ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5505.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5505/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce ČSAD Semily, a. s. , IČ 601 08 843, se sídlem Semily, Na Rovinkách 211, zastoupeného JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou, se sídlem Turnov, Antonína Dvořáka 287, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , se sídlem Praha 1, nábřeží L. Svobody 1222/12, o zaplacení 142.568,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 97/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č.j. 28 Co 422/2007-192, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku ztráty přestupkového spisu vedeného ve věci dopravní nehody, při níž se dne 15. 12. 2000 střetl autobus žalobce s osobním automobilem. Ke ztrátě spisu došlo při jeho postupování mezi Okresním úřadem v Mladé Boleslavi a dopravním inspektorátem Policie ČR; o přestupku proto nebylo rozhodnuto a příslušná pojišťovna odmítla poskytnout žalobci pojistné plnění, neboť není známo, kdo dopravní nehodu zavinil. Žalobci tak postupem správních orgánů, které ve věci přestupku nerozhodly, vznikla škoda ve výši odpovídající pojistnému plnění za poškození autobusu.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 2. 3. 2007, č.j. 18 C 97/2006-163, žalovanému uložil zaplatit žalobci 142.568,- Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování, zejména k objasnění příčin a průběhu dopravní nehody, a dospěl k závěru, že pokud by správní orgány, které v důsledku ztráty přestupkového spisu neprojednaly přestupek v zákonem stanovené roční lhůtě (do 15. 12. 2001), postupovaly řádně, shledaly by, že dopravní nehodu zavinila řidička osobního automobilu. Na základě rozhodnutí o přestupku by pak pojišťovna, u níž bylo sjednáno zákonné pojištění osobního vozidla, poskytla žalobci plnění za poškození jeho autobusu, neboť pojišťovna odmítla poskytnout žalobci pojistné plnění právě proto, že o zavinění řidičky osobního automobilu nebylo pravomocně rozhodnuto žádným správním orgánem. Žalobci nevyplacením pojistného plnění v důsledku nesprávného úředního postupu správních orgánů vznikla škoda ve výši odpovídající požadovanému plnění. Soud prvního stupně také uvedl, že obecná odpovědnost řidičky osobního automobilu za škodu podle ustanovení §420 obč. zák., stejně jako odpovědnost provozovatele vozidla podle ustanovení §427 obč. zák., nevylučuje současné uplatnění nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 2007, č.j. 28 Co 422/2007-192, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ač některá označil za nadbytečná, shledal jeho rozhodnutí po právní stránce nesprávným. Dospěl k závěru, že v posuzované věci není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a pochybením správních orgánů spočívajícím ve ztrátě přestupkového spisu. Škodní událostí zde byla dopravní nehoda, při níž byl poškozen autobus žalobce, a žalobce měl možnost kdykoliv od vzniku škody činit zákonné kroky k její náhradě. I když je nepochybné, že pro ztrátu přestupkového spisu nebylo pravomocně rozhodnuto o viníkovi dopravní nehody, není tato skutečnost bezprostřední příčinou vzniku škody.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvádí, že k úspěšnému vedení sporu o náhradu škody proti řidičce osobního automobilu by musel prokázat její zavinění na dopravní nehodě. K vyšetření dopravní nehody a rozhodnutí o jejím viníkovi však byly příslušné správní orgány, které svým vadným postupem dovolateli znemožnily uplatnění nároku na náhradu škody před soudem, stejně jako nároku na pojistné plnění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. vůči pojišťovně, neboť pro tento postup bylo nezbytné předložení rozhodnutí příslušného správního orgánu o viníkovi dopravní nehody. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Podle ust. §13 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).
Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. I u objektivní odpovědnosti státu za škodu je nezbytným předpokladem jejího vzniku existence příčinné souvislosti mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (tj. nesprávným úředním postupem), a vznikem škody, tedy postup orgánu státu a vznik škody musí být ve vztahu příčiny a následku.
Okolnost, že o přestupku řidičky osobního automobilu, která zavinila dopravní nehodu, nebylo v důsledku ztráty spisu rozhodnuto v přestupkovém řízení, však nevyloučila, aby se žalobce domohl náhrady škody, která mu vznikla poškozením autobusu. Žalobce mohl nárok na náhradu škody uplatnit proti řidičce osobního automobilu ve smyslu ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. (aniž bylo o tom, zda se dopustila přestupku, rozhodnuto ve správním řízení), popř. proti provozovateli tohoto automobilu podle §427 obč. zák. Vedle toho měl možnost uplatnit podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na pojistné plnění přímo u pojistitele. Pokud tak žalobce učinil a pojišťovna pojistné plnění odmítla vyplatit, dokud nebude příslušnými správními orgány rozhodnuto o viníkovi dopravní nehody, měl žalobce možnost požadovat uspokojení svého nároku vůči pojišťovně soudní cestou; otázka zavinění dopravní nehody by v takovém řízení byla předmětem dokazování před soudem. Je sice zřejmé, že okolnosti, v nichž dovolatel spatřuje nesprávnost úředního postupu správních orgánů (neukončené přestupkové řízení), mohly být důvodem odmítnutí výplaty pojistného plnění ze strany pojišťovny, avšak nelze je považovat za příčinu vzniku majetkové újmy, jež mu vznikla poškozením autobusu a jejíž náhrady se domáhá.
Jelikož dovolací soud shledal rozhodnutí odvolacího soudu správným, zamítl podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce, aniž by k jeho projednání nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalované v tomto řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu