlášku byl soud podle §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném ke dni 15. 11. 2002 povinen doručit pouze tomu zástavnímu věřiteli, který se přihlásil se svou pohledávkou zajištěnou zástavním právem. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že soud výkonu rozhodnutí pochybil, když nedoručil dražební vyhlášku zástavnímu věřiteli známému z listin založených ve spisu, tedy Pragobance, a. s., toto pochybení však nebylo příčinou toho, že právní předchůdkyně žalobkyně nedosáhla uspokojení své pohledávky. Důvodem neuspokojení pohledávky byla nečinnost právní předchůdkyně žalobkyně.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a písm. a) o. s. ř. Dle dovolatelky z dikce ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. vyplývá povinnost soudu doručit dražební vyhlášku zástavnímu věřiteli známému z evidence katastru nemovitostí. Soud výkonu rozhodnutí tedy pochybil, když spoléhal na zastaralý výpis z katastru nemovitostí založený v soudním spisu a před nařízením dražebního jednání neověřil, kdo je evidován v katastru nemovitostí jako zástavní věřitel. Za nesprávný považuje dovolatelka závěr odvolacího soudu, že mezi nesprávným úředním postupem exekučního soudu (spočívajícím v nedoručení dražební vyhlášky, nikoli však společnosti TRAFIN, a. s., ale Pragobance, a. s.) a zmařením možnosti původní žalobkyně dosáhnout uspokojení pohledávky není příčinná souvislost, neboť příčinou neuspokojení pohledávky byla nečinnost původní žalobkyně. Dle dovolatelky tak odvolací soud povýšil právní sílu soukromoprávních principů nad dodržování zákonných povinností, když ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. zajišťuje zástavnímu věřiteli, že bude dražební vyhláškou upozorněn na konání dražby, tudíž mu nelze klást k tíži, že aktivně nezjišťoval, zda nemovitost, k níž má zástavní právo, není postižena výkonem rozhodnutí. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), v souladu se zákonem sepsáno a podepsáno advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Podle ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném k 15. 11. 2002 dražební vyhlášku soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, a osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly.
Z dikce citovaného ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. (viz zejména text „osobám, o nichž je mu známo“) jednoznačně vyplývá, že při určení okruhu osob, jimž se doručuje dražební vyhláška soud vychází z obsahu spisu a není povinen ověřovat existenci věcných práv k dotčené nemovitosti z katastru nemovitostí, jak se dovolatelka mylně domnívá. V této úvaze odvolacího soudu tedy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovat nelze.
Přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládají ani dovolací námitky směřující proti závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi pochybením soudu výkonu rozhodnutí spočívajícím v nedoručení dražební vyhlášky zástavnímu věřiteli známému soudu z obsahu spisu a neuspokojením pohledávky žalobkyně, resp. zmařením jejího uspokojení v rámci rozvrhu výtěžku z dražby. Otázka existence příčinné souvislosti je totiž otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v sešitu č. 14, ročníku 2002, Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu), neboť v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody na straně žalobce jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována; v tomto směru odvolací soud nepochybil, ostatně proti tomu, že příčinná souvislost má být v dané věci zjišťována mezi nesprávným úředním postupem soudu výkonu rozhodnutí a újmou žalobkyně spočívající v neuspokojení její pohledávky zajištěné zástavním právem, uplatněné dovolací námitky nesměřují. Zpochybnění skutkových zjištění však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný pod č. 8 v sešitu č. 1-2 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994).
Jelikož přípustnost dovolání nebyla shledána, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu