ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.760.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 760/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. Š ., proti žalovaným 1) J. V ., a 2) J. V ., zastoupeným JUDr. Evou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Trojická 20, o zaplacení 58.856,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 168/2006, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2009, č.j. 17 Co 353/2008-102, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 4. 8. 2008, č.j. 8 C 168/2006-85, nepřipustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalované vstoupila společnost Vodovody a kanalizace Břeclav, a.s., a nepřipustil ani záměnu této společnosti za žalované, neboť takový návrh může dle §92 odst. 1 a 2 o. s. ř. vznést toliko žalobce a nikoli žalovaný.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 3. 2009, č.j. 17 Co 353/2008-102, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shledal, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro přistoupení dalšího účastníka do řízení, protože s ohledem na znění ustanovení §92 odst. 1 a 2 o. s. ř. je jednoznačné, že toliko žalobce je subjektem, jemuž ve sporném řízení náležejí ze zákona procesní práva v tomto ustanovení uvedená.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů, že řízení je dle jejich přesvědčení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Odvolacímu soudu vytkli, že se nezabýval postojem žalobce k jejich návrhu dle §92 odst. 1 a 2 o. s. ř. Poukazují na to, že žalobce jednal vždy tak, že návrh na přistoupení společnosti Vodovody a kanalizace Břeclav a.s. do řízení neodmítl, a choval se, jako by ho přijal za svůj. Na základě toho dovolatelé vyvozují, že jimi vznesený návrh bylo možno považovat za společný návrh účastníků, jemuž bylo namístě vyhovět. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11. 3. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Podle ustanovení §90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení na návrh žalobce se souhlasem žalovaného může soud připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník, resp. aby byl zaměněn žalobce nebo žalovaný, je oprávněn žalobce, jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající sporné řízení a jak přímo stanoví zákon v §92 o. s. ř. Extenzivní výklad tohoto procesního ustanovení podávaný žalovanými nelze akceptovat. Byl-li uvedený návrh vznesen jiným subjektem v řízení než žalobcem, je nerozhodné, zda se žalobce s jeho obsahem ztotožňuje a zda lze jeho chování chápat tak „jako by jej přijal za svůj“. Podle §41a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon (tj. též návrh na přistoupení nebo záměnu účastníků) jen výslovně.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí (§243b odst. 5 věta prvá, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu