ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.722.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 722/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců 1) V. K. a 2) A. K. , zastoupených JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 23 C 227/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2007, č.j. 8 Co 2697/2006-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 9. 2006, č.j. 23 C 227/2006-39, zamítl žalobu na zaplacení částek 680.442 Kč s příslušenstvím a 680.442 Kč z titulu náhrady škody a peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (průtahy v soudním řízení) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Je nesporné, že soudní řízení o vyplacení vypořádacího podílu ze sdružení, jehož účastníky byli žalobci (tehdy jako žalovaní), bylo zahájeno dne 28. 12. 1993 a pravomocně skončeno dne 19. 12. 2002, trvalo tedy 9 let, což je dle názoru žalobců o nejméně 5 let déle, než by byla doba povaze řízení přiměřená. Po zhodnocení všech důkazů a rozboru příčin délky soudního řízení soud dospěl k závěru, že v uvedeném období nebyla prokázána bezdůvodná nečinnost soudu, která by zakládala nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 2. 2007, č.j. 8 Co 2697/2006-72, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do náhrady materiální škody ve výši 680.442 Kč, ve zbytku rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem (průtahy v řízení) a škodou spočívající v úrocích z prodlení, které jsou žalobci povinni zaplatit za dobu soudních průtahů protistraně. Vyšel ze zjištění, že žalobci složili do úschovy soudu ve prospěch žalující protistrany spornou a posléze protistraně přisouzenou částku včetně příslušenství až v dubnu 2003. Uzavřel, že za tohoto stavu by bylo spekulativní domýšlet, že hodlali svůj závazek splnit zhruba o 5 let dříve, postup soudu jim v plnění závazku nebránil a jejich prodlení se splněním tohoto závazku nelze dávat do souvislosti s postupem soudu. Odvolací soud se tedy se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti nároku na náhradu (materiální) škody ztotožnil, byť z jiných důvodů.
Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího zamítnutí žaloby na náhradu (materiální) škody podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž odvolacímu soudu vytýkají, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Popisují dosavadní průběh řízení a skutkové okolnosti případu, a nesprávné právní posouzení věci spatřují v tom, že odvolací soud neshledal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudu a vznikem škody, představované zaplaceným úrokem z prodlení za dobu průtahů v řízení v rozsahu pěti let. Žalobci namítají, že jim nevznikla povinnost ke složení sporné částky do úschovy, zvláště za situace, kdy byli přesvědčeni o svém právu, a vše záviselo na znaleckém posudku. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobců bylo odmítnuto pro nepřípustnost, popřípadě jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zák. č. 7/2009 Sb.) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v daném případě nejde a Nejvyšší soud neshledal důvod ani pro založení přípustnosti dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.
Otázka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou je otázkou skutkovou, neboť se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck).
Dovolatelé nezpochybňují právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že ve skutečnosti uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na jejich náhradu právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu