ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5310.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5310/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. V. M ., a b) MUDr. J. M ., zastoupených JUDr. Marií Minářovou, advokátkou se sídlem Brně, Ludmily Konečné 14, proti žalovaným 1) J. K ., a 2) MUDr. V. K ., zastoupeným JUDr. Margit Beranovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, o ochranu vlastnického práva a náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 379/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2007, č.j. 14 Co 394/2006-187, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 3.300,- Kč k rukám JUDr. Marie Minářové, advokátky se sídlem v Brně, Ludmily Konečné 14, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 2. 2006, č.j. 35 C 379/2003-153, uložil oběma žalovaným povinnost ohlásit na Stavebním úřadu Úřadu městské části města Brna stavební úpravy v souladu s ustanovením §55 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb. a provést na přístavbě objektu bydlení č. p. 123 (ve vlastnictví první žalované) v místě napojení u štítu s nemovitostí č. p. 78 (ve vlastnictví žalobců) společně a nerozdílně stavební práce konkrétně specifikované ve výroku. Soud vyšel ze zjištění, že souběžným, avšak vzájemně nekoordinovaným prováděním stavebních změn na obou nemovitostech účastníků došlo ke vzniku teplotněvlkostního mostu v místě napojení obou nemovitostí, jenž způsobuje kondenzaci a následné zavlhání těchto nemovitostí. Odstranění této závady vyžaduje současné provedení stavebních úprav na nemovitostech žalobců i žalovaných. Soud dovodil, že žalovaní stavebními úpravami (technicky nesprávně provedenou dilatační spárou mezi sousedícími stavbami a provedením klempířských prací na střeše svého domu ve vztahu k domu žalobců v rozporu s příslušnými technickými normami a narušením tepelné izolace štítové zdi žalobců) neoprávněně zasáhli do vlastnického práva žalobců (§127 odst. 1 obč. zák.) a porušili prevenční povinnost stanovenou v §415 obč. zák. počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku a právech jiného. Teplotněvlhkostní mosty, následná kondenzace a zavlhání nemovitostí žalobců snižují životnost přilehlých konstrukčních stavebních materiálů a mohou vést ke vzniku plísní, čímž není vyloučen vznik škody na zdraví žalobců.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 4. 2007, č.j. 14 Co 394/2006-187, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že ve výroku o povinnosti žalovaných ohlásit na příslušném stavebním úřadu uložené stavební úpravy žalobu v této části zamítl, ve zbývající části změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že výkresová dokumentace Ing. Z. K. ze dne 7. 10. 2005 je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry. K námitkám v odvolání uvedl, že pokud jde o zásahy do tepelného obložení štítové zdi, je možné a účelné uložit žalovaným povinnost nahradit škodu způsobem popsaným v technické zprávě Ing. K., tj. uvedením do předešlého stavu. Pokud jde o provedení dalších prací týkajících se napojení klempířských prvků střechy domu na štítovou zeď žalobců, odvolací soud posoudil tento nárok dle §417 obč. zák. jako opatření k odvrácení hrozící vážné škody. Bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k nesprávnému napojení klempířských prvků střechy žalovaných na štítovou zeď žalobců, čímž vznikly teplotněvlhkostní mosty, jež způsobují nebezpečí zavlhání, případně i zatékání do nemovitosti žalobců a tím poškození konstrukčních materiálů. Jedná se tedy o vážné ohrožení stavby žalobců a jejich požadavek na uložení povinnosti žalovaným provést opatření dle technické zprávy Ing. K. k odvrácení hrozící škody je opodstatněný. K námitce žalovaných, že není dána pravomoc soudu, odvolací soud uvedl, že stavební činnost účastníků sice podléhala stavebnímu řízení, vzniklý spor se však jednoznačně týká náhrady škody a ochrany vlastnického práva, kde je pravomoc soudu nepochybně dána. I kdyby žalobci nepostupovali zcela správně a zateplení štítové zdi prováděli bez ohledu na to, že zasáhne do již provedeného napojení střechy žalovaných, v konečném důsledku ke vzniku škody či nebezpečí vzniku vážné škody došlo až poté v důsledku zaviněného protiprávního chování žalovaných (byť bylo vyvoláno nutností opakovaně provést napojení střechy na štítovou zeď žalobců po jejím zateplení) a nelze ani dospět k závěru o případné spoluodpovědnosti žalobců za vzniklou či hrozící škodu. Ohlášení stavebních prací dle §104 a násl. zák. č. 183/2006 Sb. je veřejnoprávním vztahem mezi stavebníkem, popř. dalšími osobami a stavebním úřadem a nemá přímou souvislost s předmětem tohoto řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. a podávají je z důvodu, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a z důvodu, že soud vycházel ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Namítají, že nebyla splněna podmínka řízení spočívající v pravomoci soudů, protože rozhodnutím soudu nelze obcházet rozhodnutí správního orgánu, jenž v kolaudačním rozhodnutí uložil povinnost provést opravu žalobcům, a navíc oni (žalovaní) nejsou vlastníky dotčené štítové zdi. Jejich zaviněné protiprávní jednání nebylo prokázáno ani nebylo zjištěno, že by se dopustili nějakého přestupku. Žalobci dodatečným zateplením štítové zdi, jež nebylo zahrnuto v projektové dokumentaci a bylo provedeno bez projednání s nimi, se dopustili protiprávního postupu, zatímco z provedeného dokazování není zřejmé, jakého protiprávního zásahu by se měli zdržet žalovaní ve smyslu §127 obč. zák., a v dané věci nebyly splněny podmínky souběžné aplikace ustanovení §127, §415 a §417 obč. zák. Dle dovolatelů občanský soudní řád neumožňuje, aby nedílnou součástí rozsudku byla výkresová dokumentace, a není jasné, zda je součástí výroku nebo odůvodnění, přičemž otázka vykonatelnosti takového rozsudku je „diskutabilní“. Dovolatelé navrhli zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Žalobci ve vyjádření označili dovolání za nepřípustné a nedůvodné a navrhli jeho odmítnutí, popř. zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.), neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 26. 4. 2007.
Pokud jde o dovolání proti měnící části výroku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně uložení povinnosti žalovaným ohlásit na stavebním úřadu, je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., avšak za situace, že odvolací soud vyhověl odvolání žalovaných, není jejich dovolání v této části subjektivně přípustné. Tím, že žaloba byla v určité část zamítnuta a požadovaná povinnost nebyla žalovaným uložena, nevznikla jim újma odstranitelná zrušením této části rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto dovolání obou žalovaných v této části odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalovaným provést ve výroku specifikované stavební práce, se řídí podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání může být přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Relevantním důvodem z hlediska posuzování přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pak nemůže být námitka vytýkající nesprávnosti skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelé žádnou otázku zásadního právního významu ve svém dovolání nevymezili. Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav ohledně jejich jednání nebyl zjištěn správně a úplně, a proto nebyly dány podmínky pro aplikaci ustanovení §127, §415 a §417 obč. zák. Námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.), však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1016/2004).
Ani žádná z námitek, týkajících se právního posouzení věci odvolacím soudem, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Především odvolací soud po právní stránce posoudil uplatněný nárok podle §415, §417, §420 a §442 odst. 2 obč. zák. a nikoliv dle §126 či §127 obč. zák., nehledě k tomu, že nerozhodoval o povinnosti žalovaných zdržet se určitých jednání, nýbrž naopak z titulu náhrady škody jim uložil provedení konkrétních prací.
Problematika vztahu žaloby na ochranu vlastnického práva a žaloby podle §417 odst. 2 obč. zák., na jejímž základě lze uložit povinnost k aktivnímu jednání (nikoliv jen povinnost zdržet se určitého jednání), byla opakovaně řešena v publikované judikatuře (viz např. zprávu o zhodnocení rozhodování soudů ve věcech sousedských práv z 23. 6. 1987, Cpj 203/86, publikovanou pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1988, nebo R 3/1971 a R 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 4, pod C 383) se závěrem, že domáhá-li se žalobce, aby soud žalovanému uložil povinnost provést určité opatření (nikoliv zdržet se určitého rušení), neboť žalobci hrozí závažná škoda, jde o žalobu podle §417 odst. 2 obč. zák., nikoliv o vlastnickou žalobu podle §126 odst. 1 obč. zák. Podmínkou pro aplikaci §417 odst. 2 obč. zák. je vážné ohrožení žalobce anebo jeho majetku; není nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody, postačí, že v důsledku vážného ohrožení vznikne škoda v budoucnosti.
Stavební práce, o jejichž provedení rozhodoval odvolací soud, představují jednak uvedení štítové zdi žalobců do předešlého stavu, jednak přijetí dalších opatření nutných k odvrácení hrozící vážné škody na jejich majetku. Naturální restituce je jedním ze způsobů náhrady škody, a právě proto, že žalovaní nejsou vlastníky dotčené štítové zdi, jak namítají, je zřejmé, že se jedná o nárok žalobců na uvedení jejich věci do předešlého stavu, tedy o nárok na náhradu škody (srov. §442 odst. 2 obč. zák.).
Námitka nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí ve věci, není důvodem přípustnosti dovolání, neboť jde o tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu §229 odst. 1 písm. a) o. s. ř., k níž dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédne jen, je-li dovolání přípustné, sama však přípustnost dovolání nezakládá (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 1241), nehledě k tomu, že v tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jenž se s touto námitkou již vypořádal.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných odmítl podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s .ř., kdy žalovaní jsou s ohledem na výsledek dovolacího řízení povinni uhradit žalobcům náklady dovolacího řízení sestávající z odměny advokáta za jeden úkon v dovolacím řízení v částce 3.000,- Kč (určené podle ust. §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3 a §8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížené o polovinu podle ust. §18 odst. 1 a zvýšené o 30% dle §19a této vyhlášky) a z náhrady hotových výdajů v paušální částce 300,- Kč podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu