ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5323.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5323/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. A. K., advokátovi, zastoupenému advokátem, o 17.895,22 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 142/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2008, č.j. 14 Co 148/2008-220, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 17.895,22 EUR s příslušenstvím, kterou mu měl žalovaný jako advokát způsobit porušením právní povinnosti tím, že se nedostavil k jednání soudu, zároveň neposkytl žalobci dostatečnou právní ochranu a neinformoval žalobce o nařízeném jednání a o svém odstoupení od smlouvy o právní pomoci.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 5. 2. 2008, č.j. 17 C 142/2003-192, (poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) žalobu opětovně zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný zastupoval žalobce na základě plné moci od roku 1993 v řízeních vedených u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 23 C 182/93 a sp. zn. 11 C 267/96. Dne 3. 2. 2000 byla žalovaným žalobci na faxové číslo sdělené žalobcem doručena faxová zpráva o vypovězení plné moci s upozorněním na jednání nařízené ve věci sp. zn. 11 C 267/96 na 24. 2. 2000 s tím, že žalovaný žalobce již u tohoto jednání zastupovat nebude, dále s požadavkem na zaslání aktuální doručovací adresy žalobce a s výzvou k zaplacení neuhrazených faktur. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, soud shledal, že žalobce o výpovědi plné moci žalovaného musel vědět. Vzhledem k tomu, že si žalobce zvolil dne 28. 7. 2000 jiného právního zástupce, soud utvrdil v tom, že žalobci muselo být známo, že žalovaný plnou moc vypověděl, tudíž se již mohl nový zástupce informovat o stavu řízení, v němž bylo rozhodnuto, že se bude konat v nepřítomnosti žalobce. Protože se soudu nepodařilo doručit žalobci rozsudek ze dne 24. 2. 2000, nabyl právní moci 29. 9. 2000 po jeho doručení ustanovenému opatrovníkovi, přičemž žalobce se do 14. 6. 2001 nezajímal, jak bylo v daném řízení rozhodnuto. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný žádnou povinnost neporušil a svým jednáním žalobce nepoškodil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, č.j. 14 Co 148/2008-220, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba není důvodná, jelikož nedošlo k naplnění jednoho ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák., tedy porušení právní povinnosti, a zároveň uvedl, že odpovědnost nelze dovodit ani podle §24 zák. č. 85/1996 Sb., jelikož došlo již k ukončení zastupování žalobce žalovaným.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, jelikož jsou v příkrém rozporu se skutečným stavem dokazování, a předkládá vlastní verzi rozhodného skutkového děje. Poukazuje na své mylné přesvědčení, že se omlouval z jednání dne 24. 2. 2000, ačkoli se omlouval z jiného jednání, ale s odstupem času tyto dvě události zaměnil. Dle názoru dovolatele účinnost výpovědi právního zastoupení nenastala. Námitka žalovaného, že žalobce udělil dne 28. 7. 2000 plnou moc svému současnému zástupci je dle názoru dovolatele nerozhodná, neboť udělení obecné plné moci další osobě nezpůsobuje zánik zmocnění advokáta v konkrétním občanskoprávním řízení a uvedená plná moc nebyla udělena výslovně pro řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 267/96. Zásadní právní význam přisuzuje dovolatel otázce účinnosti odstoupení advokáta od smlouvy o právním zastoupení v případě, že advokát úkon o odstoupení zašle pouze faxem na cizí číslo, které advokátovi klient uvedl, aniž by obdržel zpětnou reakci od klienta. Dále pak, kdy v takovém případě začíná běžet patnáctidenní lhůta podle §20 odst. 4 zák. č. 85/1996 Sb. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. a.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl sice jeho druhým rozhodnutím v dané věci, avšak žaloba byla v obou případech zamítnuta. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.
Ačkoli dovolatel uplatňuje výslovně dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ve skutečnosti napadá skutkové závěry soudů obou stupňů. Dovolatel pouze rekapituluje skutková zjištění soudů, hodnotí je ze svého pohledu a činí vlastní skutkové závěry. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (§241a odst. 3 o. s. ř.). Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8). Pro přípustnost dovolání jsou relevantní pouze v dovoláním napadeném rozhodnutí řešené právní otázky, jejichž posouzení má význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale je současně významné i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně (§237 odst. 3 o. s. ř.). Takové námitky však v dovolání uplatněny nejsou. Není pochyb o tom, že odstoupení advokáta od smlouvy o poskytování právních služeb je jednostranným právním úkonem, jenž nabývá účinnosti dojitím do sféry dispozice druhé smluvní strany. Tento právní závěr, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel ani nezpochybňuje. Otázky postihující konkrétní okolnosti daného případu nemají potřebný judikatorní přesah, a proto nejsou způsobilé založit zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí. Na řešení otázky, odkdy začíná běh patnáctidenní lhůty uvedené v §20 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb. napadené rozhodnutí nespočívá, a tudíž tato otázka rovněž zásadní právní význam nemá.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu