ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5260.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5260/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. O., zastoupeného JUDr. Karlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bruntále, Sladovnická 13, proti žalovanému L. H. , zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí 2, o 260.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 82/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2008, č. j. 11 Co 252/2008-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, k rukám Mgr. Josefa Blažka, advokáta se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí 2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, č.j. 8 C 82/2006-192, zamítl žalobu na zaplacení 260.000,- Kč s úrokem z prodlení od 23. 9. 2007 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že žalobce se souhlasem žalovaného zaparkoval v jím provozovaném areálu autobazaru v Bruntále nákladní automobil - tahač návěsů TATRA T815, který byl dne 24. 5. 2004 neznámým pachatelem ze zabezpečeného areálu autobazaru odcizen. Žalobce se na žalovaném domáhal náhrady škody za tento odcizený automobil, neprokázal však, že by ohledně něj uzavřel se žalovaným jakoukoliv smlouvu, a to ani ústně či konkludentně. Žalobce občas přivážel do areálu autobazaru automobily podle vlastní potřeby, aniž měl v úmyslu se žalovaným založit právní vztah; veškeré úkony spojené s prodejem svých automobilů si obstarával sám, provizi z prodeje žalovanému neplatil. Soud prvního stupně neshledal na straně žalovaného porušení právní povinnosti, a tedy ani jeho odpovědnost.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 7. 2008, č.j. 11 Co 252/2008-221, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nedošlo k uzavření žádné konkrétní smlouvy, a to ani o převzetí předmětného vozidla, veškerá aktivita žalovaného se omezila na počáteční souhlas s občasným přistavením žalobcova vozidla do jeho autobazaru, vozidla si žalobce sám prodal a kupce si obstaral, odvolací soud dovodil, že mezi nimi neexistoval smluvní vztah a žalovaný neporušil ani žádnou povinnost vyplývající z právního předpisu; objekt autobazaru byl v době krádeže řádně zajištěn a střežen, takže ani z hlediska prevence (§415 obč. zák.) žalovaný své povinnosti neporušil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu, že mezi ním a žalovaným došlo k ústnímu ujednání, podle něhož postupoval, když vozidlo přistavil do oploceného areálu žalovaného nikoliv k parkování, ale k prodeji. Soud měl podle jeho názoru posoudit, zda skutečně nedošlo mezi ním a žalovaným k uzavření nějaké nepojmenované smlouvy, jež by zakládala odpovědnost žalovaného za škodu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že i když se žalobce domáhá jiného posouzení „po právní stránce“, ve skutečnosti napadá skutkové zjištění a nezdůvodnil ani, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto jako nepřípustné a jemu přiznána náhrada nákladů řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 14. 7. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Námitka dovolatele, že mezi účastníky byla uzavřena ústní nepojmenovaná smlouva, není námitkou proti právnímu posouzení, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu. Jestliže v řízení před soudy obou stupňů nebylo prokázáno žádné smluvní ujednání účastníků ohledně předmětného vozu, z něhož by vyplynula odpovědnost žalovaného za odcizené vozidlo žalobce, není zde ani dán skutkový podklad pro posouzení obsahu nějakého ujednání po právní stránce. Jestliže uzavření smlouvy není prokázáno, nelze zjišťovat a právně posuzovat její obsah. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994) a vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř., nelze tento dovolací důvod v dovolacím řízení úspěšně uplatnit. Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem, jenž nepodléhá přezkumu.
Závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu, je podmíněn nejen tím, že se jedná o otázky právní, jež jsou významné pro danou věc, nýbrž i tím, že toto rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměru sporů jiných (obdobných). Ani z tohoto hlediska nemá rozhodnutí odvolacího soudu, založené na skutkově jedinečném základě, obecnější dopad na rozhodovací činnost soudů, a nemá tak judikatorní přesah.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 10.000,- Kč (odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §3 odst. 1 bod 5. vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 vyhlášky) a náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu
.