ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5184.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5184/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně D. J. , zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, Nový lesík 998, proti žalovanému M. J. , o vydání věci nebo zaplacení 323.500,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 372/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č.j. 53 Co 258/2008-99, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č.j. 53 Co 258/2008-99, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 4. 2008, č.j. 31 C 372/2004-94, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podáním ze dne 23. 10. 2004 domáhala po žalovaném vydání bytového zařízení, jakož i dalších movitých věcí, jež žalovaný bez jejího vědomí nechal vyklidit z bytu, který žalobkyně obývala i poté, co jej převedla na žalovaného, nebo zaplacení 323.500,- Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, č.j. 31 C 372/2004-60, žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost a nárok žalobkyně na náhradu škody je promlčen (§106 obč. zák.), jelikož k vystěhování věcí došlo od 8. 10. 2000, zatímco žaloba byla podána 25. 10. 2004.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2007, č.j. 53 Co 150/2007-76, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný, soud pominul, že byl uplatněn eventuální petit, nezabýval se nárokem na vydání věcí a nevyčerpal tak celý předmět řízení. Soudu prvního stupně rovněž vytkl, že nevyzval žalobkyni k individualizaci požadovaných věcí ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř.
Obvodní soud pro Prahu 5 poté, co žalobkyni vyzval k doplnění žaloby a odstranění jejích vad, usnesením ze dne 8. 4. 2008, č.j. 31 C 372/2004-94, odmítl podání žalobkyně ze dne 23. 10. 2008 jako neprojednatelné. Žalobkyně ani v doplňujícím podání ze dne 1. 3: 2008 nevylíčila skutkové okolnosti tak, aby bylo jasné, vydání jakých konkrétních věcí a v jakých hodnotách se dožaduje, aby je nebylo možno zaměnit s jinými věcmi obdobného druhu nebo typu.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2008, č.j. 53 Co 258/2008-99, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobkyně nespecifikovala věci, jejichž vydání se domáhá, a neuvedla hodnotu každé z věcí, jejichž vydání požaduje.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu její doplňující podání ze dne 15. 11. 2007. Uvádí, že požadovala především vrácení všech věcí dle seznamu, jenž je součástí žaloby. Doklady dosvědčující vlastnické právo k požadovaným věcem měla uloženy v bytovém zařízení, k němuž v důsledku jednání žalovaného ztratila přístup, a proto mohla učinit specifikaci jednotlivých movitých věcí toliko v rozsahu, jak si jej vybavila. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu jednání.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 8. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání, jehož přípustnost je dána ustanovením §239 odst. 3 o. s. ř., věta před středníkem, je důvodné.
Podle §79 odst. 1 OSŘ se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení [§101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žaloba je neprojednatelná. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel sice ze správné premisy, že žaloba musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž se ve smyslu §79 odst. 1 věty druhé
o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003). Obsahuje-li žaloba tvrzení, z nichž lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé.
V daném případě se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat jí movité věci, jež tvořily soubor zařízení jejího bytu, event. zaplatit jí 323.500,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že v r. 2000 došlo z popudu žalovaného k násilnému vyklizení uvedeného bytu, kdy veškeré vybavení včetně jejích osobních věcí bylo odvezeno na neznámé místo, v důsledku čehož k nim žalobkyně ztratila přístup. Způsob, jímž v průběhu řízení (zejm. podáním ze dne 1. 3. 2008 na č. l. 88 spisu) popsala požadované věci, lze sice označit za nedostačující pro to, aby mohl být převzat do výroku soudního rozhodnutí, jenž by byl podkladem pro výkon rozhodnutí, ale je nutno vzít v úvahu, že jde o soubor věcí tvořících zařízení domácnosti a že přesný popis věcí je potřebný především pro výkon rozhodnutí ukládajícího jejich vydání, zatímco v daném případě s ohledem na dosavadní výsledky řízení, kdy je evidentní, že žalovaný nemá předmětné věci ve svém držení, takže vindikační žaloba nebude zřejmě úspěšná, přichází v úvahu eventuelně uplatněný peněžitý nárok na zaplacení náhrady za nevydané věci, jemuž chybějící podrobná specifikace jednotlivých movitých věcí nebrání; jde spíše o otázku dokazování, kdy důkazní břemeno o hodnotě věcí leží na žalobkyni, a soud má možnost postupovat i podle §136 o. s. ř.
Soud prvního stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 30. 10. 2007, č.j. 31 C 372/2004-78, a usnesením ze dne 21. 2. 2008, č.j. 31 C 372/2004-84, aby „odstranila vady žaloby spočívající v neúplném vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby podrobně individualizovala požadované věci, popsala jejich vlastnosti a charakteristické znaky (značka výrobku, datum jejich pořízení, popř. rok výroby, označení materiálu, z něhož byly vyrobeny, cena, barva, jejich stav, případné znehodnocení….), uvedla a prokázala, že je vlastnicí shora uvedených věcí, prokázala, že předmětné věci má žalovaný v neoprávněném držení, tvrdila a prokázala, kdy došlo ke škodě na majetku žalobkyně a jakým způsobem a zda a kdy se o tom žalobkyně dozvěděla“. Z takto formulovaného poučení se naznačuje, že svým obsahem směřuje primárně k doplnění skutkových okolností nutných pro rozhodnutí o vindikační žalobě; v každém případě postupem podle §43 o. s. ř. lze vyžadovat splnění povinnosti tvrzení a označení důkazů, nikoliv však přímo prokázání určitých skutkových okolností, což není náležitostí žaloby, nýbrž otázkou unesení důkazního břemene.
Napadené usnesení není ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. správné. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.).
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta za středníkem, a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu